Tento týden jsem slyšel v rádiu rozhovor s panem Bursíkem. Mluvil hodně, zmíním ale jednou jeho myšlenku. Prý bude takový rozvoj technologie, že lidé zavrhnou použití špinavých energetických zdrojů. Znělo to jako proroctví a zároveň slib, že se tak stane, pokud zelení vyhrají volby. Pan Bursík totiž neřekl, jakým zázrakem tak obrovský technologický rozvoj zajistí.
V našem reálném světě bez snivé vize pana Bursíka platí několik skutečností, které jsou neodstranitelné. První skutečností je, že žijeme ve světě vzácných prostředku nutných k dosahování našich rozličných individuálních cílů. Vždy se člověk rozhoduje co dělat dřív a co později a pokud něco podnikat, pak v jakém rozsahu. Musí se rozhodovat, jakých svých jiných cílů se vzdá pro dosažení svých nejnaléhavějších z dosud neuspokojených potřeb. Chce co nejlépe dospět ke zvolenému cíli.
Každý svobodný člověk v každém okamžiku jedná tak, aby vyřešil uspokojení své nejnaléhavější z dosud neuspokojených potřeb. Ve společnosti svobodných lidí by takto jednal každý a společnost by dosahoval nejlepšího uspokojení všech jednotlivců. Pokud lidé nejsou svobodni jednat nejlepším možným způsobem a jejich jednání reguluje několik málo jednotlivců – státních lidí - , pak nutně společnost i jednotlivci dosahují menšího zisku. Chudoba se projeví v dlouhodobějším období. Lidé nebudou schopni vyřešit nečekané problémy jen proto, že jim budou chybět potřebné prostředky. Státní lidé navíc nechají prohýřit veškeré úspory a civilizace musí zaniknout, pokud se bude lidem bránit žít svobodně.
Jakékoliv omezování svobod jednotlivců , byť pod záminkou božího království na Zemi nebo sociálně spravedlivého státu, který vyřeší problém chudoby trikem násilného přerozdělování již vytvořených prostředků, povede k horšímu výsledku, než když lidé jsou svobodni co nejlépe řešit své problémy.
Aby pan Bursík změnil svobodné a dobrovolné jednání lidí, musí lidem vzít svobodu jednat vnutit brutálním násilím a nespravedlností.
Ten kdo prosazuje své cíle a násilím k tomu používá ostatní, je diktátorem. Karel Marx ve svém slavném, ale nečteném a totálně chybném díle, popisuje jeden stav kapitalisty jako housenku kapitalisty. Použiji analogicky, že pan Bursík je zatím housenkou diktátora. Ještě se housenka nezakuklila a následně neproměnila v krásného, silného motýla, jako byl třeba Hitler a Stalin. Snad nemá sílu a schopnosti, aby se vyklubala. Snad jsou lidé mnohem línější a již zotročení, aby dali vyrůst krásným a silným motýlům. Jeho demagogie je slabá a nemůže překrýt logické chyby v jeho názorech. Možná už dnes má většina v hlavě svého motýla diktátora a nejsou potřeba. Lidé se sami klaní bájím a pověrám a sami brání svou nesvobodu a svou chtivost po majetku druhých skrývají do veřejných státních zájmů.
K technologickému rozvoji je třeba prostá věc. Aby lidé nemuseli stále dokola řešit své dosud neuspokojené potřeby jako je hlad, teplo, sucho a mohli své přebytky požívat pro období, kdy vymýšlejí, jak lépe uspokojit své neuspokojené potřeby. Bez oběti reálných úspor nelze řešit více potřeb, neboť není na technologii. Manipulace s penězi, kterou provádí státní lidé ve spolupráci bank, žádný technologický pokrok nakonec nepřinese a jen zničí struktury výroby, která by byla schopna pomoci uspokojit nejnaléhavější z dosud neuspokojených potřeb každého jednotlivce.
Státní lidé umí jen omezovat výrobu a působit chudobu a smrt. Ochrana přírody se pak nikdy nestane předmětem dobrovolného jednání, protože se nedostala na řadu při uspokojování nejnaléhavějších potřeb lidí.
Budeme mít jako jednotlivci sílu odolat utopickým zpěvům a lžím státních lidí podobných panu Bursíkovi, kteří ačkoliv mysli na sebe jako každý jiný člověk, mluví o zázračných metodách života bez rozhodování a bez oběti? Budeme mít ještě schopnost obrátit svou mysl k hledání spravedlnosti a na čem skutečně záleží – spravedlnosti a milosrdenství? Snad naši potomci o nás nebudou smýšlet pouze jako o tmářích klaníce se svým bludným názorům a strašidlům.
Žádné komentáře:
Okomentovat