sobota 9. ledna 2016

Blíží se konec státu. A s ním zanikne i právo, říká právník Havlíček

Toto tvrdí právník Karel Havlíček, šéfredaktor časopisu Soudce a zakladatel projektu právnických diskuzí Pražský právnický podzim.
To je ale hloupost. Zanikne naše hloupé, nerozumné a  nespravedlivé právo, ale nikoliv právo jako takové. Právo bylo před státem a bude i po něm. Společnost lidí nemůže být bez práva a společnost lidí není totéž, jako predátorský stát v podobě, jaké ho známe nyní.

úterý 5. ledna 2016

Novodobé hladové zdi jako staronová hloupost

Prý už císař Karel IV stavěl hladivý zdi. Tím sice ukázal své ekonomické diletantství, ale budiž mu aspoň toto odpuštěno. Ekonomie jako věda se teprve líhla. Ale dnes, když to řekne nějaký odborník na naše povinné štěstí, tak je to už zločin. Nemůže se vymluvit na to, že neví, že je to nesmysl. Statní odborníci to sice demagogicky zatajují, ale soukromí ekonomové to znají.
Dejme tomu, že někdo má milion stříbrných pražských grošů (zhruba tři a půl tuny stříbra,) a předpokládejme, že je neukradl, jak berňák čil lupič. Chce pomoci hladovým „nezaměstnaným“. „Nezaměstnaný“ vlastně znamená, že se nesetkala nabídka a poptávka dvou svobodných lidí a to se většinou stává v životě častěji než opak. Pak nejhorší způsob, jak pomoci hladový je špatně investovat milion grošů. Stavěním hladových zdí se alokuje mnoho statků jako kameny, malta, povozy, koně atd., které nutně musí chybět jiným, které tyto prostředky potřebuji na skutečně užitečné věci, jako jsou domy, mosty a silnice. To už je mnohem lepší, pokud „dobroděj císař“ není schopen dle tržních signálů lépe investovat obdarovat jisté množství lidí tím milionem grošů. A oni obdarovaní sami alokují tyto peníze do užitečnějších věcí z jejich okolí, kterému rozumí lépe než vzdálený císař např. do svých domů, mostů či silnic.
Kdykoliv někoho slyším, jak stát má investovat v dobách umělého tzv. boomu, tak si musím pomyslet jako naše babičky: „svatá ty prostoto“. Stát vždy spotřebovává vzácné zdroje, protože vždy investuje špatně. Buď proto, že stát peníze ukradl či padělal a už peníze „nemluví“ o tom co je skutečně vzácné a co lidé potřebují (jak příhodně se říká, že parlament „porcuje medvěda“, chudák medvěd je už po smrti) anebo nikdy nemají tolik informací pohromadě, která mají rozptýleně všichni lidé v jejich panství.

pondělí 4. ledna 2016

Hospodářské problémy? Pružněji reaguje silný stát než tržní ekonomika, říká maďarský ministr Mihály Varga

Typický nesmysl socialistických politiků. Už vidím, jak silné státy např. pod vedením soudruhů Stalina, Brežňeva, Hitlera a Mao Ce Tunga pružně „řešili“ hospodářské problémy. Či jak diletantská „demokratická“ většina se snaží zajistit třeba chybějící špendlíky. A nemylme se, za jména vůdců států můžeme dosadit kohokoliv, třeba i nejhodnějšího a nejchytřejšího člověka (například pánové Mihály Varga či Andrej Babiš). Nikdy nebude stát reagovat na hospodářské problémy ziskově již jen proto, že svému údajnému úspěchu obětují svobodu jednotlivců, právo a tedy civilizovanou společnost jako takovou. Dílčí věci obětují vše důležité. A to je přeci ztráta a nikoliv zisk. Neziskové či ztrátové jednání je vždy neúspěch a bylo by lepší takto nejednat. Na konci jednání vlády je bída a zmar všeho živého a ušlechtilého.
Pokud si vzpomínám, stát nikdy nereagoval ani správně, ani včas co se týče jakékoli výroby statků. Jediné, co umí, je generování zbytečné ztráty a tedy škodlivé protispolečenské výdaje při omezení svobody lidí bránit se nejen soukromým, ale i státním predátorům. Vše, co stát údajně produkuje, narušuje ekonomickou kalkulaci a tedy i racionalitu produkce. Proto je vždy protispolečenská. Kdyby byla společenská, nikdo by podnikatele nemusel nutit, aby v dané oblasti podnikali. A ztráty samozřejmě kryje protispolečenským chováním. Loupením, lhaním, klamáním, vražděním, vyhrožováním, vydíráním, ponižováním jednotlivců atd. Takhle se společnost velkého množství spolupracujících lidí, kteří mají rozličné přání a sny, vždy zničí. Robustnost společenského hospodářského systému, který je schopen řešit optimálně všechny, i nečekané, problémy, je nutně zničena nestabilní chaoticky vedenou „firma“, moderním demokratickým i diktátorským totalitním státem, bez šance pružně a optimálně reagovat na vše, co se může stát.
Čím měně lidé mohou hájit svobodu, tím více je mohou poškozovat soukromí lupiči (často hájené mocnými ve vládě) zvaní „podnikatelé“ a tím více argumentuje státní lupiči zvaní „politici“ a „úředníci“ pro další omezování osobní svobodní. Trh proti plýtvání používá zpětnou vazbu. Kdo špatně ostatním slouží, má ztráty. Stát používá kladnou zpětnou vazbu. Čím více nerespektuje přirozené a lidským rozumem pochopitelné svobody jednotlivců, tím více je musí omezovat až do úplného zhroucení společnosti. Historie nám ukazuje, že kladná zpětná vazba vždy společnost zničila, pokud se včas nějak nezrušila. Dokud budou soudy nezávislé soudy na kvalitě svých výsledků, pak pro své skutečné zákazníky, kteří hledají spravedlnost, představuji monopolní nástroj pro potlačování práva. Spravedlnost se obrátila v nespravedlnost vládní libovůle.