úterý 21. prosince 2010

Jak na státní dluh?

Psal jsem, proč nekupovat státní dluhopisy. Další otázka je, jaké stanovisko máme zaujmout k řešení problému státního dluhu.
Splácet? Obrovsky nebezpečné a nákladné. Státní dluh má dva zdroje.
Jsou to půjčky od bank, které provádí úvěrovou expanzi pod ochranou státu a v jeho prospěch. Jsou to peníze z ničeho, které tím, jak se dostávají mezi lidi, poškozují ty, kteří jsou nakonec v “řadě”. Zaměstnancům u soukromníků a důchodcům se příjmy zvednou méně než náklady a to je vlastně skryté zdanění. Navíc peníze určené od bank jsou vytvořeny z ničeho. Jejich přítomnost způsobuje problémy v jednání investorů a opět dochází ke škodám vedoucích k chudobě. První způsob je vlastně defraudace ze strany bank a padělání peněz ze strany státu. To je děsivé, jak to lidé tolerují. je jim asi jednou, co se děje z jejich penězi, nebo jsou oslepeni neskutečným utopickým světem.
Druhým zdrojem jsou půjčky od soukromníků, který nevede k inflaci. Nicméně odvádí od investování soukromníku k vládní spotřebě. Opět klesá produkce a roste chudoba. Je to vlastní podíl na dnešní i budoucí devastaci společnosti. Odvádí se vzácné zdroje ze soukromého sektoru pro potřeby vlády, jakým je další loupení pomocí legislativy a byrokratické praxi chráněné puškami o bodáky.
Splácení dluhu vede tedy k rabování. Je nutno splatit peníze vytvořené z ničeho něčím reálným, je to tedy dodatečné konfiskace soukromého majetku - “znárodnění”.
Splácení dluhů je opět nespravedlivé, vhánějící společnost do chudoby a hlavně do touhy po uskutečnění utopie vytvoření nového světa jeho zničením a nového člověka jeho hubením podobně, jak to udělali soudruzi Lenin, Stalin a Hitler.
Co tedy dělat? Nejlepším řešením je, aby vláda dluhu odmítla. Rabování by se zmírnilo, sociální napětí také. Banky skoro o nic nepřijdou, stejně provádí defraudaci a půjčují podvodně peníze vytvořené z ničeho. A soukromníci? Ať si příště pamatují, že se státní dluhopisy si nemají kupovat. O tom jsem již ale psal jinde.

čtvrtek 14. října 2010

Třetí světová válka

Stále více si zaděláváme na třetí světovou válku. Příznaky jsou stále zjevnější a žel potvrzují, co už jsem napsal.
Láska ke svobodě jednotlivce - hlavně ekonomické svobody - v Evropě a v USA už byla dávno odvržena. Pilíř euroamerické civilizace byl podkopán a tím uvolněn nástup antikapitalistické mentality. To bylo jediné, čím jsme se lišili od orientálních despocií. Mimo jiné proto máme problém odlišit dnes rozdíl mezi komunitami muslimů a námi. Stále jsme vyzývání našimi politiky, abychom se přestali odlišovat od muslimů a všech těch, kteří individuální svobodu nesnáší. Nevidíme nebezpečí v tom, když někdo neuznává individuální svobodu.
V prostoru orientálních despocií vyrostli takové režimy dokonce i v Evropě jako v Sovětském Svazu a jeho satelitech či v předválečném Německu nebo Itálii. O Japonsku nemluvím - to je přeci orient. A tzv. sociální státy “moderního” typu z dob Bismarcka s antikapitalistickou mentalitou většiny obyvatel jsou jen pokračováním despotické politiky pohrdající svobodou jednotlivce. Zánik starého Říma také souvisí s jeho pokusy o orientální typ vládnutí a zavedení nějaké podoby sociálního státu. Je skutečností, že mírová období v historii sociálních státu střídají její nevyhnutelné plody - období globálních válek či úpadků. Poválečné řešení pokaždé ještě více omezilo individuální a ekonomické svobody obyvatel nebo je alespoň nevrátilo na předválečnou úroveň. Proto jsou války a všechny druhy "válek" pro politiky tak přitažlivé. Získávají další moc a moc je pouze o demagogii získat na svou stranu horlivé stoupence vykonávající "špinavou práci".
Mnoho drobných symptomů nezákonnosti a nesvobody se slévají postupně do následujících dvou hlavních symptomů.


Za prvé čelní představitel koordinátorů zločinné státní manipulace s penězi - americký FED nejen že  vyhrožuje dalším paděláním peněz ale i plánováním hospodářských cílů. Socialismus v monetární oblasti se stává nepokrytě všeobecným socialismem. Komunistický manifest přeci požadoval zestátnění bank a tedy i peněz. Požadavek na světovou měnovou politiku je požadavek na všesvětový diktát socialistu bez možnosti úniku. Lze dosáhnout jen násilným zotročením většiny menšinou a zřejmě se bez světové války nepodaří. Už nyní američtí imperialisté mluví o “měnové” válce s Čínou. A ve válce na rozdíl od obchodu jde o poškození jednoho ve prospěch druhého.
Vidím například tento scénář: Američané nebudou mít peníze vůbec a zažijí hroznou frustraci a Číňané ztratí dolarové úspory, nic si za ně nekoupí. Všichni budou mít chuť se pomstít těm, kteří jejich bídu způsobili. A budou chudí a získají pocit, že válkou nemají co ztratit a mohou jen získat. Jakmile padne dolar, pak bude velmi nákladné ustanovit nové cenové poměry a to opět ochudí většinu lidí.


Za druhé američtí soudruzi v parlamentu, ve vládě, v centrálních bankách a v odborech, kteří padělají stále více peněz, cítí ohrožení od těch, kteří peníze tisknou v menší míře. A proti těm chtějí ochranná cla. To je další krok poškozující druhé a vedoucí k nenávisti a k válce. Před druhou světovou válku se takhle státy také poškozovaly. Clo je nejlepší příprava na válku, zbavuje se závislosti na druhých, kteří se lépe mohou stát cílem dobyvačné války. Zároveň cla ochudí většinu těch, kteří se clem údajně brání a jejich chudoba nepřinese větší toleranci k “nepřátelům”, na kterých už není tak závislá. Chudnou i sousedé a jsou také více ochotní zahájit válku proti těm, kteří je poškozují svými cly. Kladná zpětná vazba omezování obchodu a přátelské spolupráce rychle směřuje ke světové válce.

Nevím, co čekají mí bližní od budoucnosti, že jsou tak lehkomyslní a ukolébaní. Snad, že někdo za ně zase vybojuje jejich svobodu a dá jim jistotu jídla, bydlení, zdraví nebo "nesmrtelnosti".  Může se tak stát, že je opět někdo zachrání a nakrmí, aniž by sami cokoliv obětovali, ale spíše riskují při tom ztrátu nejen svých holých životů, ale i ztráty svých duší. Pohrdli svou svobodou a odpovědností jako ovce vedené na porážku a nerespektují svobodu ostatních a nárokují si jejich majetky a životy.  Rouhají se, protože otroctví a neodpovědnost velebí jako svobodu. Jako hříšníci zahynou strašnou a hanebnou smrtí a nikdy nenaleznou milost, pokud nezačnou znovu hledat co je správné a spravedlivé.

sobota 9. října 2010

Mají konspirační teorie pravdu?

Podíval jsem se na dost dlouhý film "Podraz jménem Obama" od Alexe Jonese a můj dojem je tento:

Film ovlivněn "konspiračními teoriemi", které tvrdí, že vše špatné organizuje určitá skupina zlých chamtivců jako např. účastníci tzv. Bilderber skupiny. Dále propagátoři teorií neukazují na skutečné a zásadní příčiny vznikajících diktatur a tyranií. Těmi je hlavně opuštění principu osobní svobody a tedy i odpovědnosti každého člověka, která má odpovídající schopnost na sebe vzít odpovědnost poznání dobrého a zlého.

Ačkoliv autor filmu zřejmě nechápe, že sobečtí a zlí bankéři by nemohli provádět taková obrovská a nebezpečná spiknutí, kdyby neměli "právní" a legislativní oporu ve fungující státě jakožto institucí monopolního donucovacího násilí a s monopolem na tvorbu legislativy, jejího výkladu, soudu i trestání těch, co neposlechli rozkazu státních lidí. Bankéři jsou vyňati z trestního práva a mohou provádět podvodnou a nezákonnou úvěrovou expanzi, která vysává od ostatních jejich úspory a majetek stejně jako daně vybírané státními lidmi a narušují nechtěně struktury výroby. Z tohoto získaného pohádkového bohatství mohou státní lidé ve prospěch bankéřů "znárodňovat", zbrojit, válčit a zotročovat miliardy lidí. Je přitom jedno, zda při této symbióze státních lidí a bankéřů někteří jedinci mají roli státníka a bankéře najednou. Důležité je, že většina lidí na Zemi si neváží své faktické svobody a pohrdají jí. Jsou ignoranti a nevěří ve spravedlnost. Naopak, sami ostatní žádají o majetek jiné skupiny lidí a jsou tedy lehce vydíratelní státními lidmi, kteří nabízí "lupičské služby" ve prospěch některých skupin lidí na úkor jiných. A zároveň státní lidí jsou vydíráni všemi těmi, kterým pomáhají loupit a plundrovat společnost, při politické proceduře zvané "volby".

O proti konspiračním teoriím si nemyslím, že padouši např. z Biderberd skupiny mají vše pod kontrolou. Úvěrová expanzi působí chudobu sama o sobě bez ohledu, co si spiklenci přejí a zda jim to dočasně a částečně vyhovuje. Nerespektování Zákona má své nevyhnutelné důsledky, které si ani oni vždy přejí. Ale vidina zisku a celosvětové moci jsou velkými pokušeními a jen málokdo se ubrání podobně jako Ježíš pokoušen na hoře.

Film je koherentní s těmito mými názory i když je musím v mnohých bodech opravit:
1) Státní lidé - poslanci, politici ve vládě jsou zlí, chamtiví lidé rabující společnost jako zločinci a "paraziti". K tomu zaměstnávají za zločinně získané peníze plno dalších parazitů jako jsou úředníci, vojáci, policisté, celníci, žalářníci a kati, sociologové, filosofové a další humanitní "vědci", církevní hodnostáři a mnoho dalších pracovníků jako jsou např. učitelé, advokáti, exekutoři, . I soudci jsou jejich ponížení sluhové.
2) Státní lidé a bankéři protiprávně okrádají ostatní lidi a navíc dodávám, že hlavně úvěrovou expanzí a monopolem na "tvoření" peněz.

Co s tím? Každý musí začít u sebe a ptát se, zda je společenský tvor respektující práva druhých na jejich život a vše, co svým tělem získali a umím poznat dobré a zlé v následcích vlastních skutků, či zda jsem jen parazit a násilník požadují prostřednictvím státních lidí a jejich. donucovacího monopolního aparátu majetek bližních.

Bez ohledu na to, co říkáme platí, že strom se pozná podle ovoce a že přestupníci Zákona a ti, kteří pohrdají svou svobodou, nerespektují dokonalý zákon svobody a rouhají se tím, že se klaní modle zvané "stát" a obětují ji lidské oběti, nakonec neuspějí.
Žel ještě mnoho lidí bude obětováno či zahyne za to, že jejich otcové a dědové pohrdli svou svobodou a nebránili se modle zvané "stát" a kněžím této modly . Je řečeno asi toto: Změňte svou mysl, jinak zahynete. Hledejte nejdříve dominium tvůrce řádu vesmíru a jeho spravedlnost v tom, že každý člověk jako reálná osoba dostal své vlastní dominium k hledání vlastní cesty, které by měli všichni respektovat a vše ostatní bude přidáno k tomu jakoby samo od sebe.
Konspirační teorie nemají pravdu v tom, že někteří lidé jsou bozi, kteří se mohou donekonečna vzpírat zákonu svobody. Mají - alespoň "teorie" od Jonese - pravdu v tom, že pomoci ve věci svobody versus otroctví můžeš i Ty.

pátek 3. září 2010

Žárovky a nesouhlas s bezprávím a diktátem

Situace

Naše společnost stále více přechází do režimu socialismu německého typu, který byl aplikován v Německu v letech 1933 až 1945. Na rozdíl od ruského typu socialismu je vytvářen dojem, že lidé něco vlastní a mají práva. Ve skutečnosti o majetku rozhodují politici a úředníci pod vedením poslanců a práva jednotlivců jsou neustále potlačována. Skrytě vznikají plánovací úřady ve všech oblastech, jako jsou peníze, energetika, školství atd.
Příkladem potlačován práv může být svévolný a arbitrážní zákaz výroby a prodeje žárovek s cílem znemožnit použití.
Existuje několik okruhů problému a všechny vedou k problému vzácnosti všech prostředků jednání lidí a k subjektivnosti hodnocení cílů jednotlivců a k nejistotě budoucnosti.
  1. Právní
  2. Ekonomický
  3. Technický
  4. Ekologický
  5. Zdravotní
Cíl politiků

Politici se snaží násilným protiprávním jednáním nahradit žárovky zářivkami. Zdůvodňují to různě.

O zářivkách a žárovkách

Zářivky jsou nízkotlaké výbojky, výboj probíhá ve rtuťových parách. 80% v UV oblasti na rezonančních čarách 185 a 253,7 nm. Pokud je chceme použít jako zdroje světla, je nutné toto záření přeměnit na viditelné. K tomu se využívají fluorescenční materiály, luminofory, které absorbují záření. Část energie se přemění v jejich krystalové mřížce na teplo a zbytek se vyzáří ve formě fotonu o vlnové délce delší, než byla ta absorbovaná, neboť energie emitovaného fotonu je menší (viz Planckův vztah). Během tohoto procesu se ale hodně energie ztratí a celková účinnost přeměny elektrického příkonu na viditelné světlo se pohybuje mezi 20 a 30%.
Pro odstranění blikání obsahují moderní kompaktní zářivky elektronické předřadníky a měniče, které obsahují elektronické součástky.
Rtuť i materiály luminoforů jsou jedovaté látky silně zatěžující životní prostředí. Materiál elektronického měniče obsahuje např. olovo, zlato, stříbro, které také zatěžují životní prostředí.
Moderní žárovky se skládají pouze ze skla, wolframu, keramického tmelu a malého množství plynu (argonu a nějakého halogenidu), tento odpad nepředstavuje pro životní prostředí vážné nebezpečí a jeho recyklace zatím není prováděna z ekonomických důvodů, stoupající cena především wolframu může v budoucnu recyklaci žárovek učinit ekonomickou a tak bez dalších nákladů ještě snížit zatěžování životního prostředí žárovkami.
Světelný výkon zářivek je udáván jako 80% světelného výkonu po zahoření zářivky (tj po cca 100 hodinách) za dobu životnosti zářivky, ale poklesne na 40%. Životnost zářivek je „vypočítávána“ metodou, která předpokládá značně „skleníkové“ podmínky a i zářivky renomovaných výrobců dosahují pouze zlomku udávané životnosti. Vzhledem k těmto faktorům proklamované úspory z používání zářivek budou příslušně nižší.
Jedy obsažené v zářivkách vyžadují další náklady na likvidaci.

Právní aspekt - problém svobody a odpovědnosti osoby

Dnes si většina lidé neváží své svobody a raději přijímají status neodpovědného "dobytka" určeného k užitku "pastevce" a jeho "zákazníka" (což je většinou jedno a totéž) a k zabití pokud už to "pastevec" nezvládá a nemá čím nakrmit. Lidi nezajímá, že někdo nařizuje vlastníkům výrobních prostředku nenabízet jistou službu, proto, aby "dobytek" přinášel více užitku "společnému blahu".
Např. výroba a prodej žárovek. Co bude dále následovat? Co se bude zakazovat? V poslední fázi budou nakonec nadbyteční lidi zlikvidování. Neumí se ubránit ani v takové drobnosti jako používání žárovek. Jak se ubrání až půjde nejen o svobodu, ale i o život?
Nesvobodný člověk nemůže vybírat z možných rozumných způsobů řešení problémů. I kdyby bylo z různých důvodů v konkrétním případě použít žárovku, tak nelze, protože to zakázal diktátor. Jediné omezení člověka v rozhodování by mělo být ve vzácnosti zdrojů a v respektování práva na život a vlastnictví ostatních lidí. Cokoliv nad to je od zlého.

Ekonomický aspekt - problém vzácnosti všech prostředků

Protože lidi dobrovolně nepřestali používat žárovky, znamená to, že to bylo pro ně nejvýhodnější a všechna jiná řešení v určitých situacích vyžadují více obětí než přinesou užitku. Lidé nemohou uspokojovat své nejnaléhavější z dosud neuspokojených potřeb jak by dělali kdyby byli svobodní a jsou tedy chudší. Mezní skupina lidí ve světě tedy kvůli této zlovůli zemře hladem nebo na nemoci bez léčení, protože množství prostředků se snížilo a nutně sníží. Sníží se i spokojenost a tedy i štěstí. Hodnocení je vždy subjektivní a individuální. Nikdo nemůže posoudit a změřit štěstí druhého člověka. Ziskovost je nejrychlejší a nejlevnější kritérium úspěšného jednání. Dále není třeba bloumat nad tím, že za cenu ztráty svobody jednotlivců se nařídí technologická změna a že se to z pohledu diktátora "vyplatí".

Ekologický aspekt - problém neznalosti nákladů jednotlivých řešení

Dražší řešení je pravděpodobně méně "ekologické" řešení než levnější. Na výrobu je potřeba více vzácných zdrojů, které často ničí prostředí. Z hlediska technologie je problém se zářivkami obsahují různé nebezpečné prvky. Zářivky jsou nebezpečný odpad! Jak se budou likvidovat? Není to další nezapočítaný problém? Navíc se často o výhodách zářivek lže a demagogicky mlží. Informace např. v článku.

Zdravotní aspekt - problém neznalosti důsledků

Zářivky vydávají nezdravé a ošklivé světlo. Až se za deset let lidem zhorší zrak, započítají se tyto náklady do této protiprávní nespravedlivé akce? Jak jsou hodnověrná prohlášení (např. zde) lidí podřízených diktátorům? Nevíme mnoho o vlivu světla zářivek, neboť věda a výzkum je také doménou státu a jistě nemají zájem hledat zápory používání zářivek. O tomto se lze přesvědčit hledáním v Pubmedu. Najdeme jen stovky článku hlavně se věnující aplikacemi zářivek ve zdravotnictví. Další informace o některých zdravotních aspektech lze najít v "Energy-Saving Lamps & Health". (Zdroj EU a proto je třeba opatrnost).

K tomuto problému je třeba připojit několik poznámek o vlastnostech světla zářivek:
a) Člověk se vývojem adaptoval na dva základní světelné zdroje sluneční světlo a oheň. Spektrální charakteristika obou těchto zdrojů je spojitá a závisí pouze na teplotě zářícího tělesa a vlivu atmosféry země (která tvoří pro vzdálené zdroje "spektrální filtr").
Vlákno žárovky je také pouze "rozžhavené" těleso a jeho spektrum je tedy stejného charakteru jako slunce nebo oheň (i když s velkým rozdílem teplot).
Barva světla světelného zdroje se udává teplotou, fiktivního černého tělesa, které by produkovalo podobnou spektrální charakteristiku. Tato charakteristika velmi dobře platí pro všechny typy žárovek.
Spektrum světla vyzařovaného luminoforem má charakter pásu.

b) Dnešní moderní zářivky používají nejčastěji tzv. tří-pásmových luminoforů, aby jejich světlo bylo člověkem akceptovatelné.
Vzhledem k pásovému charakteru spektra, ve kterém některé barvy zcela chybí, jiné jsou obsaženy v odlišném poměru od slunečního spektra, dochází k posunu "vnímání" barvy předmětů lidmi.
Ze stejného důvodu je i charakteristika pomocí teploty světla velmi nepřesná.
Světlo zářivek se lidem zdá "temnějším", což je paradoxně způsobeno větším obsahem modré (a někdy i zelené) části spektra v zářivce proti světlu slunečnímu nebo světlu žárovky. Aby byl tento subjektivní dojem kompenzován, je nutno zvýšit intenzitu světla (tedy např. osvětlení pracovního
prostoru).

Závěr

Na jedné straně stoji dosti nedůvěryhodné argumenty politiků. Proč jim nevěřit? Protože poslanci a politici všemocného státu vždy zdůvodňovali nebezpečné lží. Třeba obhajoba válek, cel, daní, otroctví, upalování čarodějnic, zkoumání o nadřazenost nordické rasy atd. jsou typické ukázky politických lží. Používá se zásada: Stokrát opakovaná lež se stane pravdou (prý to prohlásil politik jednoho socialistického státu - Joseph Goebbels).

Příjem:
  1. Údajné úspory energie a tím menší ekologická zátěž.

Na druhé straně je vědomí, že nikdo nemůže určit náklady druhých a tedy jejich míru štěstí. Otázkou je, co je nákladem rozhodnutí vytěsnit s civilizované svobodné společnosti žárovky či jakýkoliv produkt, který někomu může levně vyřešit nějaký naléhavý problém?

Náklady:
  1. Další omezení svobody jednotlivců a další podkopání základů naší euroamerické společnosti a pád do orientální despocie. Zavržení svobody jednotlivců má fatální důsledky pro mezilidskou koordinace a zhroucení civilizace.
  2. Ochuzení společnosti (méně prostředků i pro řešení nečekaných situací) se všemi následky hlavně pro mezní kupce a pro investory. Lidé musí na mnohé problémy použít více jiných vzácných prostředků než předtím. Jakmile dosáhne chudoba určité úrovně a společnost se zhroutí do nějaké tvrdší diktatury a válek a po dalším omezení výroby začne katastrofický přechod jednání v rámci hospodářské soutěže do rámce biologické soutěže a přestanou se prostředky produkovat a místo toho začne o ně biologický boj.
  3. Mnoho přehlížených škodlivých důsledků či důsledků, které nelze odhadnout a tyto důsledky způsobí problémy jinde a politici budou opět prosazovat další omezení svobody jednotlivců. I dnešní problém se žárovkami plyne s omezením svobody v předchozím období, hlavně v oblastí léčby nemocných. "Pastevci" chtějí ušetřit na léčbě svého "dobytka a proto korigují jeho chováni vždy podle nejlepších technologických doporučení. Určitě se objeví další ekologické problémy s nahromaděným nebezpečným odpadem a se zhoršením zraku. Je možné, že se nakonec při výrobě, likvidování a lěčbě zraku spotřebuje více energie než by jinak spotřebovaly samotné žárovky. Sliby politiků vyjdou naprázdno. Tyto "vedlejší" efekty urychlí přechod do konečného stavu lidstva, který je popsán v předchozím bodě.
Pokud přestaneme pohrdat vlastní svobodou a změníme svá smýšlení o spravedlnosti, právu a milosrdenství, máme šanci na záchranu.
Zákaz žárovek spolu s mnoha dalšími podobně násilnými a hloupými příkazy různých eurokomisařů a dalších úředníků ničí naší civilizaci a snižuje naší schopnost a šanci přežít ve skutečných krizích způsobené příčinami mimo nás. Politici jednají ve prospěch výrobců žárovek. Neumí konkurovat mimoevropským podnikům.

Poznámka: Údaje o zářivkách, žárovkách a jejich světle sepsal pan Pavel Lstibůrek. Tímto mu děkuji.

středa 25. srpna 2010

Ekonomové by měli zalézt pod zem jako krtci

To tvrdí pan Jaroslav Zavadil, odborář jako z knížek. Za prvé, žádného ekonoma jsem zde několik let neslyšel, neviděl. Za druhé, pan Zavadil také prezentuje ekonomickou teorii a opravdu je dost bídná. Např. se z jeho slov dá dovodit, že ochuzováním společnost dojde k prosperitě. Takže by zkusil dělat krtka sám?

Na ukázku cituji jeho slova:
"Dovolte mi poznámku k této ekonomické teorii. Současná krize je krizí systémovou, krizí z nadvýroby, vyprovokovanou finančními spekulacemi a dlouhodobou nerovnováhou světové zejména americké ekonomiky. Podle mého názoru jde o krizi vyvolanou neoliberálními koncepcemi ovlivňování vývoje ekonomik, které v posledních 30 letech ovládly ekonomické myšlení a také ekonomickou teorii."

Slovo "nadvýroba" sice používal Marx, ale toho málokdo četl, tak pochybuji, že pan Zavadil zjistil, že Kapitál od Marxe byl smeten dílem Mengera o principech ekonomie (Grundsätze der Volkswirtschaftslehre, 1871) tak, že ho radši ani nedokončil a napsal jen první díl. Marx psal špatně ekonomické bajky. O ekonomii nemůže být řeč. Zájemci si mohou přečíst, jak se s tímto dílkem vyrovnal Ital Bruno Leono (vyšlo také česky).
Nadvýroba nemá se skutečnosti nic společného. Existuje jen chybná struktura výroby způsobená státními násilnými zásahy do hospodářství, hlavně v monetární oblasti. Jelikož stát má vše (peníze a určuje pravidla o kdejaké drobnosti) pod kontrolou, je i za toto zodpovědný.

Pan Zavadil s paní Merkelovou jsou uneseni tzv. "kurzarbeitem". Prý je to zázrak vedoucí k prosperitě a růstu. Ale je to jen omezení výroby - statně stát neumí nic vytvořit, jen spotřebovat a omezovat výrobu. Navíc svobodni lidé se mohou přeci domluvit třeba i na desetiminutové pracovní době. Tak nevím v čem politici pomáhají ekonomice, když svobodu lidí pošlapali. Tak jsme asi v kocourkově. Státní lidé brání svobodné směně a pokud ji náhodou trochu povolí, neboť bez svobody prosperita skutečně nemůže být, pak se chválí.

Prý je pan Zavadil vzděláním elektrotechnik. Takže by měl vědět, že pokud nerespektuje zákony elektromagnetického pole, pak jeho výrobky nebudou fungovat či dokonce mu ublíží. To samé ho čeká, když nerespektuje zákon svobody.

pondělí 23. srpna 2010

Další krásná housenka diktátora

Objevila se vedle různých malých jedna krásná velká housenka diktátora. Nejedná se o motýla Emanuala ale o pana Radka Johna. Sice je krásná, ale lepší by bylo, aby ji napadl nějaký lumek. Lumek velký má dlouhé kladélko. Možná by stačilo na proniknuti skrze temnou vrstvu pověr, neznalostí a domněnek o společnosti této žravé housenky živicí se svobodou jednotlivců a naočkovat ji respekt k právům ostatních lidí.

sobota 19. června 2010

Rozšíření miniaturní učebnice ekonomie

Miniaturní učebnici ekonomie jsem ještě doplnil o několik důležitých důsledků těch nejzákladnějších ekonomických vět zákona mezního užitku a zákona výnosu a o axiom, že volný čas člověk považuje za žádoucí spotřební statek, na který se také aplikuje zákon mezního užitku. Také jsem zmínil problém HDP a ostrovů kalkulačního chaosu ve smíšených a socialistických ekonomikách.

čtvrtek 6. května 2010

Volby 2010

Pravidla volby jsou už volbou. Voliči nic nezmění a jen potvrdí legitimitu anarchie a zvůle diktátorů. Každého, koho zvolí, jim bude škodit - hlasovat pro daně, neužitečné výdaje, pro přerozdělování a manipulaci s našimi penězi. A ještě se přitom budou ohánět legitimitou a zákonností i při páchání nejhorších zločinů. Panu Hitlerovi ani Gottwaldovi nikdo nemohl vyčítat, že nebyli legitimní "vládci". Proto se s nimi nedalo a nedá nic dělat. Všichni kolem se báli o legitimitu vlastní moci, pokud by jí u druhého zpochybnili.
To, čemu se dnes říká demokracie, selhalo, je jen nástrojem mocných v defektní obci. K čemu tedy je, když neslouží k mírovému a harmonickému soužití lidí ve společnosti?
Platí, že čím více voličů na jednoho zvoleného, pak tím více si ten zvolený může dělat co chce. Každý přece chce něco jiného. Nesejdou se ani dva lidé, aby měli shodné názory na různé jevy ve společnosti. Poslanec tuto různost využije proto, aby si dělal co chce. Proto je snaha co nejvíce rozšířit počet voličů snižováním např. právem volit pro ženy, děti, vězně, vojáky a další státní zaměstnanci a pod. Kdysi volili jen ti, kteří prokazatelné něco ze svého obětovali pro blaho obce. Např. několik let stáli na stráži u hranic a pod. a nebo byli ochotni být zvoleni (nebo vylosováni) do jakékoliv funkce prospěšné obci.
Každý by měl především zastupovat pouze sám sebe a pokud někoho něčím pověří místo sebe, tak mu stačí obyčejná smlouva. A když mu zástupce bude ubližovat, lehce se ho tak zbaví. Ale zkuste se zbavit svého zvoleného zástupce a berňáka, celníka, policajta či vojáka, kterého na vás poslal a posílá. Čím více voličů je závislých finančně na výsledku voleb (statní zaměstnanci atd.), tím více jsou soukromníci utlačování. Dnes už jich je méně než polovina, nemohou proto volbami tento stav změnit.
Pomíjím to, že skupinové rozhodování o cizích prostředcích je neracionální. Nevím, proč věřit parlamentu i kdyby v něm byli mé nejlepší přátelé. Ať si každý rozhoduje sám o sobě a o svém majetku a přitom respektuje ostatní osoby.
Proto nevolím, nesouhlasím s legitimitou výsledku voleb.

Poznámka: Tento závěr je možné moc stručný a tedy nakonec nesrozumitelný. Co míním tvrzením, ze volby jsou nelegitimní? Odpovědět je dost obtížná.
1) Podle mě se ztratila reciprocita vztahu mezi mnou a zvolenými. Tedy že se budu podřizovat zákonům stejně jako poslanci a státní lidé a že poslanci se budou starat pouze o právní rámec soužití osob k jejich prospěchu a nebudou se zabývat konkrétními cíli jako je např. má převýchova v poslušného nesvéprávného otroka státu či pokyny pro pěstování slepic a řepky olejky s nelegitimním přerozdělováním majetku vykořisťovaných. Nebudou tedy poslanci ovlivňovat každodenní politiku schvalování rozpočtu a daní. Tím je dokonce narušen tak proklamovaný princip ústavy o oddělení moci zákonodárné, vládnoucí a soudcovské. Tento princip už je dávno jen politickou fikcí zdůvodňující úžasnost demokracie. Dokonce i soudci jsou existenčně závislí na schváleném rozpočtu. Schvalování rozpočtu korumpuje celou společnost. Voliče, poslance, vládu s úředníky i soudce. Zároveň jsou poslanci vydírání silnými nátlakovými skupinami jako jsou úředníci, odbory, velcí podnikatelé a různými hospodářskými a občanskými svazy, protože brzo budu další volby. Tím se taky zužuje pohled poslanců na budoucnost.

Poslanci dle mého nechrání právní rámec soužití osob žijící v prostoru zvaném náhodou Česká republika, ale prosazují své vlastní záměry a často své "obchody". Zmizela interakce svobodných lidí s poslanci. Komunikují pouze Ti, kteří dobývají rentu z rozpočtu.

Právo nebo alespoň pojetí práva jako interakce mezi svobodnými osobami a poslanci zmizelo. Převládá pojetí i u soudu, že poslanci vydávají zákony jako rozkazy (zvláště při regulaci ekonomiky, výchovy a "zábavy" lidí) a soudy to tak chápou a jsou jednostranně na straně vládnoucí třídy. Ani autorita i legitimita těchto zákonů není jistá, neboť je nejistá legitimita tohoto diktátorského modelu vládnutí. Zpochybnění práva visí ve vzduch, protože vykořisťovatelská třída nedbá vlastního právního rámce, který vnucuje svým poddaným

2) Protože je všeobecné volební právo, je mnoho volitelů na jednoho zvoleného a poslanec si potom může prosazovat své zájmy. Vždyť jeho volitelé se neshodnou ani na jedné otázce. Proto se takto rozšiřuje volební právo. např. v Rakousku nedávno na mladší lidi. Navíc dnes převládá mezi voliteli většina těch, kteří buď přímo žijí z rozpočtu (vládnoucí třída) nebo očekávají z tohoto rozpočtu úplatky slíbené ve volbách. Tedy volí většina těch, co mají zájem na tom ochudit zbytky vykořisťované třídy - soukromníků (vykořisťovaní). Proto by ve volbách neměli volit ti, co v posledním volebním období přijali něco ze státního rozpočtu - plat, odměnu či dotaci. Pokud jsou to všichni lidé, tak to vypovídá něco o našem "civilizačním a společenském úspěchu",

3) Proto si myslím, že můj hlas není započítán nemá cenu pro mě se tím zdržovat(a protože můj náklad na účast volby se vyčerpává tím, že nesu náklady na volby i za čisté příjemce zdrojů z rozpočtu). Navíc můj hlas bude použit v můj neprospěch a proti mně.

4) Zkusil jsem kontaktovat nadějné strany a ukázal svou představu programu. Nereagovali a dle jejich volebních programů jejich ideály budou udušeny každodenní politickou realitou a brzy zapomenou na své ideály. Navíc se mí zdá, že nerozumí svobodě a nejde jim o jediný poklad evropské a americké civilizace založené na řecké, římské a křesťanské a židovské tradici osobní odpovědnosti a tedy nutné svobody jednotlivce. Stále více přijímáme podobu východních despotických států.
Stejně tak nerozumí ekonomickému problému a tedy nemohou přispět k řešení problému narušované ekonomiky státními zásahy.

5)Proč sám nekandiduji? Tvrdím, že každá svobodná osoba zastupuje sama sebe a rozhoduje pouze o tom, co unese a za co je sama nést náklady svého rozhodnutí. Také jsem nerozpoznal žádnou podporu přátel. Také nechci uplácet své voliče a přitom na volební úplatky, tim bych použil státní lup a státní podvody s měnou.

6) Také musím zmínit problém racionality skupinového většinového rozhodování s komplikací, že se nerozhoduje o vlastních nákladech ale pouze o vlastních ziscích. Připomínám velký vliv vychytralých menšin. Tedy i domnělá vláda většin je vládou malých skupin lidí neodpovědných k životům a osudům osob stojících mimo.

7) Ani matematický génius Charles Dodgson (Lewis Carroll) nedokázal vypracovat takovou metodu, jež by umožňovala vyřešit názorové rozdíly hlasováním. I pravidla hlasování ovlivní výsledek. Toto dokazují neustále diskuze jak změnit pravidla volby a vyhrál ten nebo ten.

8)Je ještě jeden aspekt problému, který ukazuje na fikci voleb i společnosti ve které žijeme. Nikdo z nás nemá právo nerespektovat druhé, brát jim majetek i život. Pokud toto právo nemám, jakým zázrakem ho mohu přenést na někoho jiného? Když mé obklopí lupiči a řeknou, že se bude hlasovat o mém oloupení nic nezmění faktu, že lupiči jednají nezákonně a to ani tehdy, kdybych jednoho z nich zvolil sám. Při volbách není zohledněn Zákon, ale pouhá síla a moc jedné skupiny lidí proti druhé.

Volbu poslanců a jejich další činnost si představují takto:
a)Mohu volit kohokoliv i sebe s tím, že zajistím ze svého odměnu poslanci.
b)Ztratím právo volit v příštích volbách a mohu být souzen na základě žaloby postižených, pokud po volbách cokoliv přijmu jako úplatu či plat od vlády a parlamentu.
c)Pokud můj poslanec bude hlasovat o něčem nebo dokonce navrhovat, co bude vyžadovat mé prostředky či omezení svobody bez mého výslovného souhlasu, mohu ho přestat odměňovat za jeho službu.