Udělám dobře, když opustíme s hanbou dějiny?

Je zřejmé, že když se jednotlivec rozhoduje sám za sebe a v kolektivu, tak se často rozhoduje rozdílně. Také je známo, že kolektivistické rozhodování není moc racionální a zodpovědné, zvláště proto, že ten, kdo se rozhoduje, není zodpovědným vlastníkem a většinou nenese břímě i svých chybných rozhodnutí. Univerzální principy nehrají roli a hlasuje se o arbitrárních názorech většinou mezi diletanty. Jinými slovy nejde o pravdu a skutečné řešení problému, ale o různé zájmy různých skupin lidí – lobbování a podplácení

Evropané, kteří vybojovali svou těžce vybojovanou tradic individualismu a liberalismu se jí od poloviny 19. Století zbavovali ve jménu „vyšších“ cílů (jako volební právo, práva žen, boj proti globálnímu oteplení a zaváděním kolektivismu jinde jako baziliščí vajíčka) prosazovat. Nejdřív si zbavili své „ekonomické“ svobody, a nechali o ní rozhodovat kolektivisty zvané socialisty s monopolní mocí. Tím se zbavili „ostatních“ svobod, neboť kdokoli jednotlivec považuje něco za důležité, nebo zdroje a musí škemrat u těch, kteří nás údajně osvobodili od ekonomických starostí. Takto dopadlo i s naší obranu. Ti, co nás nejvíce vykořisťují kolektivisté – socialisté – rozhoduji a naší individuální bezbrannosti vůči nim s tím, že nás ochrání. Jelikož ale vše zkazí, ovoce jejich skutků je vždy zastihne nepřipravené. To se týká i všech regulaci trhu, které poškozují nejen obyvateli s kolektivistickým smýšlením, ale i obyvatel mimo naší Evropu a vždy je poškozují. Navíc s námi ti mimo Evropu pohrdají, protože jsme ztratili svou identitu individualismu a liberalismu, kvůli kterým jsme byli v minulosti nepřemožitelní a hrnou se sem zbavit se tohoto bezhodnotového, socialistického, kolektivisticky neodpovědného, diletantského a iracionální stroje zvané „euroamerická civilizace“, které ohrožuje společnost celého lidstva.

A co dělá naše kolektivistické „druhé já“? Utáhne ještě vice naše svobody a možnosti řešit racionálně nastalé problémy, ještě více nás odzbrojí a oblbne jako droga. Potlačí se znovu a vice frustruje „první já individualisty“ a tím se definitivně zbavíme možnosti odpovědně vyřešit problém. Jsme jak ovce vedeni na porážku. Ironií, že se vedeme sami a ještě při tom hlasitě bečíme. Ti co, si ve své hlouposti myslí, že nás zvenku zničí a s tím i naše evropské zavržené tradice ve jménu nějakého ismu, se pletou. I naši nepřátelé jednají ve jménu kolektivismu, i když ve jménu jiných tradic než individualismu a liberalismu. Svého „první já“ se, dokud jsou lidmi, jen tak nezbaví i když si namluví opak, jen si něco namlouvají. Nikdy se nezbaví se odpovědnosti jednotlivců za náš svět. Nakonec budou muset bolestně najít nejen svůj individualismus a liberalismus ale i svou svobodu která je neslučitelná s kolektivismem. A pokud si nedají pozor a zavrhnou svůj individualismus, tak je vystřídá někdo jiný. Asi bude dlouho trvat, než porozumíme a zmoudříme. Bude jistě ještě mnoho modřin. Ale což, již se o to pokoušíme sta tisíce let, tak snad jednou dospějeme a nebudeme jako štěňátko, které se honí za vlastním ocáskem.

Jestli nás nedonutí k pokání ani naše „bezvýchodná“ situace před naším hloupým a zaslouženým koncem a smrtí, tak udělíme pro lidstvo laskavost, že zmizíme s dějin i s naší neúctou k naší vlastní svobodě a napácháme přitom co nejméně dalších škod.