pátek 11. prosince 2009

„Významná tržní síla“ – mýtus a demagogie

Ve státním rozhlase, který musím pod násilnou pohrůžkou platit, jsem zaslechl rozhovor s panem Juračkou, prezidentem Svazu obchodu a s nějakým funkcionářem potravinářské komory (asi pan Koberna). Rozhovor jako vždy proběhl pod „odborným“ dohledem redaktorky, která neměla o ničem ponětí.
Pan Juračka mluvil celkem sympaticky o nepřípustné regulace obchodních řetězců. Jediným jeho problémem bylo, že neměl žádný silný, logický, argument. Jeho partner v diskuzi byl ale demagog. Tvrdil, že je nepřípustné, aby v obchodě jednal silný partner se slabým bez žádné regulace prováděné státními lidmi. Nevysvětlil proč. Hlavně jen prosazoval zájmy skupiny potravinářské loby prodávat drahé a nekvalitní zboží.
V prvním logickém myšlenkovém rozvedení důsledků přání potravinářů vychází to, že obchodnici se musí stát malými a ještě menšími. Podobně by mohli mluvit koneční spotřebitelé, že i potravinářské firmy jsou moc silné na jednání s jednotlivci a museli by se zmenšit potravinářské firmy a nejen oni. Nakonec by zbyly jen soběstačné rodiny bez možnosti úspěchů. Kterákoliv by byla úspěšná a potřeboval ba najmout pomocníky pro zvládnutí zakázek, musel by se zase zmenšit a propustit spolupracovníky. Vznikla by chudá a primitivní společnost. Proti ní by byla pravěká společnost doby kamenné s dálkovým obchodem pazourku, kožešin, kamenných nástrojů, jantaru a mušliček, hotova civilizace.
Potravinář zahleděn do sebe zapomněl ne několik skutečností. Lidé nejsou rovní a povrch Země taky nabízí různě prostředky a kupodivu právě řád svobodných osobních pout mezi jednotlivci umožňuje velmi úspěšně vyřešit problém nerovnosti lidí ve prospěch všech zúčastněných. Nutně ti schopnější nabízí lepší služby a zájem po jejich službách jim umožňuje kontrolovat více prostředky ve prospěch svých zákazníků. Každé jednání člověka má jinou optimální kombinaci počtu spolupracovníku a prostory pro nejlepší poskytování služeb. A tato velikost podniků, zvaná nesprávně „tržní silou“ nelze od stolu určit. Objeví se až při samotném jednání. Obchodníci získají kontrolu nad různě velkým množství prostředku dle svého úspěchu uspokojit své zákazníky. Zákazníci jsou ti, kteří svým nakupováním a nenakupováním rozhodují a velikosti, sortimentu každého obchodu. Dokonce rozhodují o každém zaměstnanci a výši jeho odměny. A obchodníci předávají přání svých zákazníků dál na své dodavatele. Takže velký obchodní řetězec je výsledkem tohoto tržního procesu a nemá žádnou tržní silu. Prostě více zákazníků mu předalo větší kontrolu nad svými prostředky, neboť ho podporují svými nákupy a tím souhlasí s jeho činností. Jejich dodavatelé se nepodřizují vůli obchodníků. Stejně jako obchodníci podléhají rozmarům a přáním svých zákazníků. Stejně i zaměstnanci neplní vrtochy svých zaměstnavatelů, ve skutečnosti jejich zaměstnavatelé tlumočí přání protivných spotřebitelů, za které mluví ostří obchodníci velkých řetězců.
Všichni účastníci trhu si jsou ale všichni rovni navzdory své „tržní velikosti“. Jsou svobodni udělat či neudělat obchod, pokud jim do toho nezasahují násilní státní lidé (ti co využívají stát pro obohacení na úkor svých bližních a vzpírají se vůli zákazníků – např. lobisté či udavači u antimonopolního či finančního úřadu).
Obchodníci a tedy i obří obchodní řetězce jsou mluvčí všech spotřebitelů před poskytovateli služeb. I zaměstnanců potravinářských podniků. Nebo oni zrovna chtějí mít výhody v roli spotřebitelů, ale v roli dodavatelů se jím nelibí, že musí pracovat a nemůže vše prodat za cenu, jakou si přejí. Jsou schizofrenní nebo jen vychytralí a chtějí použít násilí na obhajobu svých privilegií?
Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já nechci sám chodit po světě a shánět nejlepší dodavatele služeb, být na cestách na mrazu i za deště, v nebezpečí napadaní lupiči atd. A navíc vyjednávat se silnými dodavateli, kteří mě ještě oberou, protože nemám informací ani schopnosti vyjednávat.
Zároveň ale musím připustit, že nemohu zároveň chtít mít právo na lenost, když jsem v pozici dodavatele. Všichni, pokud nejsme zloději a jiní zločinci ohánějící se veřejným blahem, jsme v roli dodavatele služeb i spotřebitelé služeb. Pokud připustím této rozdvojení mysli, různice a války nakonec zničí poslední zbytky svobodných vazeb mezi jednotlivci a lidstvo se opět propadne do zapomnění v netečné nekonečnosti vesmíru.

čtvrtek 10. prosince 2009

Pan Bursík – utopista a housenka diktátora

Tento týden jsem slyšel v rádiu rozhovor s panem Bursíkem. Mluvil hodně, zmíním ale jednou jeho myšlenku. Prý bude takový rozvoj technologie, že lidé zavrhnou použití špinavých energetických zdrojů. Znělo to jako proroctví a zároveň slib, že se tak stane, pokud zelení vyhrají volby. Pan Bursík totiž neřekl, jakým zázrakem tak obrovský technologický rozvoj zajistí.

V našem reálném světě bez snivé vize pana Bursíka platí několik skutečností, které jsou neodstranitelné. První skutečností je, že žijeme ve světě vzácných prostředku nutných k dosahování našich rozličných individuálních cílů. Vždy se člověk rozhoduje co dělat dřív a co později a pokud něco podnikat, pak v jakém rozsahu. Musí se rozhodovat, jakých svých jiných cílů se vzdá pro dosažení svých nejnaléhavějších z dosud neuspokojených potřeb. Chce co nejlépe dospět ke zvolenému cíli.

Každý svobodný člověk v každém okamžiku jedná tak, aby vyřešil uspokojení své nejnaléhavější z dosud neuspokojených potřeb. Ve společnosti svobodných lidí by takto jednal každý a společnost by dosahoval nejlepšího uspokojení všech jednotlivců. Pokud lidé nejsou svobodni jednat nejlepším možným způsobem a jejich jednání reguluje několik málo jednotlivců – státních lidí - , pak nutně společnost i jednotlivci dosahují menšího zisku. Chudoba se projeví v dlouhodobějším období. Lidé nebudou schopni vyřešit nečekané problémy jen proto, že jim budou chybět potřebné prostředky. Státní lidé navíc nechají prohýřit veškeré úspory a civilizace musí zaniknout, pokud se bude lidem bránit žít svobodně.

Jakékoliv omezování svobod jednotlivců , byť pod záminkou božího království na Zemi nebo sociálně spravedlivého státu, který vyřeší problém chudoby trikem násilného přerozdělování již vytvořených prostředků, povede k horšímu výsledku, než když lidé jsou svobodni co nejlépe řešit své problémy.

Aby pan Bursík změnil svobodné a dobrovolné jednání lidí, musí lidem vzít svobodu jednat vnutit brutálním násilím a nespravedlností.

Ten kdo prosazuje své cíle a násilím k tomu používá ostatní, je diktátorem. Karel Marx ve svém slavném, ale nečteném a totálně chybném díle, popisuje jeden stav kapitalisty jako housenku kapitalisty. Použiji analogicky, že pan Bursík je zatím housenkou diktátora. Ještě se housenka nezakuklila a následně neproměnila v krásného, silného motýla, jako byl třeba Hitler a Stalin. Snad nemá sílu a schopnosti, aby se vyklubala. Snad jsou lidé mnohem línější a již zotročení, aby dali vyrůst krásným a silným motýlům. Jeho demagogie je slabá a nemůže překrýt logické chyby v jeho názorech. Možná už dnes má většina v hlavě svého motýla diktátora a nejsou potřeba. Lidé se sami klaní bájím a pověrám a sami brání svou nesvobodu a svou chtivost po majetku druhých skrývají do veřejných státních zájmů.
K technologickému rozvoji je třeba prostá věc. Aby lidé nemuseli stále dokola řešit své dosud neuspokojené potřeby jako je hlad, teplo, sucho a mohli své přebytky požívat pro období, kdy vymýšlejí, jak lépe uspokojit své neuspokojené potřeby. Bez oběti reálných úspor nelze řešit více potřeb, neboť není na technologii. Manipulace s penězi, kterou provádí státní lidé ve spolupráci bank, žádný technologický pokrok nakonec nepřinese a jen zničí struktury výroby, která by byla schopna pomoci uspokojit nejnaléhavější z dosud neuspokojených potřeb každého jednotlivce.
Státní lidé umí jen omezovat výrobu a působit chudobu a smrt. Ochrana přírody se pak nikdy nestane předmětem dobrovolného jednání, protože se nedostala na řadu při uspokojování nejnaléhavějších potřeb lidí.

Budeme mít jako jednotlivci sílu odolat utopickým zpěvům a lžím státních lidí podobných panu Bursíkovi, kteří ačkoliv mysli na sebe jako každý jiný člověk, mluví o zázračných metodách života bez rozhodování a bez oběti? Budeme mít ještě schopnost obrátit svou mysl k hledání spravedlnosti a na čem skutečně záleží – spravedlnosti a milosrdenství? Snad naši potomci o nás nebudou smýšlet pouze jako o tmářích klaníce se svým bludným názorům a strašidlům.

úterý 8. prosince 2009

Státní dluhopisy? Nekupovat!

Možná se ptáte na důvod, proč se dluhopisy nemají kupovat. Jednoduše řečeno, kupujete si budoucí podíl na ruinování ekonomiky. I vaše nominální „zisky“ s vyššího úroku nakonec nezískáte, ale utržíte ztrátu.

1) Vláda a parlament – státní lidé- netvoři hodnoty ve svobodném prostředí a vzpírají se tomu, co si skutečně lidé přejí. Státní lidé proto nikdy neinvestují. Investovat může jen jednotlivec se svými vlastními úsporami. Nestátní lidé vždy jen spotřebovávají ve jménu utopických snů, které prezentují politici jako veřejné blaho, boj s emisemi apod. Je tedy otázkou jak vláda splatí svůj dluh. Má jen tři možnosti řešení:

a) konfiskace majetku soukromých osob jako jsou daně a cla,
b) podvodné úvěrové expanze bank ve spolupráci centrální banky, která padělá peníze a s parlamenty, kteří připravili vhodný právní řád a se soudci, kteří tomu nerozumí,
c) krizí a válkou.

Posledním způsobem řešení problému splátky dluhu je vyvolání situace, kdy nikoho nenapadne se domáhat navrácení dluhu. Příkladem jsou měnové reformy, finanční kolapsy a krize a války.

2) Koupí dluhopisu dojde k nežádoucímu přesunu soukromých prostředků do státní sféry. Ekonomická situaci se musí zhoršit, neboť vlády jen spotřebovávají dle názoru vládnoucí elity. Navíc státní lidé budou často poptávat zboží, které taká potřebujete a zvýšenou poptávkou zvýší jeho cenu. Nejen, že už máte místo peněz státní dluhopisy a některé nákupy musíte odložit, ale ještě se Vám zdraží i to, co potřebujete.

3) V budoucnu se projeví nejen rabováním soukromého sektoru kvůli splácení dluhů, ale další růst státního dluhu, větší podíl státního majetku a větší nesvoboda lidí mimo vládu a parlament. Dluh přeci není možné řešit další půjčkou. Nevím, kdo by vám půjčil, kdyby věděl, že jste zadluženi. Jedině hlupák nebo padělatel peněz. Dále se projeví hlubší krize dalším ničením struktury výroba, která by jinak vznikla na základě dobrovolného jednání a odrážela by potřeby všech účastníků trhu. Státní lidé neumí nic, než omezovat výrobu a tím zvyšovat chudobu celé společnosti.

Proto pokud nechcete ničit svou společnost přátel a blízkých a nechcete zvětšit již tak obrovskou moc státních lidí, nekupujte se státní dluhopisy. Uvědomte si, že státní lidé neplatí daně, nenesou žádná břemena. Mají jen zisky na Váš úkor. Nedělejte jim hlupáky. Bez Vás by nebyli. Jejich moc Vás ovládat závisí jen na vašem přijetí vlastního otroctví.