Prý už císař Karel IV stavěl hladivý zdi. Tím sice ukázal
své ekonomické diletantství, ale budiž mu aspoň toto odpuštěno. Ekonomie jako
věda se teprve líhla. Ale dnes, když to řekne nějaký odborník na naše povinné
štěstí, tak je to už zločin. Nemůže se vymluvit na to, že neví, že je to
nesmysl. Statní odborníci to sice demagogicky zatajují, ale soukromí ekonomové
to znají.
Dejme tomu, že někdo má milion stříbrných pražských grošů (zhruba
tři a půl tuny stříbra,) a předpokládejme, že je neukradl, jak berňák čil
lupič. Chce pomoci hladovým „nezaměstnaným“. „Nezaměstnaný“ vlastně znamená, že
se nesetkala nabídka a poptávka dvou svobodných lidí a to se většinou stává v životě
častěji než opak. Pak nejhorší způsob, jak pomoci hladový je špatně investovat milion
grošů. Stavěním hladových zdí se alokuje mnoho statků jako kameny, malta,
povozy, koně atd., které nutně musí chybět jiným, které tyto prostředky
potřebuji na skutečně užitečné věci, jako jsou domy, mosty a silnice. To už je
mnohem lepší, pokud „dobroděj císař“ není schopen dle tržních signálů lépe
investovat obdarovat jisté množství lidí tím milionem grošů. A oni obdarovaní
sami alokují tyto peníze do užitečnějších věcí z jejich okolí, kterému
rozumí lépe než vzdálený císař např. do svých domů, mostů či silnic.
Kdykoliv někoho slyším, jak stát má investovat v dobách
umělého tzv. boomu, tak si musím pomyslet jako naše babičky: „svatá ty prostoto“.
Stát vždy spotřebovává vzácné zdroje, protože vždy investuje špatně. Buď proto,
že stát peníze ukradl či padělal a už peníze „nemluví“ o tom co je skutečně
vzácné a co lidé potřebují (jak příhodně se říká, že parlament „porcuje medvěda“,
chudák medvěd je už po smrti) anebo nikdy nemají tolik informací pohromadě, která
mají rozptýleně všichni lidé v jejich panství.
Žádné komentáře:
Okomentovat