Je korupce vždy škodlivá? Současné chybné pojetí nebo alespoň neúplné pojetí jevu korupce ukazuje na zmatek při analýze příčin a vůbec celé pojetí současného "demokratického" práva.
Můžeme najít takovouto definici „Korupce je speciální případ krádeže. Veřejný činitel, který přijme úplatek, je zloděj, který rozkrádá veřejné prostředky, tedy naše daně.“ Tato definice nevystihuje jádro problému a navíc způsobuje zmatky v pojetí práva. Jako by zloděj křičel „Chyťte zloděje!“.
Má výchozí pozice je individualistická liberální etika založena na vlastnictví vlastního těla a výsledků jeho práce. Už velmi malé dítě chápe „moje“. Brání své hračky např. před sourozencem. Vlastnictví těla je vrozeně a výchovou se pouze „dolaďují“ složitá společenská pravidla pro neagresivní spolupráci mezi lidmi. Tato etika svobody vylučuje útočnou agresi. Společnost nelze vytvořit, pokud tato etika se neuznává. Nelze ignorovat i její logiku. Zkuste si domyslet opak. Kdo bude vlastnit naše tělo a proč, jaký právem? Je možní praktický žít, pokud bez souhlasu ostatních nemohu nic udělat samostatně a musím se neustále ptát spoluvlastníků svého těla a já sám musím ve stejné chvíli rozhodovat i o jiných tělech?
S takto pojatou etikou, která je univerzální pro všechny lidi, lze dovodit, že naopak je krádeží daň. Je vynucena na některých lidech agresivním chováním určité skupiny lidí.
Nebudu nyní uvažovat volby, kdy kolektivistické uplácení z výnosu agresivního zdanění svobodných lidí je uplácení lidí, kteří většinou nejsou zdanění anebo jsou milci vládnoucí skupiny lidí. A paradoxně, pokud soukromník před volbami něco dává voličům ze svého, je trestán. Volby, tak jak se u nás provozují, jsou vlastně největším prostorem pro uplácení, pokud se nerespektuje svoboda jednotlivců. Demokratické volby jsou orgiemi korupce, slavnosti korupce. Kolektivisté (většinou socialisté všeho druhu) si za cizí prostředky kupují voličské hlasy. Tato praxe vylučuje společnost a mír.
Jako svobodný člověk mám právo rozdávat své vlastnictví a směňovat ho. Proč jsou u nás trestáni hlavně ti, co dávají úplatky a nikoliv příjemci, který pravděpodobně poškozují nějakou organizaci. A je jedno, jestli je organizace kolektivistická či soukromá. Organizace může pouze žalovat svého člověka a vyžadovat po něm úhradu vzniklých škod např. s pokutou jako trestem.
Ale je vždy skutečně korupce špatná? Mějme např. vládu, která je neetická a používá útočnou agresi proti druhým. Snaží se řídit celou ekonomiku intervencemi ve jménu „povinného blaha a štěstí“ a neustále vyvlastňuje soukromníky (např. příkazy co a jak mají vyrábět a za kolik prodávat či nakupovat). Např. zakáže výrobu nějakého léku. A někdo, kdo chce nemocným lidem účinně pomoci a dostat jim léky uplatí příslušného byrokrata, aby udělal výjimku v „zákoně“. Je taková korupce společensky škodlivá? Např. v Sovětském Svazu by bez všudypřítomné korupce zřejmě zemřelo hlady mnohem více lidí. Důsledný i částečný socialismus stejně jako dnešní vládní intervencionismus dává nekonečný prostor pro korupci. A co třeba maminka, které Němci za národního socialismu chtěli její dětí zabít, a ona podplatila příslušného byrokrata. Je tato korupce společenský škodlivá?
Stát ale i různí nadšenci bojují proti „korupci“, ale nebojují proti příčině. Dokud existují takto nespravedlivé, neetické a všemocné totalitní vlády, prostor pro korupci vždy bude a ne vždy bude protispolečenský. Řekl bych, že to je to spíše další snaha vládnoucí vrstvy pomocí reglementace o přilepšení svých byrokratických sluhů vyvlastňování soukromníků. A jen političtí konkurenti halasně „bojují“ proti korupci, aby svrhli jinou konkurenční politickou kliku.
Jediným způsobem proti korupci je řádné vymezit soukromá vlastnická práva. Jakékoliv porušení vlastnických práv kýmkoliv vede k jevu korupce.
Žádné komentáře:
Okomentovat