pátek 11. prosince 2009

„Významná tržní síla“ – mýtus a demagogie

Ve státním rozhlase, který musím pod násilnou pohrůžkou platit, jsem zaslechl rozhovor s panem Juračkou, prezidentem Svazu obchodu a s nějakým funkcionářem potravinářské komory (asi pan Koberna). Rozhovor jako vždy proběhl pod „odborným“ dohledem redaktorky, která neměla o ničem ponětí.
Pan Juračka mluvil celkem sympaticky o nepřípustné regulace obchodních řetězců. Jediným jeho problémem bylo, že neměl žádný silný, logický, argument. Jeho partner v diskuzi byl ale demagog. Tvrdil, že je nepřípustné, aby v obchodě jednal silný partner se slabým bez žádné regulace prováděné státními lidmi. Nevysvětlil proč. Hlavně jen prosazoval zájmy skupiny potravinářské loby prodávat drahé a nekvalitní zboží.
V prvním logickém myšlenkovém rozvedení důsledků přání potravinářů vychází to, že obchodnici se musí stát malými a ještě menšími. Podobně by mohli mluvit koneční spotřebitelé, že i potravinářské firmy jsou moc silné na jednání s jednotlivci a museli by se zmenšit potravinářské firmy a nejen oni. Nakonec by zbyly jen soběstačné rodiny bez možnosti úspěchů. Kterákoliv by byla úspěšná a potřeboval ba najmout pomocníky pro zvládnutí zakázek, musel by se zase zmenšit a propustit spolupracovníky. Vznikla by chudá a primitivní společnost. Proti ní by byla pravěká společnost doby kamenné s dálkovým obchodem pazourku, kožešin, kamenných nástrojů, jantaru a mušliček, hotova civilizace.
Potravinář zahleděn do sebe zapomněl ne několik skutečností. Lidé nejsou rovní a povrch Země taky nabízí různě prostředky a kupodivu právě řád svobodných osobních pout mezi jednotlivci umožňuje velmi úspěšně vyřešit problém nerovnosti lidí ve prospěch všech zúčastněných. Nutně ti schopnější nabízí lepší služby a zájem po jejich službách jim umožňuje kontrolovat více prostředky ve prospěch svých zákazníků. Každé jednání člověka má jinou optimální kombinaci počtu spolupracovníku a prostory pro nejlepší poskytování služeb. A tato velikost podniků, zvaná nesprávně „tržní silou“ nelze od stolu určit. Objeví se až při samotném jednání. Obchodníci získají kontrolu nad různě velkým množství prostředku dle svého úspěchu uspokojit své zákazníky. Zákazníci jsou ti, kteří svým nakupováním a nenakupováním rozhodují a velikosti, sortimentu každého obchodu. Dokonce rozhodují o každém zaměstnanci a výši jeho odměny. A obchodníci předávají přání svých zákazníků dál na své dodavatele. Takže velký obchodní řetězec je výsledkem tohoto tržního procesu a nemá žádnou tržní silu. Prostě více zákazníků mu předalo větší kontrolu nad svými prostředky, neboť ho podporují svými nákupy a tím souhlasí s jeho činností. Jejich dodavatelé se nepodřizují vůli obchodníků. Stejně jako obchodníci podléhají rozmarům a přáním svých zákazníků. Stejně i zaměstnanci neplní vrtochy svých zaměstnavatelů, ve skutečnosti jejich zaměstnavatelé tlumočí přání protivných spotřebitelů, za které mluví ostří obchodníci velkých řetězců.
Všichni účastníci trhu si jsou ale všichni rovni navzdory své „tržní velikosti“. Jsou svobodni udělat či neudělat obchod, pokud jim do toho nezasahují násilní státní lidé (ti co využívají stát pro obohacení na úkor svých bližních a vzpírají se vůli zákazníků – např. lobisté či udavači u antimonopolního či finančního úřadu).
Obchodníci a tedy i obří obchodní řetězce jsou mluvčí všech spotřebitelů před poskytovateli služeb. I zaměstnanců potravinářských podniků. Nebo oni zrovna chtějí mít výhody v roli spotřebitelů, ale v roli dodavatelů se jím nelibí, že musí pracovat a nemůže vše prodat za cenu, jakou si přejí. Jsou schizofrenní nebo jen vychytralí a chtějí použít násilí na obhajobu svých privilegií?
Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já nechci sám chodit po světě a shánět nejlepší dodavatele služeb, být na cestách na mrazu i za deště, v nebezpečí napadaní lupiči atd. A navíc vyjednávat se silnými dodavateli, kteří mě ještě oberou, protože nemám informací ani schopnosti vyjednávat.
Zároveň ale musím připustit, že nemohu zároveň chtít mít právo na lenost, když jsem v pozici dodavatele. Všichni, pokud nejsme zloději a jiní zločinci ohánějící se veřejným blahem, jsme v roli dodavatele služeb i spotřebitelé služeb. Pokud připustím této rozdvojení mysli, různice a války nakonec zničí poslední zbytky svobodných vazeb mezi jednotlivci a lidstvo se opět propadne do zapomnění v netečné nekonečnosti vesmíru.

Žádné komentáře: