Romský problém?

Žádný "romský" problém sám o sobě neexistuje. V naší dnešní společnosti je jediný důležitý problém - socialismus.
Problém s cikány není jejich vlastní problém, ale problém "většiny", našeho socialistického kolektivu. A kolektivy jsou složeny s jednotlivců a ti zodpovídají za své jednání. Za kolektiv zbaběle schovávají své vlastní zájmy a strachy.
Problém zkouším řešit z pohledu lidského jednání, které je nám společné, ačkoliv socialisté všeho zabarvení (rudého i hnědého) většinu nepovažuje za lidi vůbec. Chtějí se o lidi starat jako hospodář o dobytek s ohledem jen na svůj prospěch. Tak jsme se chovali i k cikánům. Nejdřív jsme jich hodně povraždili za války, potom vzali jejich vozy a koně, jejich způsob života a jejich duši. Ačkoliv předtím podle svědectví také občas kradli, ale asi to nebylo tak hodně a celkem harmonicky se zapojili spolu s ostatními lidmi do společnosti. Tak až my jsme z nich udělali skutečné zloděje díky tomu, že mohou vznášet právní nároky na majetky druhých lidí. To ale není problém jen jejich, ale nás všech. Téměř všichni jsme se stali zloději, bereme různé přídavky a podpory od kolébky až do hrobu. A ještě s vědomím, že nám to někdo laskavě dal.

Přikročím k jádru problému. V čem se cikánské jednání liší od "většiny"? Nikdy jsem tuto úvahu neslyšel, použiji východisko z praxeologie načrtnuté jako východisko pro ekonomickou vědu Ludwigem von Misesem. Vycházím ze subjektivní škály hodnocení jednotlivce a jeho časové preference.
Cíle a potřeby jednajícího člověka jsou seřazeny na pomyslné škále hodnot pro člověka. Jsou subjektivní, proměnné a lze na ní měnit jenom pořadí (nelze nic měřit a sčítat). Tedy vždy jednotlivec stojí před rozhodnutím, jak zlepšit - směnit - svůj stav, situaci, k lepšímu. V každém okamžiku vždy volí jednání, které má uspokojit jeho nejnaléhavější potřebu. Jednotlivec jedná jen za podmínky, že má naději na zlepšení svého stavu. Všechny prostředky nutné k dosažení jednotlivých cílů hodnotí dle užitečnosti potřebné k dosažení daného cíle.
Důležité jsou při jednání časově preference každého člověka, které zohledňuje na škále hodnocení prostředků k dosažení svých cílů. To znamená, že jednající člověk vždy hodnotí současné statky více než statky ve vzdálenější budoucnosti. Podíl tohoto hodnoceni určuje čistou úrokovou míru jednotlivce. U každého člověka je tato úroková míra individuální a také se mění v čase dle situace. Právě tato subjektivní míra určuje tržní úrokovou míru spolu s hodnocením podnikatelského rizika a hlavně určuje, zda spořit a jak či vůbec utrácet za spotřebu. Určuje to, jestli člověk bude investovat do budoucích - kapitálových - statků jako jsou stroje, továrny a polotovary či vyplácení mezd zaměstnancům. A nebo jestli bude a jak spotřebovávat své úspory.
Určuje i velikost tržní úrokové míry na úvěrovém trhu a žádné centrální banky svou manipulací s množstvím peněz moc nezmohou s její velikostí. Maximálně naruší ekonomickou kalkulaci podnikatelů a navodí falešný dojem, že lidé mají hodně úspor a dnešní investice bude časem zisková. To se ale ukáže jako omyl a vznikne nechvalně známý hospodářský cyklus neprávem připisovaný tržnímu hospodářství.

Většinou se v ekonomické diskuzi uvažuje společnost lidí B , kde nejsou velké rozdíly čisté úrokové jednotlivci a jsou nízké (I když dnes se uměle a zdánlivě "zvětšují" díky pilné práci centrálních bank, vlád a parlamentů provádějící úvěrovou expanzi způsobující snižovaní kupní síly zákonného platidla zvyšováním jejich množství a tedy lidé se tohoto platidla snaží zbavit co nejdříve - jinými slovy: stát z nás ze všech dělá "cikány" bez úspor s umělým vysokým čistým úrokem ve vztahu k zákonnému platidlu) a společnost je v tomto smyslu homogenní. Dejme tomu pro zjednodušení, že společnost není rozdělena hranicemi, které brání volnému pohybu lidí a jejich majetku a státem není narušován trh a svobody jednotlivců. A v této společnosti spolupracujících lidí B se vyskytuje či vyskytuji ostrůvky skupin lidí A žijících pospolu mající řádově vyšší čistou úrokovou míru ve svých časových preferencí. Jinými slovy, dnešní statky mají pro ně mnohem vyšší hodnotu než budoucí.
Co s toho plyne pro skupinu lidí A a tedy i pro skupinu lidí B? Napadá mě pár bodů. Nejsem sociální inženýr a ani jim chtít nechci.
1) Budoucí bydlení ve stavbách pro ně nemá takovou hodnotu, aby si je pořizovali. Kočují tam, kde jim to majitelé pozemků a cest dovolí. Pokud by je někdo násilím umístil do stavení, jako my ve své bohorovnosti, pak všechny statky spotřebují co nejdřív. Např. parkety a dveře spálí, protože teď je jim zima. Na nenarušeném trhu by ale takto rozmařilí a neprozíraví nebyli, nikdo by je nedotoval a oni by byli nuceni zohlednit zimu i za týden či měsíc. Šlo by o holé přežití. Ve společnosti svobodných lidí by nevznikl žádný "Chánov" (http://www.sweb.cz/whitewoman/chanov/index.htm)
2) Budou více společenští než lidé ve skupině B a užívat si života teď a ne později. Budou mít jiná pravidla zohledňující jejich časové preference. Jejich slavnosti a festivaly by byly součástí "vysoké kultury" i ve skupině lidí B.
3) Pokud vstoupí na úvěrový trh, tak díky výši čistých úrokových měr budou vysoké i tržní úroky i když zanedbáme to, co zanedbat nemůžeme, a to podnikatelské riziko. Pokud dnes jejich bankéř hodnotí 1000Kč jako 2000Kč za rok, pak nepůjčí na úvěr za nižší úrok. Jednotlivci ve skupině lidí B s nižší časovou preferencí samozřejmě půjčí za mnohem nižší úrok, pokud zváží všechna rizika. A naopak, klidně si jednotlivec ze skupiny lidí A půjčí 1000Kč s tím, že za rok vrátí 2100Kč. Je to přirozené a žádná právní ochrana s tím nehne. Zákazy "lichvy" situaci, jako každý arbitrální zákaz, zhorší a právní problémy se budou muset mezi nimi řešit trestním jednáním. A ti, co potřebovali půjčky se k nim nikdy nedostanou, nebude totiž, kdo by jim půjčil. Jejich situace se nezlepší i kdyby byli spolehliví a půjčky vraceli. Tržní úroková míra je tržní a tedy společenský jev. Pokud se násilím upraví, zmenší se uspokojení a šance dosáhnou uspokojivějšího stavu jednáním. V novinářské hantýrce se o tom píše jako o "úžeru páchaném na Romech", což prozrazuje socialistický pohled na věc. Své hodnocení dotyčný autor vnucuje násilím svému "dobytku".
4) Budou relativně většinou nemocnější i když budou bohatší než po zásahu socialistů a v průměru dřív umírat díky větší chudobě, neboť nebudou mít mnoho úspor. Budou mít víc dětí. Bohatší lidi mají tendenci dávat přednost jiným cílům než mít děti a zvažuji vzdát se dítěte častěji.
5) Mnozí uspěji ve společnosti jednotlivců A, protože budou mít co nabídnout a nebude ani jedné straně nic bránit svobodně a bez zdanění směňovat navzájem své služby.
6) Budou samozřejmě místy "třenice" mezi jednotlivci na "hranici" těchto skupin (kde nejsou?), ale svobodní lidé s obou skupin budou mít svobodu hledat harmonické a vzájemné výhodné vztahy. Nebude tak hrozná nenávist mezi nimi, kterou plodí socialismus a násilná "solidárnost" sponzorů a vnucený "parazitismus" příjemců privilegii.
7) Do škol by chodili skutečně jen nadaní a ti, kteří uprostřed svých blízkých mají nižší čistou úrokovou míru. Ostatně i mezi lidmi ve skupině B jsou jednotlivci s vysokou čistou úrokovou mírou. To je skutečně individuální. Navíc školy, stejně jako zdravotnictví či důchodový systém, ve svobodné společnosti nebudou povinné a státní s obvyklou, socialisticky chabou, nabídkou služeb. Budou nabízená služby speciálně šité i pro lidi ze skupiny A. Navíc lidé mající úspory (nebudou snižování obrovskými daněmi a inflací) za pomocí různých prostředníků - pojišťoven a investičních skupin, přátelských bratrstvech a církví a vlastních příbuzných - na tyto služby budou mít. Nebudou tak ožebračení, chudí a ve stáří bez prostředků jako v narušovaném hospodářství sociálního státu.
8) Trestné činy jako vraždy, loupeže a podvody budou ničit i jejich společenství a většina se bude proti tomu bránit ve spolupráci s lidmi ze skupiny B.

Situaci, když stát narušuje smluvní vztahy mezi lidmi, neuznává svrchované právě jednotlivců na svůj život a majetek, je situace mnohem složitější. A záměrně ji nepopisuji. Známe jí. Povrchní pozorovatel se v turbulenci příčin a následků způsobené policejním násilím nedobere porozumění a jen tápe. Jen se trefuje a nic nevyřeší.

Co říci na závěr? Problém už je vinou násilných socialistických opatření na světě . A rána je tedy hluboká jako po všech válkách a nespravedlnostech, které už socialisté napáchali. Jizvy se budou dlouho hojit i kdyby okamžitě se začalo bojem o svobodu. Jediné řešení je zase vybojovat svobodu jednotlivců danou každému "Bohem" (svoboda není konstruktem lidské racionální myslí, povstala ze spontánního jednání lidí) aby se mohl každý jednající člověk rozhodovat sám za sebe ve prospěch druhých a hledat svobodně, jak zlepšit svou situaci. Té ekonomické svobody nakládat se svým životem a majetkem jako skuteční vlastníci, kteří ho mají plně pod kontrolou a jsou za něj zodpovědní před sebou i druhými, se nesmíme tak lehce vzdávat i když je to těžké jako život sám. Pokud to vzdáme, nutně se staneme dobytkem pro socialistický hospodáře plánovače a "vyhlazovače" celých národů a skupin lidí.
Nikdy nesmíme zapomenout, že lidé bojují o život ve světě, kde prostředky k dosažení cílů jsou vždy vzácné. A trh je vždy dobré řešení, jak dosáhnout v boji s přírodou většího úspěchu. A pouhým přerozdělování nic navíc nevznikne. Jen chudoba, nespravedlnost a následný rozklad společnosti lidí, kteří vědomě spolu spolupracují. Nastane doba zániku civilizace lidstva.

Opatření k nápravě shrnuji zde: http://ekonsvoboda.blogspot.com/2008/10/opaten-k-nprav-na-situace.html