středa 19. listopadu 2008

Zbraně ve společnosti

Diskuze o svobodném vlastnění, držení a nošení zbraní se často hlavně zaobírá o technických či morálních aspektech. Ale nemluví o aspektech ekonomického problému. A ekonomický problém je nevyrobit tolik zbraní aby se s tím zbytečně neodčerpali prostředky na nejnaléhavější potřeby z dosud neuspokojených.
Pojetí společností, které zde budeme uvažovat, jsem popsal jinde, např. zde http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/11/obecn-problm-nespoleenskch-instituc.html

Představuji si to takto: Ať svou bezpečnost si zajišťuje člověk sám, nebo pomocí druhých, musí se rozhodnout, kolik tomu má obětovat prostředků. Tedy nevzniknou "závody ve zbrojení". Na otázku jak by to mohlo být s počtem zbraní a druhem výzbroje ve společnosti bych použil klasické ekonomické principy v tradici Cantillon - Menger - Mises. Mezní užitek každé přidané zbraně na obranu klesá, zatímco mezní užitek prostředků na jejích pořízení se zvyšuje. Tedy není možné bez příčiny "nekonečné" vyzbrojování lidí. Bude jich tolik, kolik je lidé dle svého názoru budou potřebovat na svou obranu. I násilník nebude mít neomezené zdroje aby mohl "závodit ve zbrojení". Takže není k tomu tématu možno nic říci, než to, ať se lidé projeví, co skutečně potřebují.
Pokud společnost bude hodně stabilní a vztahy mezi lidmi ustálené, skoro každý bude vědět co je jeho a co je souseda a bude fungovat právo podobně jako právo na Islandu v době ság, pak bude zřejmě užitek zbraní pro obranu asi malý. Třeba ale pro sportování, sběratelství budou lidé hodnotit zbraně více než pro vlastní obranu.

Něco jiného, když je bezpečnost v rukou monopolisty na donucení - stát. Tam o potřebě zbraní a nákupu rozhodují také jednotlivci, ale Ti nic svého neobětují. Lehce obětují celé hospodářství.
Další moje představa o problému zbraní ve společnost tato: výroba ani prodej a držení nebude kontrolováno nějakou "morální autoritou", která je sama po zuby ozbrojená a sama na sebe si vybírá prostředky donucením ostatních.

Všechny prostředky kolem nás (i ulice, parky, lesy atd.) budou někomu konkrétně patřit a vzniknou i standardy chování lidí nosící zbraň i tam, kde dnes se to zdá jako "veřejný prostor". Určitě majitelé bude vyžadovat nějaké potvrzení, že ozbrojenec má zbraň pod kontrolou a vzniknou školy a certifikační autority. Bylo by tolik střelnic, kolik by bylo třeba pro výcvik. Majitelé "veřejných prostor" pro své zákazníky zřídili bezpečné úložiště zbraní, pokud by si přesto nepřáli, aby se jejich zákazníci pohybovali se zbraní na jejich vlastnictví. Pojišťovny podle potřeby budou podporovat buď nošení zbraní nebo nenošení. Vše by se dělo dle toho, co přináší nejvyšší zisk. Pokud by procento protispolečenských živlů bylo větší a dělali by větší škody, než se vybere na pojistném, pojišťovny by podporovali sebeobranu, tím že ozbrojená pojištěnec bude platit nižší pojištění. Pokud by se vice lidi svou nešikovností více zraňovali zbraněmi, zase by zvýšenou cenou pojištění motivovali k omezení nošení zbraní.

Asi nemá cenu přemýšlet co všechno by lidé objevili, aby vše bylo ve shodě a harmonii. Pokud bude někdy oblast s diktátory, budou si muset svobodní lidé zaplatit zvýšením pojistného tak, aby pojišťovny si mohli bezpečnost zajistit adekvátně vyzbrojenou armádou či armádami. Za svobodu se vždy musí bojovat.

Navíc by samozřejmě byli lidé odpovědnější za své činy než dnes v sociálním státě a byli by na to zvyklí. Nebylo by to jako dnes, kdy se lidé spoléhají na různá "zákonná pojištění".

Vždy bude záviset na lidech. Pokud si nebudou vážit svobody a pokud zavrhnou směnu jako prostředek k řešení svých problému, pak nepomůže jakákoliv represe. Samotný hlídač ostatních bude nakonec největší zločinec. Nemůže zakázat jednu věc, byť i drobnost, aby nakonec nemusel zakázat samotný život.

Je to jen pěkná utopie? :-) O cílech k dosažení společnosti píši zde: http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/10/opaten-k-nprav-na-situace.html

pondělí 17. listopadu 2008

Vědecký výzkum z daní

Lidé říkají, že náročný vědecký výzkum by nebyl bez státu možný. To je ale hluboce zakořeněný omyl. Pro lidi je těžké vidět to, co kvůli narušování trhu není, zatímco, co financuje stát existuje.

Mě stačí pro vysvětlení část věty, která mi kdysi u Misese připadala nezvyklá a musel jsem nad ní přemýšlet. Tyto věty týkajících se třeba neúspěšných projektů čí násilného přerozdělování majetku končívají např. takto: "....prostředky pro uspokojení nejnaléhavějších z dosud neuspokojených potřeb spotřebitelů byly odčerpány". Tedy z dlouhodobého hlediska tam, kde jsou prostředky na uspokojení nejnaléhavější dosud neuspokojených pociťovaných potřeb spotřebitelů neustále někým odčerpávány do jiných oblastí výroby, nemůže být vyřešeno více vědeckých problémů, než tam, kde vládnou smluvní vztahy jako zákon mezi jednotlivci.
Jak se to bude v praxi realizovat není důležité, vždycky jednající lide najdou řešení i bez násilí, pokud mají šanci mít svobodu řešit problémy. Předpokládám, že hlavní slovo by měly kartely firem mající zájem o daný výzkum, ale zároveň samotné by na něj neměli úspory. Pravděpodobně by vznikly specializované firmy. Pro ekonomickou kalkulaci je nejlepší, když každý specializovaný druh služby má svůj vlastní trh.

Nesmíme zapomenout na to, že politické sily, které vyvolávají změny ve struktuře proti vůli spotřebitelů, vždy jednoho dne zeslábnou a vznikají další škody přechodovým stavem, kdy se struktury výroby přizpůsobuje poptávce a zničí se nebo opustí se to, co bylo "vyrobeno" ve prospěch  politiků.

Dejme tomu, že by sto let nemohly vlády vyvolávat války, měnové reformy, zbrojit a plýtvat prostředky "zaopatřovací" politikou, protože by na to nesehnaly prostředky legálními loupežemi a úvěrovou expanzi by neničily požadovanou strukturu výroby a pod pohrůžkou násilí by nebránily směnám mezi lidmi. Co by asi dnes už bylo vyřešeno problémů a jaké další bychom řešili? Naše představivost na to nestačí.