pátek 24. června 2016

Obavy z Brexitu mohou mít pouze nevolnící


Pokud by v prostoru Evropy neexistovala vrchnost reprezentovaná vládami a parlamenty a nevolnictví v podobě tzv. „občanství“  a tato „vrchnost“ by skutečně respektovala naší přirozenou svobodu na naše vlastní tělo a toho, co toto tělo vytvořilo bez použití násilí proti jiným svobodným osobám, pak by problémy s nějakým „Brexitem“ a EU nebyly. Každý, kde není delikvent, by mohl bydlet tam, kde mu to smluvní vztahy s ostatními umožní. Každý by mohl nakládat se svým tělem i vlastnictvím, aniž by mu vrchnost nařizovala, zda vůbec či jak si navzájem směňovat vlastní problémy. Co by se vlastně mínilo, kdyby neexistoval „socialistický“ krmelec, zvaný „sociální systém a jistoty“ zřízený vrchností pro výkrm svých oblíbenců na úkor svých nevolníků.
„Problémy“ způsobené nějakým vystoupením jednoho vrchnostenského panství ze skupiny ostatních vrchnostenských panství může samozřejmě svým nevolníkům, svobodným osobám bez respektu, může způsobit problémy.
Proto všechny svobodné osoby se musí naučit milovat svobodu, rozumět jí a respektovat svou svobodu a svobodu ostatních. Dokud bude běžné nespravedlivé zotročování svobodných osob, tak nikdy nemohou fungovat nějaká „inženýrská“ řešení společenských problémů.   

pátek 25. března 2016

Ekonomové jsou obhájci diktátory a na straně zločinců

Proč? Dneska v rozhlase tvrdí, že ekonomové tvrdí, že povinný svátek velký pátek české ekonomice neuškodí. Ale "česká ekonomika" je fiktivní strašidlo. Nic jí nebolí, nic jí nevadí, je lhostejná k lidskému pachtění. Kdyby tu nebyl, ve vesmíru by se nic nestalo.
Zato lidé shodou okolnosti žijící v poddanství Českého státu jsou kosmická bytosti s darem svobody rozhodovat o svých věcech a být odpovědné za škody, které způsobí ostatním. Jak někdo může vědět, že policajty a žalářníky vynucené volno je ekonomicky poškodí či ne. Pouze diktátor, který nahrazuje jednotlivé vůle pravoplatných vlastníků svého těla a majetku svou vlastní a zotročuje je vyhrožováním, olupováním a zabíjením.

čtvrtek 24. března 2016

Typická lícoměrnost oligarchů

Oligarchové ve všech dobách se neeticky chovají takto:

  1. Nejdříve zbohatnou loupením, podvody, vražděním, využitím otrokářského politického řádu.
  2. Poté je vydíraný zotročený a vhodně vzdělaný lid zvolil do vlády.
  3. Poté, aby zamezil konkurenci podobně "všehoschopných" jedinců nejen že podporuje větší olupování lidí, ale zakazuje všem jednat tak, jako on, než se dostal k moci. Stal se diktátorem.
Našim poslancům dne 23.3.2016 (záznam zde) toto neetické jednání kupodivu nevadí, ale vadí jim neposlušnost otroků i např. jejich poslední možnost vzpoury neplacením daní jakožto vzdor proti olupování.

Supové socialismu se snáší nad Západem a nepochopení velikonoc

Supové socialismu se snáší nad Západem a touží ohlodat poslední zbytky západního individualismu a respektu k soukromému vlastnictví vlastního těla. A co děláme v této situaci? Ještě více infantilně věříme v 
  • socialismus, kdy jeden jednotlivec určuje, co je štěstím pro druhé násilnými prostředky a chce všem vnutit svou jistě omezenou soukromou škálu hodnot, 
  • pseudofilosofickému „procesu emancipace“, o kterém vlastně nikdo neví co to je,
  • boji proti „sociální nerovnosti“, a tedy evidentně násilná unifikace jedinečných božských děti.
Co dělá místo toho? 
  • Navzájem si dále nalháváme a ideologicky ohlupujeme. Zmateně kopeme do základů Západu, ideálu etiky svobody.
  • „Stříkli jsme si do trenek“ a v panice naším mrtvolným zápachem lákáme další supy, kteří „zlomí nalomenou třtinu“. 
  •  Stále méně upřímně a poctivě hledáme zákonitosti společnosti, etiku svobody a spravedlnost.  Necháváme toto hledání neodpovědným diletantům, kteří svou odměnu násilně získávají vydíráním, žalařováním pomoci organizovaného zločinu vybírání daní a podvodné manipulaci s penězi vládou řízeným bankovnictvím.
Co bychom měli dělat?
  • Činit pokání, tedy znovu obrátit své smýšlení k respektu svobody, kdy nikdo nemůže nutit nevinou osobu, která nemá závazky za škody způsobené jiným a pokusila se někoho zotročit způsoby jako svévolným poškozováním druhých, podvody, loupením, vražděním, vězněním, vydíráním atd.
  • Litovat všeho zlého, co jsme dosud provedli, zkusit odškodnit ty, kterým jsme ublížili a usmířit se s nimi.
  • Přijmout velikonoční zvěst o tom, že Bůh nás osvobodil a nikdo nás de jure nemůže zotročit, pouze de facto zločinným způsobem. 
  • Hledat zákonitosti světa kolem nás a jeho spravedlnost i ve vztahu skupiny lidí a důvěřovat, že vše ostatní, např. mír a harmonie, nám bude přidáno.

čtvrtek 11. února 2016

Evropě hrozí záplava levným čínským zbožím. Brusel chystá ochranu.

Zajímavá politika tzv. sociálních sociálních státu proti chudobě se ukazuje ve strachu Bruselu. Je to další z mnohých důvodů, proč státy jako zločince nepodporovat. Představitelé států jsou nekonzistentní lháři, podvodníci a lupiči.
Stát si to asi představuje takto:
  1. Omezit produkci a tím zvednout cenu.
  2. Zároveň omezit možnost vydělávat peníze.
  3. Podpořit sociální politiku a na ně uloupit prostředky od posledních zoufalců, kteří ještě něco vydělávají.

Tak si stát představuje pomoc "chudým". Není naše důvěra ve stát jistá forma slabomyslnosti? Stát ničí společnost, je to nestabilní "neekonomický" systém. Ekonomická politika je vždy anti ekonomická.

Ekonomika Spojených států čelí mnoha globálním hrozbám?

Spíše čelí hrozbě ze strany svého vlastního protiprávního měnového a bankovního systému. A tím ohrožuje celý svět lidí.

středa 27. ledna 2016

Stát ve své oblíbené, ale zatajované roli raubíře

Zadejte si do svého oblíbeného vyhledávače slova "pašerák" a "převaděčů" a ačkoliv se jedná o čerstvé zprávy, bude to připomínat pohádky o královstvích, kde vládli zlí a hloupí králové či padesátá léta v době "železné opony".

Zločinné organizace

Zločinecké organizace zvané státy všude selhávají i v tom, co údajně garantují. Pendrekem a paděláním peněz vyberou od lidí peníze údajně pro jejich blaho a štěstí. Ale když je problém, tak jim nic nefunguje a nejsou připraveni. Např. zdravotnictví v Brazílii v případě nemoci Zika, obrana práv v Evropě v případě hromadné imigrace a podobně. Navíc se ukáže, že i řízení státních socialistických ostrovů je v rozkladu nejen pro nemožnost ekonomické kalkulace mimo soukromé vlastnictví, ale i protože se diktátoři navzájem hádají. Tak k čemu takový stát? Společnost lidí neposiluje a naopak jí rozkládá. Proto to není společenská organizace ale jen hypertrofovaná zločinecká organizace.

středa 13. ledna 2016

Bible policajtů od Víta Ludvíka von Seckendorfa

Vít Ludvík von Seckendorf  (Veit Ludwig von Seckendorff), která zemřel v roce 1692, napsal v roce knihu „Teutscher Fürstenstat“ („Německá knížecí stát“). Byla vydána v roce 1656. V ní píše:
„Hlavním účelem toho všeho je prospěšné udržování policie a celé správy ve cti, síle a výsostném postavení …“
Prý musí řešit mnohé problematiky. Ty ale většinou způsobil stát policejním přístupem ke všemu. Např. zakazování prodeje drog, dozor dětí, zda chodí do škol a případné trestání jejich rodičů za neposlušnost apod. Hlavně dozírají na úspěšnost největšího loupežnictví - vybírání daní. Jinak by neměli na výplatu.
To bude tedy hodně „účinná léčba“.  To bude prostoru pro korupci. Bude prostě na světě báječně.  Bude fungovat podobně jako veřejná i tajná policie za protektorátu, která hledala u našich odbojářů i na volném trhu zakázané lampy do vysílaček.
Každý je omylný a co když se naše všemocná policie splete a označí zrovna Vás za švába společnosti?

sobota 9. ledna 2016

Blíží se konec státu. A s ním zanikne i právo, říká právník Havlíček

Toto tvrdí právník Karel Havlíček, šéfredaktor časopisu Soudce a zakladatel projektu právnických diskuzí Pražský právnický podzim.
To je ale hloupost. Zanikne naše hloupé, nerozumné a  nespravedlivé právo, ale nikoliv právo jako takové. Právo bylo před státem a bude i po něm. Společnost lidí nemůže být bez práva a společnost lidí není totéž, jako predátorský stát v podobě, jaké ho známe nyní.

úterý 5. ledna 2016

Novodobé hladové zdi jako staronová hloupost

Prý už císař Karel IV stavěl hladivý zdi. Tím sice ukázal své ekonomické diletantství, ale budiž mu aspoň toto odpuštěno. Ekonomie jako věda se teprve líhla. Ale dnes, když to řekne nějaký odborník na naše povinné štěstí, tak je to už zločin. Nemůže se vymluvit na to, že neví, že je to nesmysl. Statní odborníci to sice demagogicky zatajují, ale soukromí ekonomové to znají.
Dejme tomu, že někdo má milion stříbrných pražských grošů (zhruba tři a půl tuny stříbra,) a předpokládejme, že je neukradl, jak berňák čil lupič. Chce pomoci hladovým „nezaměstnaným“. „Nezaměstnaný“ vlastně znamená, že se nesetkala nabídka a poptávka dvou svobodných lidí a to se většinou stává v životě častěji než opak. Pak nejhorší způsob, jak pomoci hladový je špatně investovat milion grošů. Stavěním hladových zdí se alokuje mnoho statků jako kameny, malta, povozy, koně atd., které nutně musí chybět jiným, které tyto prostředky potřebuji na skutečně užitečné věci, jako jsou domy, mosty a silnice. To už je mnohem lepší, pokud „dobroděj císař“ není schopen dle tržních signálů lépe investovat obdarovat jisté množství lidí tím milionem grošů. A oni obdarovaní sami alokují tyto peníze do užitečnějších věcí z jejich okolí, kterému rozumí lépe než vzdálený císař např. do svých domů, mostů či silnic.
Kdykoliv někoho slyším, jak stát má investovat v dobách umělého tzv. boomu, tak si musím pomyslet jako naše babičky: „svatá ty prostoto“. Stát vždy spotřebovává vzácné zdroje, protože vždy investuje špatně. Buď proto, že stát peníze ukradl či padělal a už peníze „nemluví“ o tom co je skutečně vzácné a co lidé potřebují (jak příhodně se říká, že parlament „porcuje medvěda“, chudák medvěd je už po smrti) anebo nikdy nemají tolik informací pohromadě, která mají rozptýleně všichni lidé v jejich panství.

pondělí 4. ledna 2016

Hospodářské problémy? Pružněji reaguje silný stát než tržní ekonomika, říká maďarský ministr Mihály Varga

Typický nesmysl socialistických politiků. Už vidím, jak silné státy např. pod vedením soudruhů Stalina, Brežňeva, Hitlera a Mao Ce Tunga pružně „řešili“ hospodářské problémy. Či jak diletantská „demokratická“ většina se snaží zajistit třeba chybějící špendlíky. A nemylme se, za jména vůdců států můžeme dosadit kohokoliv, třeba i nejhodnějšího a nejchytřejšího člověka (například pánové Mihály Varga či Andrej Babiš). Nikdy nebude stát reagovat na hospodářské problémy ziskově již jen proto, že svému údajnému úspěchu obětují svobodu jednotlivců, právo a tedy civilizovanou společnost jako takovou. Dílčí věci obětují vše důležité. A to je přeci ztráta a nikoliv zisk. Neziskové či ztrátové jednání je vždy neúspěch a bylo by lepší takto nejednat. Na konci jednání vlády je bída a zmar všeho živého a ušlechtilého.
Pokud si vzpomínám, stát nikdy nereagoval ani správně, ani včas co se týče jakékoli výroby statků. Jediné, co umí, je generování zbytečné ztráty a tedy škodlivé protispolečenské výdaje při omezení svobody lidí bránit se nejen soukromým, ale i státním predátorům. Vše, co stát údajně produkuje, narušuje ekonomickou kalkulaci a tedy i racionalitu produkce. Proto je vždy protispolečenská. Kdyby byla společenská, nikdo by podnikatele nemusel nutit, aby v dané oblasti podnikali. A ztráty samozřejmě kryje protispolečenským chováním. Loupením, lhaním, klamáním, vražděním, vyhrožováním, vydíráním, ponižováním jednotlivců atd. Takhle se společnost velkého množství spolupracujících lidí, kteří mají rozličné přání a sny, vždy zničí. Robustnost společenského hospodářského systému, který je schopen řešit optimálně všechny, i nečekané, problémy, je nutně zničena nestabilní chaoticky vedenou „firma“, moderním demokratickým i diktátorským totalitním státem, bez šance pružně a optimálně reagovat na vše, co se může stát.
Čím měně lidé mohou hájit svobodu, tím více je mohou poškozovat soukromí lupiči (často hájené mocnými ve vládě) zvaní „podnikatelé“ a tím více argumentuje státní lupiči zvaní „politici“ a „úředníci“ pro další omezování osobní svobodní. Trh proti plýtvání používá zpětnou vazbu. Kdo špatně ostatním slouží, má ztráty. Stát používá kladnou zpětnou vazbu. Čím více nerespektuje přirozené a lidským rozumem pochopitelné svobody jednotlivců, tím více je musí omezovat až do úplného zhroucení společnosti. Historie nám ukazuje, že kladná zpětná vazba vždy společnost zničila, pokud se včas nějak nezrušila. Dokud budou soudy nezávislé soudy na kvalitě svých výsledků, pak pro své skutečné zákazníky, kteří hledají spravedlnost, představuji monopolní nástroj pro potlačování práva. Spravedlnost se obrátila v nespravedlnost vládní libovůle.

sobota 2. ledna 2016

Je ČNB bandou zločinců nebo ignorantů?

Je začátek roku 2016. Prý nejsme ve „středověku“. Ale já si tak připadám. Jako kdybych stál před inkvizičním soudem, který se řídí dle nejmodernější vědecké knihy „Kladivo na čarodějnice“.
Dnešní všemocné inkviziční soudy s neomezenou mocí jsou národní banky a jmenovitě i naše „ústavní“ česká národní banka, symbol našeho národního socialismu, který se stydí za svého hlavního „teoretika“ Adolfa Hitlera. Nejen podle názvu ale hlavně dle svých skutků. Jejich učitel se nějak zamotal v boji proti přirozeným zákonům a prohrál. Jeho následovníci proto jeho díle tajně pokračují, aby na sebe moc neupozornili. Ale pracují pilně a horlivě podobně jako kdysi jakýsi mladí „inženýři“ úředníčci napravující špatnou ekonomickou situaci tábora Konzentrationslager Auschwitz. Jenže je nyní „koncentračním“ táborem celá česká republika a sousedí s dalšími obřími tábory jako je USA, Rusko a Čína či kolébka moderního socialismu a tzv. „Sozialstaat“ tábora Německo. Německo za to ani nestydí ani dle své ústavy: „Die Bundesrepublik Deutschland ist ein demokratischer und sozialer Bundesstaat.“  Jinými slovy je to spolkový stát vedená lůzou a socialistickými zločinci, kdy k „pravdě“ stačí dobře zmanipulovaný „údajná většina bez ohledy co si budou myslet jejich děti, až dospějí. Ale za svou historii se prý Němci stydí více než ostatní. Není v tom trochu rozpor? Vzhledem jisté slabomyslnosti socialistů v tom rozpor asi není. Takže jejich lítost je jen falešná. Dodnes se slzou v oku připomínají jak někteří jejich předci zotročení a zbídačení socialismem dopřávají na jaře 1938 v Praze čokoládu.
Ptáte se jak svá odvážná tvrzení doložit? Mnoha. Ale musíte se sami snažit porozumět, o co jde, a to za Vás nikdo neudělá. Člověk, který neumí používat svou nejmocnější zbraň – rozum, bude naší „chráněnou“ přírodou dotlačen do role potravy potkanů a různých larev nejen dvoukřídlého hmyzu.
Ignoranci a nekompetentnost „odborníku“ na naše „povinné štěstí“ je článek z 29.12.201: „Všechny ekonomické modely jsou špatně, ale prognózy mají něco do sebe“. Na jedné straně zbohatlí spiklenci defraudanti hovoří: „„ČNB vytváří měnovou politiku, rozhoduje o nastavování klíčových úrokových sazeb,“ upozorňuje Jan Vějmělek, hlavní ekonom Komerční banky. Pro banky je důležité odhadnout, co ČNB udělá v budoucnosti. Sledují také, jak o prognóze hlasuje samotná Bankovní rada ČNB, protože ji nepřijímá automaticky, jsou s ní spojené diskuse, které dávají cenné informace.“ 
Na druhou stranu padělatelé peněz tvrdí. „ČNB naopak sleduje komerční prostředí a mluví s analytiky soukromých institucí. Podle ekonoma ČNB Michala Skořepy je prognóza jistý podklad, mantinel diskuse. „Řada věcí nám může uniknout. Neumíme někdy odhadnout sílu všech změn, které probíhají. Naše prognóza je komunikační nástroj, signalizujeme, co se může dít, kam chceme českou ekonomiku směrovat.“
To je, jako kdyby štěňátko honilo svůj ocásek. Škoda, že to není roztomilé štěňátko, ale dospělá „šelma“ ze Zjevení svatého Jana, které byla dána veškerá moc.
Jako perlu v tomto článku považuji část článku. „V poslední době jsme svědky posunu v pohledu ekonomů na lidi jako na ekonomické subjekty - již to nejsou plně racionální subjekty chovající se optimálně ekonomicky a chytře, ale mnohdy iracionální, chybující, nepozorné, anebo altruistické entity. „Musíme rozlišovat ekonomii jako takovou a její aplikaci v praxi. Základní model lakomého racionálního spotřebitele je snaha vydestilovat aspoň základní vzorec, který se dá u většiny z nás vystopovat většinu času a ten do modelu vložit.“
Po více jak století existence rakouské školy si dovolí dovolit chválit svou důvtipnost a jasnozřivost, že ty jejich „modely“ nefungují. Aby ne, nesmysly a utopie v praxi nefungují, tak jak bychom si ve svých poblouzněných snech rádi viděli.