Novodobé hladové zdi jako staronová hloupost

Prý už císař Karel IV stavěl hladivý zdi. Tím sice ukázal své ekonomické diletantství, ale budiž mu aspoň toto odpuštěno. Ekonomie jako věda se teprve líhla. Ale dnes, když to řekne nějaký odborník na naše povinné štěstí, tak je to už zločin. Nemůže se vymluvit na to, že neví, že je to nesmysl. Statní odborníci to sice demagogicky zatajují, ale soukromí ekonomové to znají.

Dejme tomu, že někdo má milion stříbrných pražských grošů (zhruba tři a půl tuny stříbra,) a předpokládejme, že je neukradl, jak berňák čil lupič. Chce pomoci hladovým „nezaměstnaným“. „Nezaměstnaný“ vlastně znamená, že se nesetkala nabídka a poptávka dvou svobodných lidí a to se většinou stává v životě častěji než opak. Pak nejhorší způsob, jak pomoci hladový je špatně investovat milion grošů. Stavěním hladových zdí se alokuje mnoho statků jako kameny, malta, povozy, koně atd., které nutně musí chybět jiným, které tyto prostředky potřebuji na skutečně užitečné věci, jako jsou domy, mosty a silnice. To už je mnohem lepší, pokud „dobroděj císař“ není schopen dle tržních signálů lépe investovat obdarovat jisté množství lidí tím milionem grošů. A oni obdarovaní sami alokují tyto peníze do užitečnějších věcí z jejich okolí, kterému rozumí lépe než vzdálený císař např. do svých domů, mostů či silnic.

Kdykoliv někoho slyším, jak stát má investovat v dobách umělého tzv. boomu, tak si musím pomyslet jako naše babičky: „svatá ty prostoto“. Stát vždy spotřebovává vzácné zdroje, protože vždy investuje špatně. Buď proto, že stát peníze ukradl či padělal a už peníze „nemluví“ o tom co je skutečně vzácné a co lidé potřebují (jak příhodně se říká, že parlament „porcuje medvěda“, chudák medvěd je už po smrti) anebo nikdy nemají tolik informací pohromadě, která mají rozptýleně všichni lidé v jejich panství.

Hospodářské problémy? Pružněji reaguje silný stát než tržní ekonomika, říká maďarský ministr Mihály Varga

Typický nesmysl socialistických politiků. Už vidím, jak silné státy např. pod vedením soudruhů Stalina, Brežňeva, Hitlera a Mao Ce Tunga pružně „řešili“ hospodářské problémy. Či jak diletantská „demokratická“ většina se snaží zajistit třeba chybějící špendlíky. A nemylme se, za jména vůdců států můžeme dosadit kohokoliv, třeba i nejhodnějšího a nejchytřejšího člověka (například pánové Mihály Varga či Andrej Babiš). Nikdy nebude stát reagovat na hospodářské problémy ziskově již jen proto, že svému údajnému úspěchu obětují svobodu jednotlivců, právo a tedy civilizovanou společnost jako takovou. Dílčí věci obětují vše důležité. A to je přeci ztráta a nikoliv zisk. Neziskové či ztrátové jednání je vždy neúspěch a bylo by lepší takto nejednat. Na konci jednání vlády je bída a zmar všeho živého a ušlechtilého.
Pokud si vzpomínám, stát nikdy nereagoval ani správně, ani včas co se týče jakékoli výroby statků. Jediné, co umí, je generování zbytečné ztráty a tedy škodlivé protispolečenské výdaje při omezení svobody lidí bránit se nejen soukromým, ale i státním predátorům. Vše, co stát údajně produkuje, narušuje ekonomickou kalkulaci a tedy i racionalitu produkce. Proto je vždy protispolečenská. Kdyby byla společenská, nikdo by podnikatele nemusel nutit, aby v dané oblasti podnikali. A ztráty samozřejmě kryje protispolečenským chováním. Loupením, lhaním, klamáním, vražděním, vyhrožováním, vydíráním, ponižováním jednotlivců atd. Takhle se společnost velkého množství spolupracujících lidí, kteří mají rozličné přání a sny, vždy zničí. Robustnost společenského hospodářského systému, který je schopen řešit optimálně všechny, i nečekané, problémy, je nutně zničena nestabilní chaoticky vedenou „firma“, moderním demokratickým i diktátorským totalitním státem, bez šance pružně a optimálně reagovat na vše, co se může stát.
Čím měně lidé mohou hájit svobodu, tím více je mohou poškozovat soukromí lupiči (často hájené mocnými ve vládě) zvaní „podnikatelé“ a tím více argumentuje státní lupiči zvaní „politici“ a „úředníci“ pro další omezování osobní svobodní. Trh proti plýtvání používá zpětnou vazbu. Kdo špatně ostatním slouží, má ztráty. Stát používá kladnou zpětnou vazbu. Čím více nerespektuje přirozené a lidským rozumem pochopitelné svobody jednotlivců, tím více je musí omezovat až do úplného zhroucení společnosti. Historie nám ukazuje, že kladná zpětná vazba vždy společnost zničila, pokud se včas nějak nezrušila. Dokud budou soudy nezávislé soudy na kvalitě svých výsledků, pak pro své skutečné zákazníky, kteří hledají spravedlnost, představuji monopolní nástroj pro potlačování práva. Spravedlnost se obrátila v nespravedlnost vládní libovůle.

Je ČNB bandou zločinců nebo ignorantů?

Je začátek roku 2016. Prý nejsme ve „středověku“. Ale já si tak připadám. Jako kdybych stál před inkvizičním soudem, který se řídí dle nejmodernější vědecké knihy „Kladivo na čarodějnice“.
Dnešní všemocné inkviziční soudy s neomezenou mocí jsou národní banky a jmenovitě i naše „ústavní“ česká národní banka, symbol našeho národního socialismu, který se stydí za svého hlavního „teoretika“ Adolfa Hitlera. Nejen podle názvu ale hlavně dle svých skutků. Jejich učitel se nějak zamotal v boji proti přirozeným zákonům a prohrál. Jeho následovníci proto jeho díle tajně pokračují, aby na sebe moc neupozornili. Ale pracují pilně a horlivě podobně jako kdysi jakýsi mladí „inženýři“ úředníčci napravující špatnou ekonomickou situaci tábora Konzentrationslager Auschwitz. Jenže je nyní „koncentračním“ táborem celá česká republika a sousedí s dalšími obřími tábory jako je USA, Rusko a Čína či kolébka moderního socialismu a tzv. „Sozialstaat“ tábora Německo. Německo za to ani nestydí ani dle své ústavy: „Die Bundesrepublik Deutschland ist ein demokratischer und sozialer Bundesstaat.“  Jinými slovy je to spolkový stát vedená lůzou a socialistickými zločinci, kdy k „pravdě“ stačí dobře zmanipulovaný „údajná většina bez ohledy co si budou myslet jejich děti, až dospějí. Ale za svou historii se prý Němci stydí více než ostatní. Není v tom trochu rozpor? Vzhledem jisté slabomyslnosti socialistů v tom rozpor asi není. Takže jejich lítost je jen falešná. Dodnes se slzou v oku připomínají jak někteří jejich předci zotročení a zbídačení socialismem dopřávají na jaře 1938 v Praze čokoládu.
Ptáte se jak svá odvážná tvrzení doložit? Mnoha. Ale musíte se sami snažit porozumět, o co jde, a to za Vás nikdo neudělá. Člověk, který neumí používat svou nejmocnější zbraň – rozum, bude naší „chráněnou“ přírodou dotlačen do role potravy potkanů a různých larev nejen dvoukřídlého hmyzu.
Ignoranci a nekompetentnost „odborníku“ na naše „povinné štěstí“ je článek z 29.12.201: „Všechny ekonomické modely jsou špatně, ale prognózy mají něco do sebe“. Na jedné straně zbohatlí spiklenci defraudanti hovoří: „„ČNB vytváří měnovou politiku, rozhoduje o nastavování klíčových úrokových sazeb,“ upozorňuje Jan Vějmělek, hlavní ekonom Komerční banky. Pro banky je důležité odhadnout, co ČNB udělá v budoucnosti. Sledují také, jak o prognóze hlasuje samotná Bankovní rada ČNB, protože ji nepřijímá automaticky, jsou s ní spojené diskuse, které dávají cenné informace.“ 
Na druhou stranu padělatelé peněz tvrdí. „ČNB naopak sleduje komerční prostředí a mluví s analytiky soukromých institucí. Podle ekonoma ČNB Michala Skořepy je prognóza jistý podklad, mantinel diskuse. „Řada věcí nám může uniknout. Neumíme někdy odhadnout sílu všech změn, které probíhají. Naše prognóza je komunikační nástroj, signalizujeme, co se může dít, kam chceme českou ekonomiku směrovat.““
To je, jako kdyby štěňátko honilo svůj ocásek. Škoda, že to není roztomilé štěňátko, ale dospělá „šelma“ ze Zjevení svatého Jana, které byla dána veškerá moc.
Jako perlu v tomto článku považuji část článku. „V poslední době jsme svědky posunu v pohledu ekonomů na lidi jako na ekonomické subjekty - již to nejsou plně racionální subjekty chovající se optimálně ekonomicky a chytře, ale mnohdy iracionální, chybující, nepozorné, anebo altruistické entity. „Musíme rozlišovat ekonomii jako takovou a její aplikaci v praxi. Základní model lakomého racionálního spotřebitele je snaha vydestilovat aspoň základní vzorec, který se dá u většiny z nás vystopovat většinu času a ten do modelu vložit.““
Po více jak století existence rakouské školy si dovolí dovolit chválit svou důvtipnost a jasnozřivost, že ty jejich „modely“ nefungují. Aby ne, nesmysly a utopie v praxi nefungují, tak jak bychom si ve svých poblouzněných snech rádi viděli. 

Děkan Miroslav Ševčík je také pseudekonom

Dneska jsem slyšel, že ekonomové musí používat průměry. Mluvil o platech a cenách za posledních 25 let. Nejen že ignoruje, že ekonomie je součásti věd o lidském jednání, kde do hry vstupují jevy, které nemají konstanty a nelze je tedy měřit, ale i to, že na mnohé jevy nelze používat normální pravděpodobnostní rozdělení. Nežijeme v „průměrově“, ale v „extrémově“, jak říká pan Taleb. A za možné počítání můžeme poděkovat jen používání peněz a dobrovolných směn mezi soukromými vlastníky. Ale z toho nelze dovodit, že ceny lze „průměrovat“.

Dalo by se říci, že by nám Ježíš také řekl, že slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.

Proč roste převaděčský byznys?

Protože naše vlády jsou zastupovány raubíři a nerespektují naší svobodu na naše tělo a výsledky své práce a neustále porušují etiku svobody. Utočí na nás a nutí nás dělat či nedělat. A brání nám, abychom byli schopni bránit svou vlastní svobodu. Proč? Protože bychom se nejdříve bránili před nimi.
Prý převaděči vydělávají obrovské peníze. Kdo jim je připravuje? No přeci vlády. Chtějí mít vše pod kontrolou a brání podnikání, tedy hledání společenských způsobů, jak řešit problémy. Konkurenci zničili již ve většině důležitých lidských činností: například ve výrobě peněz, v zemědělství, v energetice, ve školství, obraně, dopravě, kultuře atd. Prý to vše umí nejlépe na světě. A prý nezištně. Lži, lži, ... Co čekat od takových socialistů?
Jak nejlépe zničit tzv. převaděčský byznys? No přeci zatracovanou konkurencí. Nabídnutím lepších a levnějších služeb uprchlíkům. To ví každý. Nebo ne? Vláda má přeci tisíce dobře placených odborníků ekonomů a právníků a učitelů. Nebo má jen k dispozici parazity jako v různých pohádkách, když král hledá zachránce pro nemocnou princeznu mezi šarlatány a komedianty všeho druhu?

Zlá palma olejná. Nebo zlí kapitalisté?

Vážený pan Maurer, povídal o palmovém oleji ve svém příspěvku „Nejzakuklenějším teroristou je dnes palmový olej“ ze dne 19. 10. 2015. Horlil proti levnému palmovému oleji, protože se mimo jiné kvůli němu kácí pralesy. Opět mě inspiroval k reakci.

Jaké by asi navrhoval řešení kácení lesů kvůli palmovému oleji? A jak by provedl svůj plán? Asi ho problém trápí a nedalo mu využít, že má prostor v rozhlase kvůli své znalosti špičkové gastronomie. Škoda, že jeho projevy v rozhlase spíše vypadají jako agitky kolektivismu a antiliberalismu i když to zdaleka nemyslí tak zle.

Problém pralesů dle mne není v krásných palmičkách Elaeis guineensis, ani v pracovitosti většiny lidí, kteří chtějí nabízet své služby co nejlépe, aby uživili sebe a své blízké a tedy přežily. Problém není ani v oleji, který lidé rádi používají, protože za ušetřené peníze si i chudí lidé svátečně mohou koupit třeba panenský olivový olej. Hlavním problém kromě vždy přítomné nedokonalé znalosti následků našich činů jsou nejasná vlastnická práva na pralesy. Většina pralesů asi patří všemocným a svévolným vládám a proto to taky vypadá. Nevím to přesně, ale dá se tušit, že jak vlády atak i těžařské společnosti ukradli pralesy původním vlastníků. Nikdo se neptal domorodců a vše jim bylo sebráno. Buď násilím, nebo podvodem a klamem či nějakou „teorii“ o nesvéprávnosti domorodců či zpochybňování jejich lidství. A typicky ani před našimi monopolními soudy nezávislými na tam, jak jsou spravedlivé a soudné

Nevím, proč všichni tíhnou k oslavě státu i po všech zkušenostech z 20. století (války, genocidy, vyhlazovací tábory, hladomory). Vypráví se o tom, jako by za vše mohli zlí kapitalisté, kteří vše zničí. Anebo to alespoň tak nějak vyznívá, většinou se kritizují hlavně podnikatelé. Nikoliv vlády, voliči a zákazníci. To by totiž musel každý začít poctivě u sebe.

Tito ochránci pralesů svět vidí moc černě.

Mimochodem, olej z této palmy také „zachraňuje“ velryby, které byly málem vyhubeny hlavně kvůli margarínu. U překotného honu na velryby působila tragédie „veřejných pastvin“, neurčení soukromá práva na velrybářské oblasti. Lidé se tyto hranice ani nepokusili hledat (anebo jen několik bystřejších a vše skončilo v zapomnění), protože vlády tomu brání i za cenu války. Vlády si rozdělují svět, aby vše, co žije na jejich území, podezřele podobné feudálním panstvím, včetně lidí, musí sloužit jejich ušlechtilým zájmům a klidné všechny lidi poškozuje dle své libovůle bez ohledu, zda lidé žijí na jejich nebo na cizím území.

Vlády na rozdíl feudálů ale reprezentují lidé, kteří se neučí o milosrdenství.

Pokud zákazníci něco chtějí, nářky moralistů, ekologů, komunistů a dalších „sluníčkářů“ nepomohou. Pouze podnikatelé, kteří jim nabídnou reálně něco lepšího. Kdyby každý, kdo naříká nad zlou situací, uměl vyrobit např. olivový olej za nižší cenu než palmový, bez velkých škod na pralesích, určitě by se kromě anti liberalistů nikdo nezlobil :-) Povídání a pláč o tom, jak je hrozný palmový olej, moc nepomůže.

Na rozdíl od svobodného trhu zákazníci nemusí platit mnoho škod (třeba vykácení pralesů), protože není žádný soukromý vlastník pralesy, který by škody z ušlé příležitosti  kalkuloval do nákladů. Socialistické vlády nemohou bez svobodného trhu dobře kalkulovat a tak nejen že nikdo pořádně nepozná, zda když něco dělá, nenadělá více zla, než musí. Ale i zákazníci mají chybné informace a podle toho se chovají. Chtějí co nejlevnější margarín, tak ho budou mít i kdyby všichni moralisté byli zhnuseni. Moralisté nejdou příkladem, tedy káží vodu a pijí víno. A to pro ostatní není přesvědčivé.

Zatím jsem pominul fakt, že vlády pomocí útočného donucení provádí tzv. ekologickou politiku a chtějí do paliva do aut dávat rostlinné produkty. A tím uměle zvedají poptávku na úkor jiných věcí, zdražují potraviny a mnohé chudé lidi motivují k pěstování i palmy olejné. Ale vše se takto děje v rozporu s přáními zákazníků, kteří musí stejně vše zaplatit i „s úroky“.

Nepodléhejte panice a zapojte svůj mozek, než otevřete svá ústa.

Bezpečnost proti svobodě

Mnohé mediálně činně osoby tvrdí, že je třeba omezit svobodu kvůli bezpečnosti.

Je to velmi nebezpečný požadavek. Není možné Vám zde popisovat vše, co to znamená a všechny konsekvence. Mohu načrtnout jen body. Pokud je dále ve zkratce psáno o "omezování svobody", tak se tím míní toto: "stále větší nerespektování naší svobody, kterou nám nikdo nemůže ani dát a ani vzít".

1. O jaké svobodě se mluví? O té „socialistické“, která dialekticky zaměňuje svobodu s termínem „moci“? Nebo o té, jak byla chápána v původním slova smyslu. (Viz např. hesla v SOED) „volný od útočného donucení ostatními“? V původním smyslu vlastně chtějí omezit svobodu a vystavit se ještě většímu útlaku ze strany „ochránců. Jinými slovy někdo řekl (Benjamin Franklin) takto: „Ti, kteří by se vzdali základní svobody, aby získali trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“ („Those who would give up essential Liberty, to purchase a little temporary Safety, deserve neither Liberty nor Safety“.) A taky speciálně v souvislosti s demokracií prohlásil: „Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“
2. Naší předci svou praxi ukázali, jak to dopadá. Posledních asi 130 let ukazuje (asi od dob Bismarcka a rozkvětu německých socialistů), že svoboda se neustále utahuje a nikdy nepovoluje do původního stavu . Každá generace se rodí do těžšího otroctví. A údajná bezpečnost se stále zmenšuje. Každá generace se nyní rodí do světa, kde jsou mnohé okovy brána jako samozřejmost. Např. občanský průkaz, který vznikl v protektorátním čase, kdy nás „ochraňovala“ velkoněmecká říše. Nejhorší války a genocidy v dějinách lidstva se udály v tomto období, kdy nás někdo stále více ochraňoval. Opět můžeme citovat Franklina: „Neexistuje dobrá válka nebo špatný mír.“ Omezení svobody se po zažehnání nebezpečí potichu navrací a moc vlády se v tichosti zvětšuje. K tomu napomáhají všichni „bázlivci“ a „ustrašenci“ ochotni zaprodat svou duši silám, o kterých mnoho neví. Chtějí démony svého srdce vymést ven. Ale své srdce nenaplnili zákonem svobody a na uprázdněné a krásně uklizené místo vlezou ještě horší démoni. Je nepodstatnou otázkou, zda to činí z naivity či za peníze. Klidně chtějí obětovat i to málo z toho, co nám zbývá, za falešný pocit bezpečí.
3. Jaká je podstata demokracie a proč není populární v krizových situacích často způsobených špatnou vládou? Parlamenty rozhodují o věcech, které jim nenáleží, jednají mimo svou jurisdikci. Nenáleží jim naše tělo a náš majetek. A sahají na nás pouze silou jako vlci hlasující o své večeři. Proto vlci (omlouvám se zvířatům, které označujeme vlky) svá jehňata, daňové otroky, chtějí za každou cenu odzbrojit. Chtěl to Lenin, Stalin, Mao C´Tung, Hitler i Obama a různi představitele EU včetně naší vlády. V parlamentech se proto údajní zástupci různých skupin jen hádají o naše těla a duše a v „krizi“, kdy se objeví nějaký problém, jsou neúčinní. A vítěz bere vše od poražených i v parlamentní demokracii. To je velká i ekonomická motivace pro vychytralé a bohaté menšiny. Zato diktátor se nikoho ptát nikoho nemusí a jedná. Má to ale háček. Musí ovládnout vše, naše těla, naši vůli a majetek. Musí mít pod sebou otroky. Všichni se ho musí bát a někteří, které potřebuje „povýší“, ale kdykoliv je odhodí, pokud je už potřebovat nebude. Nikdy nemůže vládnout pomocí síly, ale pomocí ideologie. Naše současné ideologie (neúcta k cizímu vlastnictví a svobodě) je kdykoliv připravena nás podrobit komukoliv, kdo jí umí využít. Nemluvím zatím o tom, že mnohé „problémy“ jsou důsledkem předchozího pošlapávání vlastnický práv.

Proto nezbývá nic jiného, než naplnit svá srdce láskou a úctou ke svobodě a spravedlnosti a nebrat do svých úst jméno svobody nadarmo její jméno a místo toho jí dobře porozumět a hledat jí.