úterý 5. ledna 2016

Novodobé hladové zdi jako staronová hloupost

Prý už císař Karel IV stavěl hladivý zdi. Tím sice ukázal své ekonomické diletantství, ale budiž mu aspoň toto odpuštěno. Ekonomie jako věda se teprve líhla. Ale dnes, když to řekne nějaký odborník na naše povinné štěstí, tak je to už zločin. Nemůže se vymluvit na to, že neví, že je to nesmysl. Statní odborníci to sice demagogicky zatajují, ale soukromí ekonomové to znají.
Dejme tomu, že někdo má milion stříbrných pražských grošů (zhruba tři a půl tuny stříbra,) a předpokládejme, že je neukradl, jak berňák čil lupič. Chce pomoci hladovým „nezaměstnaným“. „Nezaměstnaný“ vlastně znamená, že se nesetkala nabídka a poptávka dvou svobodných lidí a to se většinou stává v životě častěji než opak. Pak nejhorší způsob, jak pomoci hladový je špatně investovat milion grošů. Stavěním hladových zdí se alokuje mnoho statků jako kameny, malta, povozy, koně atd., které nutně musí chybět jiným, které tyto prostředky potřebuji na skutečně užitečné věci, jako jsou domy, mosty a silnice. To už je mnohem lepší, pokud „dobroděj císař“ není schopen dle tržních signálů lépe investovat obdarovat jisté množství lidí tím milionem grošů. A oni obdarovaní sami alokují tyto peníze do užitečnějších věcí z jejich okolí, kterému rozumí lépe než vzdálený císař např. do svých domů, mostů či silnic.
Kdykoliv někoho slyším, jak stát má investovat v dobách umělého tzv. boomu, tak si musím pomyslet jako naše babičky: „svatá ty prostoto“. Stát vždy spotřebovává vzácné zdroje, protože vždy investuje špatně. Buď proto, že stát peníze ukradl či padělal a už peníze „nemluví“ o tom co je skutečně vzácné a co lidé potřebují (jak příhodně se říká, že parlament „porcuje medvěda“, chudák medvěd je už po smrti) anebo nikdy nemají tolik informací pohromadě, která mají rozptýleně všichni lidé v jejich panství.

Žádné komentáře: