středa 23. prosince 2009

Miniaturní učebnice ekonomie


Zásady ekonomie, které postačují k vysvětlení všech ekonomických jevů:

1. Nespokojenost


  1. Nespokojený člověk s nadějí na zlepšení svého stavu v každém okamžiku jedná dle své subjektivní škály svých cílů a dle své časové preference, kdy hodnotí nutně současné ekonomické statky výše než budoucí, tak, aby uspokojil nejnaléhavější pociťovanou potřebu z dosud neuspokojených potřeb. Pokud jednáním zlepší svůj stav, dosáhl zisku a je spokojen a šťastný. Pokud nezlepšil nebo zhoršil svůj stav, utrpěl ztrátu, je nespokojen a nešťastný.
  2. Nákladem rozhodnutí člověka je jeho hodnocení prvního nejdůležitějšího cíle, který nemohl být uspokojen, protože potřebné prostředky byly použity pro uskutečnění naléhavějšího cíle.
  3. Vždy jedná člověk jako jednotlivec. I kolektivy vedou jednotlivci. Existence státu, církví, koorperaci atd. je zřejmá pouze v jednání jednotlivců.
  4. Lidské jednání je realita i když je nicotná vůči vesmírným silám.  Jednání předpokládá vždy kauzalitu. Kategorie prostředků a cílů předpokládá kategorii příčiny a účinku.

2. Prostředky a čas

  1. Jednající člověk vždy používá při svém jednání vzácné prostředky, ekonomické statky, a hodnotí je dle jejich příspěvku k dosažení cílů, kterých chce dosáhnout dle svých hodnotových soudů. Při každé směně svých problémů každý hodnotí více statek, který získává než toho, kterého se vzdává. Ceny tedy nevyjadřuji abstraktní hodnoty statků.
  2. Ekonomické statky jsou vždy vzácné. Kdyby nebyly, nejsou to statky, které by byly předmětem lidského jednání.
  3. Spotřební statky jsou ty, které se spotřebovávají v dané současnosti. Volný čas lidí je považován za spotřební žádoucí statek. Spotřební statky jsou současné statky.
  4. Statky sloužící k výrobě spotřebních jsou výrobní statky. Stupeň řádu výrobních statků určuje jeho vzdálenost od okamžiku, kdy je spotřebován. Výrobní statky jsou budoucí statky, v budoucnu se stanou spotřebními. Trvanlivé statky jsou také budoucí statky, jen část jejich služby se spotřebovává v současnosti.
  5. Původní nelidské výrobní statky se nazývá půdou (např. nerostné suroviny, prostor, lidská výtvory v krajině kdysi vybudované atd.)
  6. Původní lidské statky se nazývá práce. Práce je  vždy chápána jako újma. Vše ostatní jsou kapitálové statky a k jejich získání je nutno uspořit spotřební statky, které umožní dokončení výroby kapitálových statků.
  7. Čas ovlivňuje naše hodnoceni, máme individuální časovou preferenci. Současné statky jsou vždy hodnoceny více než budoucí a toto hodnocení je na trhu vyjádřeno úrokovou mírou. Lze ji definovat např. takto: cena současných statků vyjádřená v budoucích statcích. Úroková míra je tedy vždy kladná.
  8. Časové preference lidí působí hlavně na trhu výrobních prostředků a v menší míře na peněžním trhu.
  9. Koncepty HDP nezohledňují množství peněz na trzích s budoucími statky. Čim vyspělejší společnost, tím je poměr trhu vyjádřený penězi s budoucími statky větší než se spotřebními. Proto HDP nic nevypovídá o stavu hospodářství Navíc mnoho spotřebních statků není většinou hodnoceno na trhu, např. páče maminek o děti.

3. Specializace, dělba práce a tržní společnost

  1. Ricardův sdružovací zákon ukazuje na motiv jednajících lidí spolupracovat ve společnosti a směňovat si služby navzájem. I Kdyby jeden člověk uměl všechno nejlépe sám, pak je pro něj i pro ostatní nejlepší, když se soustředí na to, co mu přináší největší zisk a vše ostatní nakoupí od těch méně šikovných, pro které je spolupráce také výhodná a dohromady vytvoří více. Tento zákon vysvětluji motivací lidí specializovat se v dělbě práce.
  2. Na trh je možno nahlížet jako na veřejnou dražbu. Podnikatelé jsou nabízejícími a nejvyšší nabídky jsou omezeny cenami, u nichž očekávají, že je spotřebitele budou ochotni za výrobky zaplatit. Všichni spolunabízejíci jsou ve stejné situaci: jestliže nechtějí odejít s prázdnými rukami, musí ostatní přelicitovat. Každý nabízející vlastně reprezentuje odlišný aspekt spotřebitelských potřeb, buď nějaký výrobek, nebo určitý způsob výroby stejné komodity. Konkurence mezi různými podnikateli je v podstatě soutěží mezi různými možnostmi, které jedincům slouží ke zvýšení jejich uspokojení.
  3. Tržní hospodářství je společenský systém dělby práce za soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Využívá vzájemné shody zájmů všech členů tržní společnosti.

4.  Nejistota

  1. Nejistá budoucnost a neznámé cíle ostatních nutí jednajícího člověka ke spekulaci zda vůbec či jakou službu bude nabízet či poptávat. Spekulace je hnací silu společenského procesu určující ceny statků a tendenci rovnosti vyrovnávání cen statků všech řádů a zisků na celém trhu v daném okamžiku.

5. Zákon mezního užitku

  1. Zákon mezního užitku zase určuje kolik toho vyrábět a kolik toho prodat či koupit.
  2. Mezní užitek přidávané jednotky vyrobené či kupované homogenní služby stejné užitnosti klesá, mezní užitek odebírané jednotky potřebných prostředků k výrobě či spotřebě roste.
  3. Zákon mezního užitku také určuje vzájemným působením všech členů společnosti směnné poměry - ceny - za kterých se uskutečňuje směna jednotlivých služeb. Zákon mezního užitku vysvětluji vznik cen při dobrovolných směnách mezi jednotlivci.
  4. Ceny jsou stanovovány v úzkých hranicích: na jedné straně hodnocení mezním kupcem a těmi mezními nabízejícími, kteří se zdrží prodeje, a na druhé straně hodnocení mezním prodávajícím a těmi mezními potenciálními kupci, kteří se zdrží koupě.
  5. Ceny určují náklady a nikoliv, že náklady určují ceny.
  6. Ceny výrobních prostředků ovlivňuje časová preference na trhu prostřednictvím diskontu. Jsou určovány cenami statku nižších řádů, tedy spotřebních statku. Dochází k propojení subjektivního hodnocení všemi členy tržního společnosti skrze ceny, nikoliv skrze hodnocení.
  7. Ceny nelze vypočítat, jsou výsledkem společenského jednání svobodných aktérů. Každý svým jednáním ovlivňuje ceny statků.
  8. Směny jednajících lidí na trhu jsou způsobeny nerovnostmi jejich hodnocení téhož ekonomického statku. Nelze hledat nějaké stavy rovnováhy sčítáním cen statku a něco z toho usuzovat o štěstí lidí.
  9. Poměr času na práci a využití volného času také udává zákon mezního užitku.
  10. Na peníze - prostředek směny - se také aplikuje tento zákon.

6. Zákon výnosů

  1. Zákon výnosů určuje vhodný poměr použitých prostředků pro poskytování služby, který zajišťuje nejvyšší výnos. Rozsah výroby nelze teoreticky určit a v daném okamžiku jej nikdo nemůže znát. Monopol není určen velkostí podniku ale státními privilegii.

7. Nepřímá směna - peníze

  1. Jeden nebo více prostředků se stávají prostředkem směny - peníze. Pro peníze platí zákon mezního užitku a musí mít už svou užitnou hodnotu v den zahájení jejich použití jako směnného prostředku.
  2. Existuje nabídka peněz a poptávka peněz obdobně jako u ostatních prostředků. Vztah mezi poptávkou po penězích a jejich nabídkou můžeme nazývat peněžním vztahem a určuje kupní sílu peněz. Dnešní peněžní vztah, utvářený na základě včerejší kupní síly, určuje dnešní kupní sílu. Při směně se zohledňují kupní síla peněz v bezprostřední minulosti. Tento regresní teorém vysvětluje, proč nelze ustanovit peníze bez toho, aniž by měly v době vzniku nějakou hodnotu.
  3. Nároky vůči dlužníkovi mohou poskytovat stejné služby jako peníze. Takové nároky se nazývají peněžní substituty. Pokud jsou vůči nim drženy 100% rezervy skutečných peněz, pak jsou to peněžní certifikáty. Pokud dlužník drží menší objem rezerv, pak se nazývá nekrytá část  fiduciární prostředky. Použití fiduciárních prostředků vytváří různé ekonomické a společenské problémy (viz bod e).
  4. Používají se i druhotné prostředky směny jako např. nároky vůči bankám a spořitelnám, které nejsou peněžními substituty, rozšířené dluhopisy velkého objemu prodávaných v přiměřeně malých objemech a určité zvláště směnitelné zásoby nebo statky.
  5. Nezákonné bankovnictví částečných rezerv způsobuje úvěrovou expanzi, které je vlastně skrytým zdaněním ve prospěch vlády a bank.  Jedná se o defraudaci uložených vkladů a tvorba peněz bez reálných úspor, padělání peněz.  Peníze nejsou neutrální, padělatel a první příjemci padělaných peněz mají zisky,  posledním příjemcům padělaných peněz náklady převýší příjmy a utrží ztrátu. Zkreslováním výše úrokové míry na nižší hodnotu se do cele ekonomiky vkrádá kalkulační chaos a vzniku nevyhovují výrobní struktury projevující se snahou jednajících lidí na trhu o ozdravení trhu.

8. Koordinace členů společnosti a peněžní kalkulace

  1. Ceny služeb vyjádřené v penězích umožňují racionální jednání díky možnosti ekonomické kalkulace. Subjektivních zisky a ztráty všech účastníku tržního procesu jsou převedených do racionálních čísel a umožňují racionální jednání a kooperaci mezi lidmi ve vzájemné shodě.
  2. Tam, kde zmizí ceny omezením svobody při směně, nelze racionálně uspokojovat dosahování cílů jednotlivců a vzniká kalkulační chaos (např. v tzv. socialistických společnostech či v odvětví regulovaných státem - hlavně měnová politika, zdravotnictví, školství, energetika, sociální služby atd.). Následkem kalkulačního chaosu je chybná koordinace miliard jednotlivců, omezení výroby a následná chudoba vedoucí ke zničení společnosti dobrovolně spolupracujících lidí.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
rád bych převzal některé Vaše články s dovolení a odkazem na stránky www.reformy.cz
Je to možné?
Předem děkuji s pozdravem,
Vít Jedlička

Unknown řekl(a)...

Není problém, souhlasím. Jen je pravděpodobně třeba korigovat jazykovou úpravu, neboť to mi moc nejde.