Bylo mi napsáno: "Trh dnes podle mne už vůbec nefunguje, protože nadnárodní společnosti porušily systém nabídky a poptávky. Vzniká nadvýroba téměř všeho, staví se na otrocké práci levných (dětských a jiných pracovních sil, deformuje se tím cena a ničí životní prostředí."
Jestli dobrovolná směna jednotlivců vytváří společnost a tedy i tím tržní hospodářsky systém, pak ke směnám buď dojde v případě vzájemné výhodnosti a nebo nedojde pokud jedné straně něco nevyhovuje. V případě uzavření smlouvy společnost zbohatne, neboť je to ku prospěchu obou smluvních stran. V opačném případě nikdo není poškozen i když musí hledat jiné řešení svých problémů. Nic mezi tím není, trh nemůže selhat. Může ale být zabráněno směnám i mimo vůli jednajících stran směny. Brání se jim, aby uspokojili své nejnaléhavější potřeby společenským způsobem
A to je ta příčina těch problémů, které popisujete. Příčinou problémů není smluvní tržní společnost. Problém nebude vyřešen, pokud se příznaky budou zaměňovat s příčinou. Jednající lidé nějak jednají jakmile se někde náhodou uvolní pouta a začnou napravovat vzniklé škody a rány ve společnosti způsobené omezováním smluvní svobody. Není možné proces "hojení" nazývat příčinou problémů. Příčinou by se nakonec ukázala nějaké nespravedlnost a násilí. Každý hřích je jak rakovinná buňka. Může zahubit celé lidstvo. Nikdo není v pozici aby určoval ztráty a zisky druhých. Nemůže jednomu "málo ublížit" aby druhému "hodně" pomohl. Může jen sám pomoci, pokud vidí někde chudého. Ale almužna problém zcela nevyřeší. Pouze efektivní produkce vyřeší problém bídy, která je bez trhu normálním stavem. kdysi byla tak běžná, že se ani nezdůrazňovala. Tehdejší lidi by se divili, čemu dnes říkáme "bída".
Přeci znáte, jak člověka rozmrzí, když mu chybí nějaká drobnost, kterou postrádá. A jinak se může topit v nadbytku. Třeba mu zrovna chybí jehla. A dokud ji někdo nevyrobí, není. A přerozdělení jehel nepomůže. Bude zase chybět jinému a navíc s pocitem nespravedlnosti a nenávisti k tomu, kdo mu jí ji vzal. Musí se vyrobit dvě jehly, A tak dále :-) dokud zákon mezního užitku nezpůsobí zastavení přírůstku výroby. Náklady na výrobu se zvednou tak, že se nevyplatí vyrobit další. K plýtvání nedochází. Mezní užitek další jehly klesne tak, že je menší než mezní užitek ubývajících prostředků potřebných na jeho výrobu.
Už jen ten termín "nadnárodní společnosti" mi připomíná, že nacionalismus je stále živý, tomu nebezpečí se ale nevěnuje pozornost, boj proti kapitalismu je přeci v očích populistů tak naléhavý Proč by firmu nemohli vlastnit jednotlivci různých národů. Jen národ (co a kdo to je?) může vlastnit firmu?
Proč by nadnárodní společnosti porušily systém nabídky a poptávky? Jak to má fungovat. nejsou to spíš jednotlivé vlády, které se snaží poškozovat ostatní "národy". Firmy jsou jen smlouvy jednajících lidí. Nabízejí služby, jinak je zákazníci nepodpoří. Samozřejmě, snaží se získat od vlád výhody a potom jsou i proti zájmům zákazníku. Vlády je přeci podrží a subvencují či ochrání před konkurencí. Neměli bychom hledat problém v možnosti, že pár jednotlivců u moci zneužívají svou moc ve prospěch jedné skupiny lidí - v tomto případě "nadnárodních" firem ve prospěch zákazníků?
Nehájím takové firmy a jsem pro okamžité zrušení této vazby mezi nimi a vládami. Jeden způsob řešení je nebránit i těm malým jim konkurovat. Velké firmy, které už jsou zavedeny a mají úspory, si daněmi platí to, že jiné, ještě bez vlastních úspor, daňové zatížení odradí. Daně znemožňují malým konkurovat velkým stejně tak jako privilegia mocných, které jim poskytl stát. Volný vstup na trh znemožní vzniku údajně škodlivých soukromých monopolů, znemožní hanebné chování velkých "nadnárodních" firem a stejně by tak padla moc státních monopolů. Padl by i státní podvodný důchodový systém i zdravotnictví a školství. Stát by nemohl uhájit před soukromými soudy výběr zdravotní, sociální a důchodové daně. Sta tisíce úředníku dnes bránící trhy by šlo nabízet své služby přísným zákazníkům. Produkce by vzrůstala, peníze by státy netvořily z ničeho. Chudých by ubývalo a tím by i společenské jednání získalo úctu. Úspory a kapitál by vzrůstaly rychleji než počet obyvatel a mohli by se řešit další, dosud neřešené problémy. A lidi s perspektivou dostatku a blahobytu nejsou tak nenávistní k jiným. Jsou blahosklonnější, neboť si začnou věřit. Nebudou zpochybňovat společenské jednání ve shodě, které umožňuje vetší nárůst statků na jednotlivce.
Tak kdo porušuje nabídku a poptávku?
Velikost produkce určují pouze zákazníci. Nikdo nemůže vyrobit více, než potřebují zákazníci. Neměl by z čeho, mohl by vyrábět pouze se ztrátou a to nikdo dlouho nevydrží. Vydrží jen státní prodělečné projekty vysávající majetek od soukromníku jako ve dvojhvězdě černá díra od svého souputníka. Tento příměr by naznačoval to, čeho se bojím. Je už pozdě a společnost v bolestech zanikne. Na rozdíl od černé díry ale zanikne i stát, který není primární a může existovat pouze pokud ho společnost živí. Možní toto si přejí zelení. Už nikdo z lidí nebude obtěžovat přírodu a "ničit ji".
Dva ekonomické zákony určují lidem kolik vyrobit, jak kvalitně, jak dlouho vyrábět a v jakém rozsahu. Zda v malé dílně či v nadnárodní firmě. Tyto otázky nemůže odpovídat parlamentní zákony či výnosy různých úředníku či jednotlivci, kteří se nezúčastní směn.
Jsou to tyto praxeologické zákony:
1) Zákon mezního užitku, který souvisí se subjektivním hodnocení lidí, kteří něco upřednostňují a něco odsouvají. Stručně je popsán v http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/05/voda-regulace.html
2) Zákon výnosů, který není tak subjektivní a závisí na přírodních vlastnostech ekonomických statku - užitku - a zároveň na subjektivním hodnocení lidí skrze ceny statků. Nikdo jen tak nezjistí, v jakém poměru se prostředky výroby mají požít, aby uspokojovali co nejlépe nejnaléhavější potřeby lidí. Jen podnikatelé mohou objevit vhodné poměry. Třeba u holičů se ukazuje, že není možné mít holičství o tisíci zaměstnanců. Zatímco u automobilek to může být jinak. Dělat auta soukromníky na svých dvorcích a v garážích zřejmě žádný zákazník nepodpoří. Kvůli ceně. Každý klempíř, kteří vymyslel něco, co zvýší výrobu tak, aby náklady nepřevýšily výrobu byl zákazníky motivován k založení větší výroby. Jen samotné zvětšení rozsahu pomohlo. Musel se ale objevit správný poměr. A naopak, někdo, kdy vytvořil větší továrnu než bylo třeba možno neuspěl. Zde se nic nevymyslí od stolu. Důležitý je proces objevování v interakci s účastníky na trhu. Žádné teorie, výpočty a plánovaní nepomohou. Musí se hledat a bez svobody to nejde. Každý antimonopolní politika se chová jako když nejlépe tohle ví. Stejně jako v dobách plavání a pětiletek. Antimonopolní úřady jsou převlečené plánovací úřady socialistického státu.
Násilím rozbíjet to, co zákazníci podpořily svou koupí je vždy tragický návrat do chudoby. Jenž když lidé začnou chudnout, stávají se nejistými, nevěří si a zvolí každého "Hitlera", který jim dodá sebevědomí a "pořádek". Barbarství nastoupí rychleji, než se kdo vzpamatuje.
To chcete riskovat? Snad ne.
A ještě na závěr. Pokud trh produkuje více než je třeba, tak mimo jiné vedle regulace cen proto, že "někdo" mimo smluvní strany manipuluje s nabídkou zákonného platidla, které účastníkům trhu pod hrozbou násilí vnucují poslanci. Ten "někdo" jsou centrální banky s pomocí komerčních bank. proto taky banky jsou tak ziskové na rozdíl od ostatních. Je to privilegovaná skupina a jsou první u peněz pumpovaných do hospodářství. To je příčina různých krizí, které se opět přisuzuji kapitalismu. Jak jinak, když vše ovládá antikapitalistická mentalita různých přisluhovači státu. od politiků přes novináře až po učitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat