středa 5. listopadu 2008

Obecný problém nespolečenských institucí

Úvod
Mám oblíbený obraz naší společnosti jako nemocné společnosti s nádory a metastázami. Budu jej používat i v tomto článku. Snad některým lidem přiblíží tento problém pomocí přirovnání, které vždy bude kulhat za skutečností.

Společnost chápu jako jednání lidí ve shodě a jejich společné řešení vlastních problémů. Hlavními instituty společnosti je soukromé vlastnictví a právo na své tělo a život. Lidé ve společnosti vědomě potlačují své biologické pudy a spolupracují. Mají právo nakládat se svým majetkem a hájit jej před nespolečenským chováním ostatních.

Nespolečenské chování je takové, které ničí spolupráci, jednání lidí ve shodě a harmonii. Příkladem vymezení společenského chování může být např. Desatero nebo pravidlo "Nečiň bližnímu to, co nechceš, aby činili tobě". Společnost musí mít svůj "imunitní systém" proti nespolečenskému chování, jinak zanikne. Oslabený imunitní systém způsobený hlavně závistí mezi lidmi a chybnými ekonomickými teoriemi a mnoha dalšími pověrami, umožňuje růst zhoubných nádorů - kolektivů lidí jednající protispolečensky se zdáním legitimity. To jsou parlamenty či diktátoři jako nádory společnosti produkující různě škodlivé produkty jako jsou třeba zákony a kteří prosazují svou vůli a potlačují vůli jednotlivých lidí. A metastáze jsou skupiny lidí ve vládě, ministerstvech a různých úřadech žijící z ovoce společenského chování, kteří vytváří smrtelné jedy ničící společenské chování. Vysávají zásoby - úspory a oslabují již třesoucí se nebohý organismus společnosti přetěžkým zkouškám. Bez spravedlnosti a úspor oslabená společnost jednoho dne podlehne překážce či problému, na které jí síly už nestačí.

Co by se dalo říci o těchto metastázách? Jak je odlišíme od společenských institucí?

Praxeologické hledisko
Z praxeologického hlediska se od společenských institucí typu podniků a firem liší řízením. Jejich řízení je byrokratické, nesledující zisk vyjádřený v účetnictví. Zato podniky a firmy mají řízení ziskové. Ludwig von Mises se tímto zabývá ve své knize "Byrokracie", kde popisuje rozdílné aspekty obou způsobů řízení.

Toto kritérium ale nic neříká a užitečnosti skupin požívající byrokratické řízení. Ve společnosti mohou vznikat takové instituce za různými účely. Proto musíme hledat jiné kritérium pro identifikaci úřadů škodlivých společnosti.

Je jasné, že instituce, která nemůže využívat ekonomickou kalkulaci umožněnou svobodnými směnami mezi lidmi a použitím peněz, je vždy neefektivní z hlediska svých cílů. Nikdy nepozná, kdy přestat spotřebovávat zdroje. Toto se hlavně týká institucí, které vyhovují druhému kriteriu a které získávají prostředky nějakým násilným donucením.

Způsob získávání zdrojů
Způsob získávání prostředků instituce pro své funkce je už ostřejší kritérium. Pokud instituce získává prostředky pro svou činnost dle uváženích ostatních, jinými slovy na základě dobrovolných směn služeb a majetků, pak je to společenská instituce, a to i kdyby měla byrokratické řízení.

Pokud získává instituce prostředky násilím, pak je protispolečenská. Pokud je to zloděj, loupežník, podvodník či banda loupežníků nebo podvodníků, pak jsou potírány zvláštní společenskou institucí trestním právem. Jedná se o nelegální nespolečenskou instituci.

Pokud je to úředník, politik či poslanec, kteří používají násilí a pomoc lidí, kteří chtějí zároveň využívat jak výhody společnosti jako je trh, tak výhody nespolečenského jednání. Produkty legislativy se stály nástrojem zla, jak popisuje Bastiat v "Zákoně". Potom se jedná o legální nespolečenskou instituci. Zde je hlavní problém, proč imunitní systém - trestní právo selhává. Je také napadeno a ochromeno, podobně jako HIV virus ničí imunitní systém biologického těla. Samozřejmě, že se potom snižuje obranyschopnost i proti "běžným, nelegálním zločinům".

Je třeba připomenout, že to co je legální ještě nemusí znamenat, že je dle práva. Tuto pravdu napadají tyto legální nespolečenské instituce a tím vyřazují část imunitního systému z činnosti. Zahaluji se do oblaku "práva a počestnosti" ne-li přímo svatosti a božskosti.

Proč tolik vadí prvek násilného donucení při získávání prostředků? Hlavní důvodem donucení mimo právního a zákonného je zasahování do ekonomického problému toho, komu je bráno. Každý člověk vždy uspokojuje svůj nejnaléhavější problém a k tomu potřebuje prostředky. Pokud mu někdo nějaké prostředky odebere, nebude mít na nějaké další své nejnaléhavěji pociťované potřeby a bude chudší. Zároveň už nemůže tyto odebrané prostředky použít pro uspokojení svých nejnaléhavějších dosud neuspokojených potřeb. Rozhoduje o nich někdo jiný pro své vlastní potřeby. Struktura produkce se deformuje a uspokojení vlastní potřeby lidí se jen oddálí. Problémy se neřeší, jen prohlubují. Jednoho dne přijde den zúčtování a nastane čas, kdy lidé nesouhlasí s těmito deformaci svého jednání tím, že odmítají to, co nabízejí podnikatelé na trhu. Pokud lidem zbývá alespoň trochu svobody řešit své problémy, nastává ozdravný proces, který je politiky a lidmi chybně nazvaný krizí nebo recesí. Jediný lék pro vyléčení tohoto stavu je ponechání svobody jednotlivců nakládat celým svým majetkem a aby tím konečně uspokojili své nejnaléhavější z dosud neuspokojených pociťovaných potřeb. To vyžaduje ale moc jednotlivců se nějak bránit proti konfiskaci svého majetku. A touto mocí dnes není vláda, ani parlament, ale svoboda chránit společenské instituce např. pomocí privátních právníků a soudců hledající právo v rámci obecných pravidel správného chování. Tento požadavek musí omezovat platnost a závaznost výtvorů parlamentu.

Motivace řešení problémů
Další zajímavá vlastnost vymezující nespolečenské a společenské instituce je motiv pro vyřešení problémů. Zatímco firmy a podniky mají snahu vyřešit problémy svých zákazníku co nejrychleji a nejlépe, aby měly co největší odměnu a zisku, pak nespolečenské instituce mají zájem řešit problémy naoko a naopak je komplikovat. Často si situaci komplikují různé instituce navzájem, neboť nejednají podle principů ale nekonzistentně ad hoc.

Důvod jejich chování je jasný. Pokud by problém vyřešily, byly by zbytečné a lidé v nich jednající by se nedostali k majetkům zkonfiskovaných druhým lidem. Naopak, pokud se problém zhorší, mohou metastáze růst v podobě rostoucího množství zaměstnanců v nespolečenských institucích a množství legislativních předpisů. Potřebují stále více zdrojů ze společnosti a stále více jí zraňují ekonomicky i morálně. Vznikají tedy další metastáze řešící problémy způsobené staršími úřady. Typické pro tyto instituce je, že jejich statuty často neošetřují jejich ukončení.

Trvalo tisíce let, než se tyto parazitické instituce naučili svého hostitele využívat tak, aby brzo neumřel. Revoluce byly a jsou posledním řešením lidí, pro které ostatní mírové způsoby jsou nákladnějším řešením. Nebo došlo k totálnímu vyčerpání společnosti a převzetí jinou, silnou nespolečenskou institucí.

Přesto ale narušují harmonii a vytvářejí chaos, a ten se nikdy neuřídí s naprostou spolehlivosti. Zapomínají, že lidé nejednají dle jejich makroekonomických vzorců či dle naivních modelů ekonomického člověka. Lidé jako omylní a slabí jednají vždy tak, aby, pokud to jde, zlepšili svou situaci a to i když neznají svou budoucnost a vše je nejisté.

Důvody vzniku úřadů
Lidem se předkládají různé důvody pro vznik nespolečenských a přesto legálních institucí. Ale nikdy se neřekne, že buď suplují již ochromené panství práva anebo vytvářejí další problém pro další útok na svobodu členů společnosti.

Většinu monopolizovaných státních funkcí by bez problémů vykonávala konkurence soukromých pojišťoven mnohem lépe ve vzájemné shodě všech členů společnosti. Zbytek funkcí je bedlivě analyzovat, zda v nich není opět zárodek "vetřelce" - "parazita" či "metastáza" - na který neplatí společenský imunitní systém - civilní právo.

Závěr
Už je tolik produktů legálních nespolečenských institucí jako je např. chudoba, války, nefungující zdravotnictví, regulace cen a manipulace s penězi, cla, daně, subvence, ničení konkurence a vznik monopolů, plýtvání, podpora organizovaného zločinu a terorismu atd., že už asi není naděje, aby naše civilizace vzniklá na plodech ideálů svobod jednotlivce ještě dlouho žila.
Nádory se zdají zhoubné, nelze je jednoduše vyoperovat, jsou hlavně živeny naší nevírou, pohrdáním své vlastní svobody, závistí, zlobou a zlým přesvědčením. Léčení musí vždy začít změnou mysli jednotlivců. Bylo nám, lidem, jasně řečeno: nebudete-li činit pokání, zahynete.

Pokání musí začít hlavně hledáním spravedlnosti, ale také i návratem k ekonomickým principům a vypořádáním se všeobecnými ekonomickými omyly a dalšími pověrami. Je třeba se postavit neustále opakujícím se lžím. Více o nich naleznete zde: http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/05/fatln-ekonomick-omyly.html
Obecně o nápravě jsem napsal zde: http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/10/opaten-k-nprav-na-situace.html

2 komentáře:

Jan Hysek řekl(a)...

Léčení musí vždy začít změnou mysli jednotlivců. Bylo nám, lidem, jasně řečeno: nebudete-li činit pokání, zahynete. - Svatá pravda.
-
Jenom škoda, že jsem vám vypadnul z přehledu blogů :(

Frantisek řekl(a)...

Do přehledů blogů jsem zase dal, jinak :-)

Pokouším se sestavit základní dokument o strategii. Toto je jen jeho součást. I tu už jsem zase upravila a doplnil.
Hledám spolupracovníky, kteří jsou ochotni odvrhnout implementované bloky typu "to nejde", "dělají to tak všichni" atd. Hlavně potřebuji právníky kteří pochopí základní ekonomické principy. Neznáte nějaké? Máte zájem se podívat na ten dokument.