středa 7. května 2008

Voda a regulace

http://rubensteinova.blog.respekt.cz/c/34128/Voda-Regulace.html

(Toto jsem poslal paní Rubenštajnové, žel s chybami, které jsem částečně opravil.)

Téma zajímavé, ale článek podporuje zkázu civilizace. Jinak už to vyjádřit nemohu.
Vychází ze špatného pochopení lidského jednání a tedy i ekonomie. Pokud se ignorují zákony lidského jednání, které jsou nevyhnutelným důsledkem vzácností prostředků, které jednající člověk potřebuje k dosažení svých cílů, svého lepšího uspokojení.

V článku je tolik chybných předpokladů a úvah, že není možné všechny probrat. Stejně všechny vychází ze špatně chápané ekonomie.

1) Potřeba regulace: Vypadá to, že pouze vševědoucí politici (diktátoři) umějí dobře regulovat společnost, za to regulace přírodních i praxeologických zákonů (zákonů lidského jednání) nereguluje společenské chování dobře. Ale podle jakých principů mohou diktátoři regulovat jednání lidí, když se nepodřizují základním společenským principům? Základní společenské principy jsou např. že je třeba respektovat život a majetek ostatních a princip, podle něhož je smlouva zákonem smluvních stran. A co když se všemocný politik splete? A to se "pletou" neustále, protože lidi považují za automaty podřízené pavědě zvané makroekonomii. A nikdo z nich se nechce zlepšit, protože nejde o řešení problému, ale o vlastní zisk a uspokojení toho či jiného politika a úředníka. Mám dojem, že vždy zvolí nejhorší variantu a když to lidé nechají být, ještě více popotáhnou uzdu svým otrokům, kteří je živí. Nejlepší je pro ně válka i když je to velký risk o velkou kořist. O tento motiv zisku navíc je válka pro politiky lákavější. A zároveň nikdy nevrátí svobody jednotlivců do předválečné úrovně. Smutným příkladem jsou Spojené Státy Americké.

Pokud člověk začne jednat, věci, které použije jako prostředky (mimo znalosti technologických postupů a znalosti obecně) jsou vzácné, neboť se spotřebovávají. A jsou pouze dva způsoby, jak vzácné statky získat. Produkcí a směnou - společensky - nebo loupeží - protispolečensky. Produkce se bez institutu soukromého vlastnictví neobejde. Loupení také ne, ale jen proto, že by jinak nebylo co loupit. Loupení nic navíc ostatním nepřidá krom bídy a válek. Proto je vždy primární produkce a výroba a ne loupení. Loupení, vraždění a podvodné jednání jsou protispolečenské skutky. které ohrožují celou společnost.

2) Soukromý vlastník se vždy stará o prostředek lépe a racionálně než kolektivní vlastník rozhodující pomocí většinového hlasování. Díky trhu - prostředku pro pomoc uskutečnění řešení problémů jednotlivců - a cenám - poměry dobrovolných směn svobodných lidí ukazující na vzácnost prostředku - pouze na trhu utvořených lze použít ekonomickou kalkulaci jako intelektuální nástroj pro racionální rozhodování. Lze zjistit, co je ziskem pro všechny a co ztrátou. Ztrátou je, když vynaložené prostředky byly odebrány z jiných projektů, který by uspokojily více, než právě uskutečněný projekt. Stav po jednání je horší, než před ním.

Veřejné vlastnictví - oblast socialismu - postrádají jak ekonomický nástroj pro racionálně rozhodování, tak ztrácí motivace pro řešení technických i institucionálních problémů ve prospěch všech zúčastněných. Jinými slovy, je to oblast anarchie, nepořádku, nenávisti, boje všech proti všem. Všechny projekty potom jsou vždy ztrátové, jsou plýtváním. To znamená, že náklady jsou vyšší než příjmy a tedy stav je horší než před tím. Prostředky nutně byly odebrány z použití pro naléhavější potřeby a proto musely být vybrány násilím. Nikdo by je dobrovolně na "veřejné" projekty. Společnost je poté chudší. Také se vynucenou konfiskací majetku jednotlivců a manipulací s kupní silou peněz ničí základy naší civilizace - např. úspory, které umožňují řešit složitější problémy. Pokud nejsou úspory, musíme každý den začít znovu v boji o holé přežití. Úspory jsou podstatou nenáviděného kapitálu. Kdo je má, může pomoci nich někoho zaplatit, aby vykonal určitou práce, aniž by zatím toto jednání přinášelo ovoce. Mohou jiného člověka zaměstnat, aniž by zatím jeho práce přinesla ovoce. Jinak by dotyčný člověk si vše musel sám našetřit na delší projekt a ještě nést podnikatelské riziko. Ale kupodivu, proti tomu obyčejnému faktu vesele bojují obyčejní lidi a intelektuálové (jinými slovy jsou to pitomci plné závisti a zloby). Když na Letné v Praze zní hesla typu "Kapitalismus fuj", tak by si to lidé měli přeložit takto: "My vám sebereme či zničíme všechny vaše celoživotní úspory a zabráníme vám tvořit další úspory. Budete chudí a ubozí a ve stáři budete pro nadbytečnost zlikvidování. Stejně nebudou úspory na vaší výživu a zubožené vlastní děti vám nepomohou. Také budou umírat hlady." Nevím zda by toto lidem libě znělo na projevu komunistů.

3) Spotřeba není možná, když potřebný spotřební statek není. Nejsme v zemi, kde je moře piva. Vysoká cena (a je vždy aspoň pro jednoho člověka vždy vysoká) vzácného statku vždy odrazuje od plýtvání a pobízí k hledání řešení, co se vzácnosti. Zákon mezního užitku to přesně popisuje. Užitek je relevance vlivu vybraného prostředku jednajícího člověka na dosažení cíle C0. A podle toho se imputuje prostřednictvím cen hodnocení cíle C0 na hodnotu použitých prostředků P1, P2, P3, atd. nutných k dosažení cíle C0. A toto hodnocení se až při svobodném vyjednávání na trhu za použití směnných prostředků (peněz) se změní v poměr zboží - cenu.

Navíc současné spotřební statky jsou vždy ceněný více, než spotřební statky v budoucnu. Individuální poměr hodnocení současných a budoucích statků se nazývá čistý úrok. Výrobní prostředky jsou budoucí statky, proto je jejich cena diskontována tímto čistým úrokem. Čistý úrok je jako všechno hodnocení subjektivní. Projeví se až při jednání např. na úvěrovém trhu či hlavně např. výrobě a ovlivňuje cenu výrobních prostředků. Pro dosažení cíle C0 je tedy u rozhodování jednotlivce důležitý i čistý úrok. Na to se zapomíná, když dnes politici nutí lidi umírat hlady za budoucí blahobyt lidí a budoucí generace nakonec daný problém řešit budou úplně jinak a navíc se ziskem, protože to bude na základě dobrovolného jednání lidí. Jedinou podmínkou je, že nebudou díky našemu nerozumnému a sobeckému jednání totálně bez úspor. Potom jim zbývá jen zánik jako společnosti s nutnou násilnou likvidací většiny jednotlivců.

Ekologické násilí nikdy problém nevyřeší. Podle takto chápaného čistého úroku se rozhoduje každý jednotlivec o spotřebě či investování. Proto je jasné, že vlády manipulací s úroky na úvěrovém trhu situaci jen zhoršují, řídí se chybnou představou, že spotřeba je hnacím motorem civilizace a ničí úspory. Manipulace s úrokem ničí možnost racionálního rozhodování pro jednání, jež přinese ovoce až v budoucnu. Svým lpěním na této banální hlouposti a za předpokladu, že jsou plánovači inteligentní, je jasné, že jsou to jen zločinci ničící společenskou dělbu práce. Ekologický teror nakonec vždy ekologické prostředí zhorší neboť proplýtvá dnešní prostředky aniž by se zlepšil dnešní stav.

Např. pokud zásoby čisté vody důsledkem činnosti A0 klesají, její mezní užitek roste - a na trhu i cena protože je jí možno použít pouze na naléhavější potřeby než v době větší hojnosti. Zato mezní užitek přidané činnosti A0 klesá a tedy jeho cena klesá - je možno tyto přidané prostředky požít ne méně důležité potřeby než před tím. Růst činnosti A0 se zastaví, jakmile se hodnocení mezních užitku vody a činnosti A0 vyrovnají. I bez žádné státní regulace. Samo spontánní jednání hodnotících lidí zastaví znečištění na základě působení praxeologických zákonů. Lidské jednání každého člověka je podřízeno neúprosně zákonu mezního užitku.

Problém nahrazení hodnotových soudů všech zúčastněných (díky trhu a jeho stavu vyjádřeném cenami jsou to přímo či nepřímo všichni lidé používajících trhu) jednou vůlí (socialismus) problém zhoršuje. Pro regulaci A0 nemá informaci ani o vzácnosti výsledku činnosti A0 a ani i vzácnosti čisté vody žádné hodnotové kritérium. Technologické porovnání nepomůže. Nelze srovnat produkt A0 s čistou vodou jinak než přes cenu vyjádřenou penězi. Takže diktátor omezí např. činnost A0 příliš a lidí na druhém konci světa např. budou umírat hlady. Nebo zvýší čištění vody činností A1 a odebrání prostředků na to způsobí jinde katastrofu hladu. Atd. kvůli regulaci vytvoří další regulační činnosti A1, A2, atd. Ale u všech se rozhoduje jen podle svých domněnek. Pokračuje se tak dlouho, až se lidstvo zničí vyvražďováním kvůli chlebu a voda bude navíc strašně špinavá. To je dokonalá regulace a totální výsledek tzv. neziskové činnosti.

Veřejné statky neexistují. Jsou jen statky někým vlastněné a tedy kontrolované a nevlastněné, u kterých zatím náklady na určení vlastnictví byly vyšší než možný výnos (tedy statky zatím málo vzácné a tedy relativně hojné). A nevlastněný statek může získat svého vlastníka pouze jen jeho prvotním využitím např. vykolíkováním známým z westernů .-) a ne jen slovním deklarováním, jako statky deklarují pouhým slovem, že jim např. patří zemské jádro nebo Měsíc.

Bezhlavá spotřeba na trhu je hloupost. Každý za ní musí platit. Zato v socialismu některé skupiny - třídy jako pracující - údajně nemusí. Vzácnost neodčarují zákonem ani sebevětší političtí dobrodějové. V socialismu se snaží každý pokud možno získat podhodnocené statky a nepracovat. Ale i u úředně podhodnocených statků se musí obětovat něco jiného než peníze - stání ve frontě, úplatky či ozbrojený boj.

Tedy jen tržní společnost svobodných lidí, kteří mají moc se bránit i proti zdanění a státním násilným monopolům, může optimálně - tedy pro každého jednotlivce - vyřešit problém i s vzácnou vodou.

4) Globální regulace různých statků nabývá rysy globální totality. Pokud neumožňuje hledání vlastnických práv veřejných statku, omezuje inovaci v řešení problému. Statek čistý vzduch je možný příklad. Státem regulované prostředky jako jsou kvóty, daně, pokuty jen snižují úspory lidi na řešení problémy, stát tím získává další moc a poškození znečišťováním vzduchu stejně nejsou odškodnění. A většinou stát nezná skutečné příčiny a problém řeší špatně. Pokud by se uznával respekt na život a majetek ostatních, řešení by bylo mnohem účinnější. Společenské možnosti by se objevili díky jednání lidí toužících po zisku, tedy těch, co nejlépe odstraňují nespokojenost druhých. Pojišťovny, soukromé soudnictví a volný vstup do podnikání by brzo zamezily konkretnímu poškozování lidí znečišťováním. Ale vlády a parlamenty všechny tyto nástroje ničí spolu s úsporami použitelnými na řešení tohoto problému, aniž by došlo dokonce ke zmenšování současné uspokojování lidí. Jinými slovy jednotlivci mohou hledat to, co je pro ně optimální řešení. Ne kolektiv vynucující svou iracionální vůli násilím.

Rozsah regulací je taky problematický. Další zákon lidského jednání, zákon výnosů, který říká, že existuje kombinace výrobních prostředků P1, P2 atd. taková, že při jejím odchýlení výstup Q1 bud nevzroste, nebo vzroste méně, než kolik odpovídá vstupu brání naplánování rozsahu produkce. A tyto kombinace vstupů do produkce nikdo z hlavy neodhadne ani nevypočítá. Musí se objevit při svobodném jednání tam, kde není nikomu bráněno vstoupit na do odvětví poskytující Q1. Proč by to mělo být zrovna u vody celá zeměkoule, nebo EU? A co jiné produkty? Je u nich stejný rozsah jako u vody, tedy celá Země či EU atd.? To znamená, pokud není třeba objevovat rozsah produkce. Nejlépe by bylo vždy jeden producent pro každý výrobek a službu. A samozřejmě, aby nikdo díky monopolu nemohl vykořisťovat lid, tak všechny tyto služby musí obstarávat superstát. Ale to jsme už v nejhorším pekle ze kterého nikdo už neuteče. Je to "černá díra" společnosti. Spadnou do ní všichni jednotlivci se svými touhami a sny. Svobody jednotlivců zanikne a budou vystaveny na život a smrt nějaké božské bytosti určující vše. Ale zhroutí se samozřejmě s velkým rachotem i ten stát. Z čeho by žil, když bylo zničen člověk. Ani roboti nebudou vědět co udělat teď a co později. Co je naléhavější uspokojení a které uspokojení obětovat kvůli věčné vzácnosti všech prostředků. Jaké cíle budou roboti hodnotit na své škále hodnot? Budou jen naprogramování dle vůle posledního člověka - socialistického diktátora, který chtěl pro lidstvo jen dobro.

5) Fungování trhu. To je pro Vás také a hlavní záhada. Na trhu vznikají ceny jako poměry mezi statky při směně jednotlivci navzájem. Pokud dostupná voda se vyjme z tržního procesu, pak cena přestane lidi varovat před nadměrnou spotřebou a zmizí z dosahu racionálního jednání.

Nastane tento scénář: Začne o vodu postupně biologická nespolečenská soutěž, tedy boj každého s každým. Investoři ztratí zájem hledat nové možnosti najít zdroje čisté vody neboť není možné získat odměnu za uspokojení naléhavých potřeb lidí. A i kdyby neztratili motivaci, zabrání jim v hledání řešení a potřebném jednání hloupé názory lidí na trh a představy o dokonalé konkurenci vynucované násilím antimonopolními zákony. Bude jim zakázán vstup do odvětví vodního hospodářství. Vše je v rukou diktátorů. Tím se problém prohloubí. Produkce čisté vody klesá, zato spotřeba vody díky nízké, úředně stanovenému poplatku, stoupá. Nedostatek čisté vody se projeví nedostatkem pro většinu a rozpadem společenských vztahů. Přídělový systém známý ze socialismu nevytvoří nové jednotky čisté vody a nesníží skutečnou cenu vody. Rozmnoží se úplatky přisluhovačům vodního diktátora. Jen "šmelináři" se budou snažit napravit disproporce mezi poptávkou a nabídkou a budou přesouvat vodu na místa, kde je po ní větší touha - směna za více jiných statků a služeb. Ale krutě budou za svou pomoc lidem potrestáni a bude ne ně svalena vina za činy diktátora. Třetí svět, který se v minulosti zbavil úspor - cizí kapitál - (díky myšlenkám socialismu a nenávisti intelektuálů vůči trhu) nemá co nabídnout krom levné pracovní síly. Opět díky hlouposti a sobeckosti dělného lidu bohatých státu nenajdou chudí práci ani tam, kde by jim soukromníci práci ku prospěchu všech nabídli. Celní, berní (pořád všechny obírají), pracovní a sociální úřady, nespravedlivý a ztrátová důchodový systém a banky v čele s centrální bankou zvětšující počet peněz spolu se státním soudnictvím a parlamentem neustále měnícím pravidla a stát, pro kterého není žádná smlouva smlouvou dokonají dokonají dílo zkázy. Třetí svět začne válku proti údajným boháčům. Ale nebude mít s holýma rukama šanci proti dokonaly vyzbrojeným (vyzbrojí je lidé jednající na trhu, ač regulovaném) demokratickým diktaturám.

Divím se, že zrovna u důležité vody chcete lidstvo uvrhnout do možnosti vydírání pár jednotlivců a to sobeckých politiků s iracionálními prostředky a názory na řešení. Vždyť pokud je ji "nedostatek" (kdo to určuje, přeci jen lidí na trhu) se nutně projeví zvýšenou cenou. To znamená, že na její získání se musí více obětovat, musí se odsunout méně důležité potřeby. Protože mezní užitek vody o kterém jednající člověk rozhoduje roste a zvyšuje se cena. Pro získání této jednotky vody se musí vzdát mezního užitku statků P1, P2 atd.. Začne mezní užitek vody klesat a růst mezní užitek odebíraných jednotek prostředků P1, P2 atd a tedy jejich cena. A opět tak dlouho, dokud se nevyrovná ziskovost vody se ziskovostí výroby léků či toaletního papíru. A to se děje neustále s každou změnou stavu trhu. A stav trhu určují pouze hodnotové soudy jednajících jednotlivců. Prostředky se elegantně přesunuly tam, kde každému nejlépe slouží a to jak prostorově tak i v čase díky svobodnému obchodu a bankovnictví. Dnes se správně investuje dle nezkresleného úroku do budoucích statků - vodáren, aby až ponesou ovoce měli lidé prostředky na nákup vody. Je jasné, že pro někoho se prostředky P1, P2 atd. zdraží a příjmy mu zároveň klesnou, neboť lidé začali více platit za vodu a investovat do její výroby. Nikoho ale nesmí napadnou toto regulovat a chránit ty méně ziskové odvětví. Vše zkazí. Nejhůře tím, že vytiskne dost peněz pro všechny a pod trestem je vnutí lidem, Tento scénář většinou vede ke světovým válkám. A to není asi uspokojivější stav řešení dostatku čisté vody.

Jak si s tímto problém poradí někdo, kdo je jen kolektivista a technokrat? "Levná" voda jednu skupinu lidí povede k plýtvání, zbytek lidstva pomře žízní. Porušení vlastnických práv kolektivním rozhodováním diktátorům je prstíček jezinky strčený mezi dveře. Na konci je vyhlazení lidstva v obrovském kolapsu společnosti. A primitivní jednání bez úspor a bez složitých nástrojů - budoucích ekonomických statků - uživí na zemi jen pár tisíc lidí ohrožovaných milými kočičkami jako jsou levharti a lvi. A je možná, že nebudou ani lidé ani kočičky. Jen břečkou pokrytá planeta Země s trochou radioaktivního spadu.

Ať přemýšlím jak chci, stále mi vychází, že údajná tržní selhání a jejich potřeba násilím je regulovat je pouhý podvod politiků vůči svobodným lidem. Všechna údajná selhání jsou jen selhání dávných netržních regulací, která už si ani nedáme do souvislosti s dneškem. A navíc nenávist ke svobodě jednotlivců a "kapitalismu" nám zatemňuje pohled i na docela obyčejné vysvětlení.
A jen naše mysl otroků nám brání se zbavit nesmyslných "ekonomii" a "makroekonomií" a mindráků, že nějaká člověk, co spořil či dobře prodával "má" víc než já. A klanění těm "bohům" - politikům - , co kradou a parazitují, v nadějí, že něco ukradnou jiným a nám milostivě dají k nohám nějakou ohlodanou kost.


Dodatek mimo vlastní dopis:

Pokud společenskému jevu nemůžeme porozumět až do jednání posledního zúčastněného jednotlivce, tak jsme někde udělali chybu. Nesmí se zřetele ztratit to, že člověk toužící něčeho dosáhnou je vždy v roli spotřebitele. Ale většinou sám musí něco nabízet. Buď své úspory jako kapitalista, pozemky jako majitel půdy, práci jako zaměstnanec či svůj odhad budoucnosti jako podnikatel, který lépe vidí potřeby lidí v budoucnosti a má vůli změnit budoucnost s tím, co je nyní k dispozici.

Žádná tato role jednoho člověka nesmí být prosazována na úkor role spotřebitele. Je přeci hloupost něčeho se vzdávat kvůli nějaké nechtěné výrobě a tu podporovat na úkor důležitějších věcí. Navíc je to nějaká schizofrenie. Bojuji, abych v práci měl samé výhody a nic moc nedělal a zároveň jako spotřebitel jsem nemilosrdný, který nikomu neodpustí žádnou chybu. Dlouhodobě toto nemůže fungovat. Nebudu nic dělat a taky nic nedostanu, neboť ostatní budou mít stejné právo na nicnedělání.

A to, co se má dělat, v jakém množství a kvalitě, určuje člověk v roli spotřebitele. Politik tohle nikdy na sebe nemůže vzít.

V roli spotřebitele bojuje člověk se samou přírodou o život. A díky mírové spolupráci tržní společnosti už na to zapomněl. Všechno jednání je boj člověka o holý život a ne o záchranu nějakého neperspektivního odvětví, které odebírá nutné prostředky pro řešení zítřejších problém v boji o život.

Lidé nepochopili, proč dnes se mají lépe než jindy. A že lehce to mohou ztratit díky tomuto nepochopení. A přitom by měli děkovat když už ne Bohu, tak milosrdnému osudu, že mohou žít pohodlně díky úsporám předchozích generací lidí.

Žádné komentáře: