Alternativní ekonomická společenství

Zde uvádím reakci na diskuzi s jedním milým člověkem. Reakce mi dala vice práce, tak ji zde použiji.
Reaguji na toto:
"Alternativních ekonomů je celá řada, jenom je zřejmě nesledujete. Dokonce existují i místa, kde se pokoušejí realizovat svoje představy. Jsou to malé komunity, kde fungují na bázi rovnosti hlasů a vkladů do družstev. Existují také místní měny a lets systémy a to jsou všechno alternativní pohledy na ekonomii i společnost (společenství). Rudolf Steiner mluvil o trojčlennosti, to jest o oddělení ekonomiky, politiky a kulturně-duchovního života. Tím by se každá část starala o svoje principy a dohromady by řešila věci , které se týkají celku. Není to tedy jenom model ekonomický. Pokud jde o ekonomiku, tam viděl Rudolf Steiner zejména rozvíjení modelu bratrství, to jest, spolupráce skupin výrobců a spotřebitelů, kteří by se sdružovali do asociací a společně určovali množství výrobků, atd. Alternativy tedy existují, jenom je dnešní modely ekonomiky válcují, protože to vyhovuje hlavním hráčům, kteří na tom profitují a druhé ovládají. Alternativní ekonomové neobhajují státní zásahy, to dělají socialisté a to alternativci nejsou."

A zde je má odpověď:
Už asi vím, co jste myslela "alternativními ekonomy". To, co jste popsala, chápu jako příklady skutečné realizace jednání svobodných jednotlivců, kteří hledají způsoby, jak se nejlépe navzájem pomoci. Potom se zřejmě shodneme, že všechny způsoby, které si vybrali svobodní jednotlivci ve společenské dělbě práce pro své jednání, jsou alternativní formami k tomu, jak asi byste řekla "ekonomika založená na státních zásazích". V takové společnosti by "sebevětší" dodavatel byl velkým dodavatelem pouze do doby, dokud mu jeho činnost budou schvalovat ostatní lidé tím, že si budou jeho služby kupovat. Potom by nebyl hrozbou pro společnost. Jen v danou chvíli nejlepším dodavatelem nějaké služby a pro všechny by tento stav byl optimální. Samozřejmě ani jedna strana směny se nesmí dostat k možnosti, aby mohla např. skrze stát, který není má monopol na donucovací moc, použít násilí na vytvoření nějakého privilegia. hezky to popisuje Frederic Bastiat - jeho pro počátek doporučuji. Je čtivý a geniální. Psal to pro obyčejné lidi. Jen připomenu jeho slavnou "definici" státu: "Stát je velká fikce, jejímž prostřednictvím se každý snaží žít na úkor všech ostatních".

První úkol, který je velmi těžký, je, aby co nejvíce lidí pochopilo, že společnost svobodných lidí vede k harmonii a právu. Těžký je proto, že lidem říká to připomíná důraz na individualitu a jeho odpovědnost. A to se lidem moc nelíbí. Ti asi radši otroctví se sociálními jistotami. K tomu bych Vás rád povzbudil, aby jste se toho taky nebála a zkusila to s učením "harmonické ekonomie". Na to byli mistři francouzští ekonomové 19. století v čele s Bastiatem a Molinarem. Opravdu mi můžete věřit, že je to minimálně zajímavé.

Tedy jeden z dalších bodů "mého programu" by bylo ozvat se proti nejen vměšování státu do jakékoli směny mezi jednotlivci, ale dále aby nemohl monopolizovat jakoukoliv službu jako dodavatel služby. I když nemusí být výhradní dodavatel služby, zhoršuje situaci, že tím odhání skutečné objevitele a investory ze sféry teto služby a služba není nikdy poskytována optimálně. Vždy bude nedostatková, jak pořád slyšíme či čteme v médiích.

Sám už to zkoumám asi dva roky a v rozhovorech zkouším odhalit to nejdůležitější pro porozumění.
Pro pochopeni harmonie svobodné společnosti by se mohlo zkusit zahájit v médiích diskuzi o zrůdnosti antimonopolní politiky státu. Ale k tomu je třeba ovládat principy lidského jednání a ekonomie. Např. k tomu výborný současný francouzský "harmonista" Pascal Salin http://www.libinst.cz/etexts/salin_harmonie.pdf.

Jinak třeba skupina výrobců a spotřebitelů určující množství a atd. je asi návrat do středověku. K tomu je třeba znovu použít u nás zapomenutou otázku o ekonomické kalkulaci a její nemožnosti použít za socialismu. Neříkám, že by nemohly takové spolky vzniknout, každý by mohl zkusit v nich žít. Ale asi by je lidé zase opouštěli. Kdyby byly tak výhodné, spontánně by vznikaly bez ohledu na okolní tlaky. Zato trh se prosazuje vždy, byť jako "černý" při násilným tlaku na svobodu lidí. Např. i ve vyhlazovacích táborech prý čokoláda sloužila jako peníze mezi vězni (nemá někdo nějaké prameny?). Trh vzniká spontánně jako přirozený důsledek lidského jednání, které je způsobeno vzácností prostředků ke zlepšení situace každého jednotlivce. Obecně, každý člověk se snaží směnit svůj současný stav za lepší a proto jedná, pokud má nadějí, že svůj stav zlepší. Proto i směna svého majetku za jiný na trhu je tak "přirozená".

Model bratrství - proč ne - ale taky by se v praxi neosvědčil. Jinak už by se to dávno prosadilo. Lidé společnost vytvořili na mnohem jednodušším poznání, které mnohem později formuloval Ricardo. Zjistili, že spolupráce lidí ( i národů) vede k tomu, že se vyrobí mnohem více, než když každý sám dělá všechno. Ricardův sdružovací zákon říká, že je to výhodnější i v případě, když jeden umí všechno nejlépe a ten druhy umí vše hůř. Stačí, když každý se soustředí na to, co umí nejlépe (http://cs.wikipedia.org/wiki/Komparativn%C3%AD_v%C3%BDhoda, platí to i pro jednotlivce a nejen pro národy). A lidé, kteří si tohoto kdysi všimli, vědomě potlačili své násilnické choutky. Pro mírovou spolupráci stačí mnohem méně než "bratrství". "Bratrství" není silný motiv pro spolupráci Vědomí, že spolupráce jednotlivci a tedy i mezi "nesourozenci" pomůže, však ano.

Níže uvádím zásadní důvod, proč nepomohou jen bratrské vztahy či nějaké asociace spotřebitelů a výrobců, kteří nepotřebují ceny. Je to nemožnost využit ekonomické kalkulace. Chápu, že autorům alternativních ekonomických řešení jde o to vyhnout se použití trhu podobně jako to chtěli utopičtí i reální socialisté - tím ale neříkám, že třeba chtějí využit nějak státní zásahy. Přesto zdůrazňuji, pokud nebudou tito lidé používat při tom násilí, mohou to zkoušet. Měli by k tomu plnou svobodu. Ale nevěřím, že by tyto komunity mohli uživit dnešní množství lidí, kteří žijí jen obrovské produktivitě racionálního chování lidí v tržním hospodářství, kdy plýtvání je dost rychle trestáno ekonomickou ztrátou. Trh by se opět ukázal jako nejlepší cesta k největšímu uspokojení všech jednotlivců. I v rámci tržního hospodářství něm se může každý určovat své tempo a tedy i svůj příspěvek do výroby. A klidně by si lidé mohli bez obav vytvořit alternativní komunity na svých pozemcích a se svým majetkem aniž by ztratili možnost znovu vstoupit na trh. Každé rozhodnutí má své náklady a jednotlivec i v této komunitě musí odpovědně přijmout náklad svého rozhodnutí.

Porozumění problému ekonomické kalkulace je důležité pro hodnotově neutrální prokázání výhodnosti svobodné společnosti. Ekonomie vycházející důsledně z jednání jednotlivců neříká, co by mělo být, ale říká, zda zvolený způsob použití prostředků povede k cíli či nepovede. Ekonomie je hodnotově neutrální. Pochopení ekonomické kalkulace je zároveň testem porozumění lidského jednání jako celku (taková ekonomická maturita :-)).
V podstatě a velmi stručně jde o problém, jak se racionálně rozhodovat v případě výroby pro směnu, že už se nemohu spolehnout na svá vlastní hodnocení, neboť neznám ani cíle a ani hodnocení ostatních lidí. Hodnocení prostředků k dosažení cílů A a B lze skládat jen v určitém pořadí. Ale nelze je sčítat a odečítat. Až teprve, kdy lidé něco dávají do popředí a něco odsouvají a tím na trhu vytvoří ceny, tak ty lze tyto ceny sčítat a je možné určovat, zda zlepšujeme stav svých zákazníků nebo ne. Jinak to nepoznáme a tápeme v tom, že nevím, co dělat, kolik a v jaké kvalitě. Nevíme, zda jsme ziskoví či ztrátoví. Zda neodčerpáváme prostředky s naléhavějších užití.

Bez ekonomické kalkulace se maximálně obejdou izolované rodiny či skupiny rodin, které si dělají skoro vše pro svou spotřeby a minimálně nebo vůbec směňují na trhu. Potom výrobu mohou opřít o svá subjektivní přání. Jakmile se hlavně začne vyrábět pro druhé, nemůže se jednající člověk spolehnou na své vlastní cíle a hodnoty. A k tomu, aby jednotlivec si vybral z nekonečného množství možností a došel ke svému cíli, potřebuje vědět ceny vzniklé při jednání svobodných lidí.

Např. ve zdravotnictví, kde nevznikají ceny jednáním pacientů a poskytovatelů služeb se jedná taky o iracionální ostrůvek chaosu, kde je nemožné použit ekonomickou kalkulaci. A dochází k obrovskému rozdílu mezi potřebami pacientů a plány plánovačů. Proto žádná reforma nepomůže pokud se neumožní, aby opět začala fungovat ekonomická kalkulace i ve zdravotnictví. Jinými slovy, musí se zrušit povinné zdravotní pojištění a všechny regulace ze strany státu (zákon o zdravotních pojišťovnách, o zdraví atd.). Námitka, že jde přeci o zdraví neobstojí. Tam kde se jedná o vzácné prostředky, fungují ekonomické zákony neúprosně a žádná vláda je neodstraní mávnutí kouzelnou hůlkou. je jedno, zda se jedná o jídlo, ošaceni, byty, léky, léčení atd. Pokud něco není vzácné, pak není třeba určovat hodnotu a tedy ani cenu a tedy ani vlastnictví. Jsou to všeobecné podmínky k životu. To ale není případ prostředků na léčení. Ty jsou vždy vzácné a jsou tedy předmětem jednání lidí.