Zvýšení daní a snížení pracovní doby?

To má být úžasný lék na "krizi". Nevím, zda si dělají mocní legraci nebo jen zkouší lhát a testovat hloupost a lhostejnost ovládaných. Lidí jim to asi zobají z rukou.

Kdyby lékař při těžkém úrazu s velkým krvácení nařizoval přikládání pijavice či pouštění žilou, pak by byl označen za zločince či ignoranta. Jak bude asi v budoucnu označovaná naše vláda lidu?

1) Lidé budou pracovat méně, což je omezení výroby, zvětšení vzácnosti vyrobených statků a tedy jejich zdražení.

2) Zdanění je z hlediska výrobce jen další náklad jako povodeň, požár apod. Opět dojede ke snížení produkce statků všech řádů. Jelikož se zdanění použije na plány několika jednotlivců (vládnoucích stranických klik a lobbistů), selhává funkce státu, který má vytvářet podmínky pro to, aby každý mohl s co nejmenším úsilím dosahovat svých - morálních a zákonných – cílů při respektování poznaných zákonů společnosti.

Vlády vždy omezují výroby, jak krásně popisuje pan Bastiat.

Výsledkem těchto dvou souběžných tendencí uvedených plánů povedou k chudobě, nedostatku. Co s tím udělají nutně neproduktivní vlády? Jsou staré osvědčené prostředky: genocidy, otrocká práce na "hladových" zdech (příprava pro válku), války a socialistické revoluce, ve kterých se konečné přizná barva současných politiků. Vždy hrozí riziko zničení společnosti přátel a návrat k primitivním formám soužití lidí v podobě více méně soběstačných a tedy nutně nuzných, izolovaných tlup.

Zachraňte tygra

Česká televize uvedla dokument "Zachraňte tygra".


Je to učebnicový doklad, jak různé násilné zásahy demokratických a tedy kolébek socialistický vlád a hlavně nepředpokládané společenské jevy způsobené předchozími vládními zásahy (exogenní domácí či zahraniční instituce) a endogenními institucemi, které v dané oblasti historicky vznikly z běžných zvyků obyvatel situaci nakonec zhorší.

Uvedu několik svých postřehů:

1. I když v počátcích měl vládní program úspěch v plnění svého cíle - v tomto případě odvrácení snižovaní počtu divokých tygrů v Indii - kvůli podpoře významného politka (Indira Gandhi), jakmile skončila podpora a úředníci se v úřadě zabydlí a dělají vše proto, aby problém vyřešen nebyl. Ztratili by totiž obživu. Pokud se program financuje, úspěchy pomalu mizí až se situace zhorší. Úředníci začnou požívat taktiku chobotnic vypouštějící inkoust při nebezpečí  - falšování statistik ukazující na plnění cíle a zastrašování kritiků. Tuto taktiku schvalují a provádějí i zřizovatelé příslušného úřadu, protože za prvé je problém už tak nezajímá, za druhé by to na ně vrhalo nepříznivé světlo a za třetí by vznikl nebezpečný precedent objektivně zkoumat další vládní projekty. 
2. Falšování statistik a výsledků je běžný jev u vládních institucí, stejně jako hon "čarodějnic" - kritiků vládních programů - a lidé (závistivý, hloupí a nafoukaní diletanti s volebním právem) jsou stále přesvědčení o nutnosti znárodňovat soukromý majetek. Nelze ani přemýšlet, že by se tygři v rezervacích zprivatizovali spolu s rezervací a zlegalizoval obchod zvířat (problémem je přechodný jev, kdy se nahromaděné společenské problémy valí v analogii jako proud divoké vody (nejvíce neuspokojené poznané potřeby člověka) při protržení přehradní hráze (vládní regulace zabraňující řešení nejvíce pociťovaných nespokojenosti).
   Vládní zasahování do spontánní hledání právních vztahů - hledání vlastnických práv - je pozastaveno a k šanci se dostává tzv. nelegální řešení v situaci "obecní pastviny".  
3. Kdysi byly pozemky dnešních rezervací odebrány zlým a nehodným majitelům (nějací vládci), kteří zřejmě stav tygrů měli pod větší kontrolou než vláda lidu. Statistiky o tom svědčí.
4. Pokud situace společnosti obecně nesvědčí ochraně vlastnických nároků jednotlivců, vždy nakonec nastává chudoba. V Indii je to velký problém, chudí lidé v uměle vzniklém státě nejsou ochotni chránit tygry, jsou jim dost lhostejní.

Závěr:

Při řešení nějakého problému určitých lidí (proroků, "útlocitných" (často podporované dobyvatelů rent), romantiků (socialistů všeho druhu), prognostiků, vědců a pod.) se musí přihlédnout k tomuto:

1. Ověřit stav všech institucí a jejich historii, jak endogenních tak i exogenních, jak jim lidé důvěřují a jak tyto instituce jsou ve shodě a zda umožňují vylučovat jednající lidí z určitých oblastí i bez použití státní moci. Je třeba přihlédnou na předchozí zásahy exogenních institucí (koloniální správa, okupační správa, vlády, mezinárodní organizace typu  MMF a pod.) a jejich přiblížení k endogenním institucím.
2. Pokud se zjistí neshody mezi endogenními a exogenními institucemi), zkoušet exogenní instituce přizpůsobit endogenním a upevňovat důvěru v instituci chránící soukromé vlastnictví. Instituci peněz vymanit z vlivu exogenních instituce centrální banky a MMF a ustanovit je jako exogenní instituci. Co nejvíce majetku exogenních institucí opatrně převádět do soukromých rukou. Zrušit všechny překážky obchodu a restrikce produkce statků. Omezit poptávku exogenních institucí po statcích (zbraně a úřednictvo i výrobní statky). Pokud endogenní instituce nechrání práva reálných osob či jinak jsou nebezpečné (pověry, rodinné právo, společenské kasty, kmenové uspořádání a pod.), pak je třeba zvláštní opatrnost a neřešit násilně. Spíše lidem dodat důvěru, že více problémů vyřeší zavedením např. soukromého práva podporující institut soukromého vlastnictví. Je lepší vždy se obracet na místní autority, získat jejich důvěru, spolupracovat a obchodovat.
3. Zajistit ochranu institucí chránící způsoby mírového a harmonického řešení problémů soukromníků před útoky cizích vlád (exogenní instituce nejvíce vzdálené místním endogenním institucím), aby se odstranila nedůvěra při rekonstrukcí mírové a harmonické společnosti. A zajistit nemožnost, aby již osvědčená pravidla endogenních i exogenních institucí v budoucnu svévolně a arbitrárně mohla změnit labilní demokratické vláda ovládaná náladou houfů závistivých diletantů tvořící většinu.
4. Indie je uměle vytvořená země po odchodu koloniální vlády s mnoha národy s různými jazyky a zvyky, největší socialistický stát (demokracie je buď kolébka nebo zástěrka socialismu) s mnoha problémy a velkou chudobou obyvatel. Čí je tedy tygr symbol? Jistě ne všech a chudí navíc mají mnoho jiných neuspokojených potřeb a na ochrany tygra jim už nezbývají prostředky. Ochrana tygra vyžaduje mnohem větší rekonstrukci společnosti. Jinak je to léčení příznaků a to nikdy není dlouhodobě účinné.

Německo stále pokrokové

Plody Kanta a Hegela zase zlověstně dozrávají. Mocní mezi Němci nechtějí vyrábět energii z jádra. Fakta a osudy mnoha lidí je nezajímají. 

Humanisté na rozdíl od techniků pracují jinak s jistotou. Pro humanisty to znamená "nikdy" nebo "vždy" atd. Tedy jistá bezpečnost podle nich je, že se to nikdy nestane. Zatímco technik ví, že se vždy něco porouchá, nedomyslí, zasáhne vyšší moc. Ví něco o pravděpodobnosti a spolehlivosti a podnikatelé dokonce ví o nákladech pro dosažení nějaké jistoty. Humanisté pouze proklamují bez hlubších znalostí a tím "řeší" problém. Svět vidí lineárně, chaotické systémy, citlivé na vstupní data, nevnímají. Jejich modely jsou neuskutečnitelné, ale podle nich se snaží napravit přírodu i člověka. Nezajímá je skutečnost. Jsou zahleděni do svých představ. Jediné, co je zajímá je to, aby byli populární a lidé je volili jako vůdce a spasitele světa.
Technik ví, že odstranit riziko z činnosti člověka má jediné řešení - odstranit člověka. Humanisté to ví někdy také, naivní lidé nikdy.
Bezpečnost je vlastně "obyčejný" ekonomický statek uspokojující nějakou naléhavou poznanou potřebu a má svou mezní užitečnost. A navíc je člověk jistě smrtelný, takže vždy na něco zemře (i hlady, pokud všechny statky obětují na "jistou" bezpečnost). Riziko jisté smrti jedince, společnosti, sluneční soustavy atd. neodvrátíme. 
Zapomíná se, že pokud my omezíme výrobu, byť i z rozmaru či hlouposti, vždy,většinou někde daleko, určitě umře hlady (to, co není u nás vidět) či  na nemoci (to, co je vidět i u nás, ale není tak chápáno), neboť je právě tím mezním kupcem, který si už nemůže obstarat potřebné další prostředky nutné k přežití.

Miniaturní učebnice ekonomie s "antignostickým" rámcem

Zásady ekonomie, které postačují k vysvětlení všech ekonomických jevů:

1. Člověk, společnost a Bůh

1. Člověk je společenský tvor žijící ve světě (slovanského “míru” - původně asi “přátelské soužití” od indoevropského slovního základu pro “milý”), který se od ostatních živočichů odlišuje touhou diferencovat se, přesahovat sám sebe - je transcendentní bytostí -  a má schopnosti poznávat jako Bůh dobré a špatné (Gn. 3,22). Člověk je za všech okolností ideologickým stvořením, odlišujícím se od zvířete v tom, že má, vedle rozumu a náboženství, uspořádanou a logickou představu či teorii vysvětlující jeho osobní a společenskou existenci [Portlandská deklarace, Western Humanities Institute, vydal National Review, 16.10.1980, zpracoval Erik von Kuenhelt-Leddihn].
2. Pokud má člověk schopnost náležet sám sobě a tedy být odpovědný za své skutky, je reálnou osobou. V tom je člověk “podobný Bohu” (Gn. 1,26).  Naproti tomu umělé, imaginární osoby, nenáleží sami sobě a vždy je musí zastupovat reálná osoba např. v rámci nějaké smlouvy. Řád mezi reálnými osobami je zákon a s legislativou, řádem mezi imaginárními osobami jako jsou role, společnosti, university, stát  atd., nemá přímou souvislost. [Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
3. Naproti tomu umělé, imaginární osoby, nenáleží sami sobě a vždy je musí zastupovat reálná osoba např. v rámci nějaké smlouvy. Řád mezi reálnými osobami je zákon a s legislativou, řádem mezi imaginárními osobami jako jsou role, společnosti, university, stát  atd., nemá přímou souvislost.
4. Ve společnosti nutně vznikají meziosobní konflikty mezi lidmi a proto musí člověk umět poznávat dobré a zlé. Jedná se o pluralitu a diverzitu osob a svobodný přístup k vzácným zdrojům. Pluralita a diverzita je pevně zakotvena ve světě a nadbytek je nemyslitelný v takovém světě. Proto při tomto konfliktu volby člověka mohou být dobré nebo špatné pro jiné lidi. Každá volba vyžaduje oběti. Svobodný bezkonfliktní přístup k vzácným statkům nelze bez společenské instituce vlastnictví. Řád našeho míru (světa) - přátelského soužití - závisí na jeho schopnosti poznat a respektovat vlastnické vztahy mezi sebou a ve svém vztahu k Bohu. Dobrým návodem pro tento respekt je biblické Desatero (Ex. 2o, 2-17). [Frank van Dun: The Logic of Law, 2007, Libertarian Papers, Vol 1. Art. No 36.]
5. Pokud člověk své místo hledá v božím řádu skutečnosti, lituje toho, že nerespektoval svobodu druhých a přijímá oběť Ježíše Krista a svou nedokonalost a tuto skutečnost akceptuje, tvoří dějiny. Jinak se ocitá v mýtu věčného návratu. Člověk nemůže vyřešit svůj vlastní pád, rozpor mezi jednotlivcem a společností a vztah mezi Ježíšem a “césarem”. Co ale není možné u člověka, je možné u Boha (Lk. 18,27).
6. Člověk a společnost je trvale v nebezpečí podlehnutí gnózi  - “úsilí o zduchovňující abstrakci od světa, což konstituuje paradox světskosti, sekularizace, která se ustavičně dialekticky pozdvihuje nad sebe samu negací svých stvořených hmotných základů” (Rio Preisner: “Americana”) . Jevy ve společnosti nelze vysvětlit pouze ekonomickou vědou. Svět není třeba ničit, aby byl stvořen znovu do obrazu neskutečné utopie “vládce s lidskou tváří”. Svět byl Bohem učiněn velmi dobře (Gn. 1.31).
7. Ekonomie je věda o významu a závažnosti účelného vědomého lidské jednání na základě hodnotových soudů. Sama o sobě o člověku, společnosti  a dějinách nevysvětluje nic. Spoléhat se na “zdravý” rozum, který pozná výhody společenského chování nad nespolečenským, nelze kvůli nebezpečí nemoci rozumu zvané gnóze a kvůli nerespektování jiných reálných osob a také závisti. Podobně je nebezpečné spoléhat se i na “přirozený” výběr jednání a metody pokus a omyl. Člověk musí neustále činit pokání, litovat toho, co učinil zlého a odstraňovat  zlé a nesprávné myšlení bez závisti a přestat se rouhat dialektickou záměnou správného  a nesprávného a zároveň si vytvářet vlastní bohy - abstrakce, které se stvořením nemají nic společného a zaměňovat svobodu druhých s jejich zotročením (Mt. 3.8).
8. Další kapitoly této učebnice sledují pojetí ekonomie podané v díle “Lidské jednání” od Ludwiga von Misese a v “Zásady ekonomie” (český překlad Liberální institut, 2006) od Murray. N. Rothbarta (český překlad Liberální institut, 2005). Někde je použito citátů od Percy L. Greaves, Jr. ze slovníku pojmů k “Lidskému jednání” (výše uvedené vydání).

2. Nespokojenost a jednání

1. Nespokojený člověk s nadějí na zlepšení svého stavu v každém okamžiku jedná dle své subjektivní škály svých cílů a dle své časové preference, kdy hodnotí nutně současné ekonomické statky výše než budoucí, tak, aby uspokojil nejnaléhavější pociťovanou potřebu z dosud neuspokojených potřeb. Pokud jednáním zlepší svůj stav, dosáhl zisku a je spokojen a šťastný. Pokud nezlepšil nebo zhoršil svůj stav, utrpěl ztrátu, je nespokojen a nešťastný.
2. Nákladem rozhodnutí člověka je jeho hodnocení prvního nejdůležitějšího cíle, který nemohl být uspokojen, protože potřebné prostředky byly použity pro uskutečnění naléhavějšího cíle.
3. Vždy jedná člověk jako jednotlivec. I kolektivy vedou jednotlivci. Existence státu, církví, korporací atd. je zřejmá pouze v jednání jednotlivců.
4. Lidské jednání je realita, i když je nicotná vůči vesmírným silám.  Jednání počítá vždy s kauzalitou. Kategorie prostředků a cílů je spojena s  kategorií příčiny a účinku.

3. Prostředky a čas

1. Jednající člověk vždy používá při svém jednání vzácné prostředky, ekonomické statky, a hodnotí je dle jejich příspěvku k dosažení cílů, kterých chce dosáhnout dle svých hodnotových soudů. Při každé směně svých problémů každý hodnotí více statek, který získává než toho, kterého se vzdává. Ceny tedy nevyjadřuji abstraktní hodnoty statků.
2. Ekonomické statky jsou vždy vzácné. Kdyby nebyly, nejsou to statky, které by byly předmětem lidského jednání.
3. Hodnota ekonomických statků existuje v mysli jednotlivých lidí a není tedy není ani konstantní a není vnitřně přítomna ve statcích samých. Hodnoty téhož statku se liší podle odlišných úsudků jednotlivců provádějící hodnocení, člověk od člověka a pro stejného člověka v čase [Percy L. Greaves, Jr.].
4. Spotřební statky jsou ty, které se spotřebovávají v dané současnosti. Volný čas lidí je považován za spotřební žádoucí statek. Spotřební statky jsou současné statky.
5. Statky sloužící k výrobě spotřebních jsou výrobní statky. Stupeň řádu výrobních statků určuje jeho vzdálenost od okamžiku, kdy je spotřebován. Výrobní statky jsou budoucí statky, v budoucnu se stanou spotřebními. Trvanlivé statky jsou také budoucí statky, jen část jejich služby se spotřebovává v současnosti.
6. Původní nelidské výrobní statky se nazývá půdou (např. nerostné suroviny, prostor, lidská výtvory v krajině kdysi vybudované atd.)
7. Původní lidské výrobní statky se nazývá práce. Práce je vždy chápána nabízejícími - pracujícími  - jako újma, zatímco jejich kupci s ní nakládají jako s každým jiným statkem. Vše ostatní jsou kapitálové statky a k jejich získání je nutno uspořit spotřební statky, které umožní dokončení výroby kapitálových statků.
8. Čas ovlivňuje naše hodnocení, máme individuální časovou preferenci. Současné statky jsou vždy hodnoceny více než budoucí a toto hodnocení je na trhu vyjádřeno čistou úrokovou mírou. Lze ji definovat např. takto: cena současných statků vyjádřená v budoucích statcích. Čistá úroková míra je tedy vždy kladná.
9. Časové preference lidí působí hlavně na trhu výrobních prostředků a v menší míře na peněžním trhu. Hrubý, tržní, úrok se skládá s čistého úroku plus nebo mínus podnikatelská složka plus nebo mínus cenová prémie, která zohledňuje změny kupní síly peněz.
10. Koncepty HDP nezohledňují množství peněz na trzích s budoucími statky. Čím vyspělejší společnost, tím je poměr trhu vyjádřený penězi s budoucími statky větší než se spotřebními. Proto HDP nic důležitého nevypovídá o stavu hospodářství. Navíc mnoho spotřebních statků není většinou hodnoceno na trhu, např. péče maminek o děti.

4. Specializace, dělba práce a tržní společnost

1. Ricardův sdružovací zákon ukazuje na motiv jednajících lidí spolupracovat ve společnosti a směňovat si služby navzájem. Podle něj platí, že když jedna osoba, skupina nebo národ nadřazená jiným při výrobě všech statků, je výhodné pro všechny strany, aby se efektivnější či lépe vybavený výrobce zaměřil na tu výrobu, u které má relativně nejvyšší nadřazenost, a méně efektivnější výrobce na výrobu těch statků, které je schopen vyrábět s relativně nejnižší neefektivností [Percy L. Greaves, Jr.]. I kdyby jeden člověk uměl všechno nejlépe sám, pak je pro něj i pro ostatní nejlepší, když se soustředí na to, co mu přináší největší zisk a vše ostatní nakoupí od těch méně šikovných, pro které je spolupráce také výhodná a dohromady vytvoří více. Tento zákon vysvětluje motivaci lidí specializovat se v dělbě práce.
2. Na trh je možno nahlížet jako na veřejnou dražbu. Podnikatelé jsou nabízejícími a nejvyšší nabídky jsou omezeny cenami, u nichž očekávají, že je spotřebitele budou ochotni za výrobky zaplatit. Všichni spolunabízející jsou ve stejné situaci: jestliže nechtějí odejít s prázdnýma rukama, musí ostatní přelicitovat. Každý nabízející vlastně reprezentuje odlišný aspekt spotřebitelských potřeb, buď nějaký výrobek, nebo určitý způsob výroby stejné komodity. Konkurence mezi různými podnikateli je v podstatě soutěží mezi různými možnostmi, které jedincům slouží ke zvýšení jejich uspokojení.
3. Tržní hospodářství je společenský systém dělby práce za soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Využívá vzájemné shody zájmů všech členů tržní společnosti.

5.  Nejistota a spekulace

1. Nejistá budoucnost a neznámé cíle ostatních nutí jednajícího člověka ke spekulaci zda vůbec či jakou službu bude nabízet či poptávat. Spekulace je hnací silu společenského procesu určující ceny statků a tendenci rovnosti vyrovnávání cen statků všech řádů a zisků na celém trhu v daném okamžiku.

6. Zákon mezního užitku

1. Zákon mezního užitku zase určuje kolik toho vyrábět a kolik toho prodat či koupit.
2. Hodnota přiřazená určitému statku představuje význam, který má její užití při odstraňování nějaké pociťované nespokojenosti a hodnota každé jednotky zásoby totožných statků je hodnota nejméně důležitého (či mezního) užití, pro nějž lze tento uvažovaný počet dostupných jednotek podle očekávání využít [Percy L. Greaves, Jr.]. Mezní užitek přidávané jednotky vyrobené či kupované homogenní služby stejné užitnosti klesá, mezní užitek odebírané jednotky potřebných prostředků k výrobě či spotřebě roste.  Hodnotový soud se vždy vztahuje výhradně k nabídce, se kterou je daná volba spojená, neboť jednotlivec se musí rozhodnout, zda získat užití právě této určité (mezní) zásoby, či se ho vzdát [Percy L. Greaves, Jr.].
3. Mezní teorie hodnoty je subjektivní teorií hodnoty. Řeší tzv. paradox hodnoty spočívající v otázce např. proč “zlato” má větší hodnotu než “železo”, ačkoliv je železo užitečnější. Odpověď vždy záleží na mezní jednotce, které se rozhodování jednotlivce týká.
4. Zákon mezního užitku také určuje vzájemným působením všech členů společnosti směnné poměry - ceny - za kterých se uskutečňuje směna jednotlivých služeb. Zákon mezního užitku vysvětluje vznik cen při dobrovolných směnách mezi jednotlivci.
5. Ceny jsou stanovovány v úzkých hranicích: na jedné straně hodnocení mezním kupcem a těmi mezními nabízejícími, kteří se zdrží prodeje, a na druhé straně hodnocení mezním prodávajícím a těmi mezními potenciálními kupci, kteří se zdrží koupě.
6. Ceny určují náklady a nikoliv, že náklady určují ceny.
7. Ceny výrobních prostředků ovlivňuje časová preference na trhu prostřednictvím diskontu. Jsou určovány cenami statku nižších řádů, tedy spotřebních statku. Dochází k propojení subjektivního hodnocení všemi členy tržního společnosti skrze ceny, nikoliv skrze hodnocení.
8. Ceny nelze vypočítat, jsou výsledkem společenského jednání svobodných aktérů. Každý svým jednáním ovlivňuje ceny statků.
9. Směny jednajících lidí na trhu jsou způsobeny nerovnostmi jejich hodnocení téhož ekonomického statku. Nelze hledat nějaké stavy rovnováhy sčítáním cen statku a něco z toho usuzovat o štěstí lidí.
10. Poměr času na práci a využití volného času také udává zákon mezního užitku.
11. Na použití peníze - prostředek směny - se také aplikuje tento zákon.

7. Zákon výnosů

1. Zákon výnosů určuje vhodný poměr použitých prostředků pro poskytování služby, který zajišťuje nejvyšší výnos. Rozsah výroby nelze teoreticky určit a v daném okamžiku jej nikdo nemůže znát.
2. Zákon výnosů říká, že pro výrobu každého ekonomického statku existuje optimální kombinace potřebných výrobních faktorů. V případech, kdy požadovaný statek může být vyrobenou i jinou než optimální kombinací vstupů, z nichž všechny kromě jednoho zůstávají konstantní, rostoucí (nebo snižující se) odchylka objemu variabilního faktoru od optimálního objemu povede k proporcionálnímu či nadproporcionálnímu poklesu (nebo zvýšení) výstupu na jednotku variabilního faktoru.  [Percy L. Greaves, Jr.]
3. Monopol není určen velikostí podniku, ale státními privilegii.

8. Nepřímá směna - peníze

1. Jeden nebo více prostředků se stávají prostředkem směny - peníze. Pro peníze platí subjektivní teorie hodnoty a zákon mezního užitku a musí mít už svou užitnou hodnotu v den zahájení jejich použití jako směnného prostředku.
2. Existuje nabídka peněz a poptávka peněz obdobně jako u ostatních prostředků. Vztah mezi poptávkou po penězích a jejich nabídkou můžeme nazývat peněžním vztahem a určuje kupní sílu peněz. Poptávka po prostředku směny se skládá ze dvou dílčích poptávek: poptávka pro účel spotřeby a poptávka použít ho, jako prostředek směny.
   Dnešní peněžní vztah, utvářený na základě včerejší kupní síly, určuje dnešní kupní sílu. Při směně se zohledňuje kupní síla peněz v bezprostřední minulosti. Tento regresní teorém vysvětluje, proč nelze ustanovit peníze pokud nemají v době vzniku nějakou hodnotu.
3. Peníze jsou zvláštními statky, neboť jsou určeny ke směně a nejsou tedy určeny pro spotřebu. Jejich cena nemůže být vyjádřena jednou hodnotou ale maticí směnných poměrů s každým statkem v daném okamžiku nabízených ke směně. Směnná poptávka po statku A - množství peněz , které ve směně bude vydáno za statek A se rovná zásobě peněz ve společnosti snížené o směnnou poptávku po ostatních statcích a rezervační poptávkou po penězích. Všeobecná “cena všech statků” (převrácená hodnota kupní síly peněz) bude určovaná poptávkou po všech statcích a zásobou všech statků. Pak směnná poptávka po všech statcích se rovná zásobě peněz snížené o rezervační poptávku po penězích. Celková poptávka po statcích se rovná zásobě peněz snížené o rezervační poptávku peněz a zvýšené o rezervační poptávku po všech statcích.
4. Nároky vůči dlužníkovi mohou poskytovat stejné služby jako peníze. Takové nároky se nazývají peněžní substituty. Pokud jsou vůči nim drženy 100% rezervy skutečných peněz, pak jsou to peněžní certifikáty. Pokud dlužník drží menší objem rezerv, pak se nazývá nekrytá část  fiduciární prostředky. Použití fiduciárních prostředků vytváří různé ekonomické a společenské problémy (viz bod e).
5. Používají se i druhotné prostředky směny jako např. nároky vůči bankám a spořitelnám, které nejsou peněžními substituty, rozšířené dluhopisy velkého objemu prodávaných v přiměřeně malých objemech a určité zvláště směnitelné zásoby nebo statky.
6. Praktiky nezákonného bankovnictví částečných rezerv způsobuje úvěrovou expanzi, které je vlastně skrytým zdaněním ve prospěch vlády a bank.  Jedná se o defraudaci uložených vkladů - depozit - a tvorba peněz bez reálných úspor, padělání peněz.  Peníze nejsou neutrální, padělatel a první příjemci padělaných peněz mají zisky,  posledním příjemcům padělaných peněz náklady převýší příjmy a utrží ztrátu. Zkreslováním výše úrokové míry na nižší hodnotu se do cele ekonomiky vkrádá kalkulační chaos a dochází ke vzniku nevyhovují výrobní struktury zvyšováním ceny statků vyšších řádů aniž by se zvětšovali reálné úspory a potom stávající skutečné úspory nestačí na překlenutí období investování. Od určitého okamžiku dochází k jednání lidí snažící o ozdravení trhu zastavením chybných investic a přesouváním zbývajících prostředků do výroby statků nižších řádů.
7. Greshamův zákon v populární verzi “Špatné peníze vytlačují z oběhu dobré peníze” správně zní: “Když vláda uzná jeden druh peněz za zákonné platidlo, existuje tendence, aby se ze zákonně nadhodnocených peněz stal všeobecné užívaný prostředek směny, zatímco užití zákonně podhodnocených peněz jako prostředku směny zmizí” [Percy L. Greaves, Jr.].
8. Velikost úrokové míry nesouvisí s velikosti zásoby peněz ve společnosti. Úroková míra je hodnocení časové preference a kupní sila je hodnocení peněz. Zvýšení poptávky po penězích neovlivňuje úrokovou míru, pokud zůstane zachován poměr mezi spotřebou a investicemi (tj. časová preference).

9. Koordinace členů společnosti a peněžní kalkulace

1. Ceny služeb vyjádřené v penězích umožňují racionální jednání díky možnosti ekonomické kalkulace. Subjektivních zisky a ztráty všech účastníku tržního procesu jsou převedených do racionálních čísel a umožňují racionální jednání a kooperaci mezi lidmi ve vzájemné shodě.
2. Tam, kde zmizí ceny omezením svobody při směně, nelze racionálně uspokojovat dosahování cílů jednotlivců a vzniká kalkulační chaos (např. v tzv. socialistických společnostech či v odvětví regulovaných státem - hlavně měnová politika, zdravotnictví, školství, energetika, sociální služby atd.). Následkem kalkulačního chaosu je chybná koordinace miliard jednotlivců, omezení výroby a následná chudoba vedoucí ke zničení společnosti přátelsky spolupracujících lidí.
3. Kalkulační chaos ale může vzniknout i v nenarušené ekonomice v případě, že v rámci jednoho podniku dochází k předávání ekonomických statků od nejvyšších řádů po nejnižší, např. v rámci kapitálové struktury “od dolů až po špendlíky”.

Jak na státní dluh?

Psal jsem, proč nekupovat státní dluhopisy. Další otázka je, jaké stanovisko máme zaujmout k řešení problému státního dluhu.
Splácet? Obrovsky nebezpečné a nákladné. Státní dluh má dva zdroje.
Jsou to půjčky od bank, které provádí úvěrovou expanzi pod ochranou státu a v jeho prospěch. Jsou to peníze z ničeho, které tím, jak se dostávají mezi lidi, poškozují ty, kteří jsou nakonec v “řadě”. Zaměstnancům u soukromníků a důchodcům se příjmy zvednou méně než náklady a to je vlastně skryté zdanění. Navíc peníze určené od bank jsou vytvořeny z ničeho. Jejich přítomnost způsobuje problémy v jednání investorů a opět dochází ke škodám vedoucích k chudobě. První způsob je vlastně defraudace ze strany bank a padělání peněz ze strany státu. To je děsivé, jak to lidé tolerují. je jim asi jednou, co se děje z jejich penězi, nebo jsou oslepeni neskutečným utopickým světem.
Druhým zdrojem jsou půjčky od soukromníků, který nevede k inflaci. Nicméně odvádí od investování soukromníku k vládní spotřebě. Opět klesá produkce a roste chudoba. Je to vlastní podíl na dnešní i budoucí devastaci společnosti. Odvádí se vzácné zdroje ze soukromého sektoru pro potřeby vlády, jakým je další loupení pomocí legislativy a byrokratické praxi chráněné puškami o bodáky.
Splácení dluhu vede tedy k rabování. Je nutno splatit peníze vytvořené z ničeho něčím reálným, je to tedy dodatečné konfiskace soukromého majetku - “znárodnění”.
Splácení dluhů je opět nespravedlivé, vhánějící společnost do chudoby a hlavně do touhy po uskutečnění utopie vytvoření nového světa jeho zničením a nového člověka jeho hubením podobně, jak to udělali soudruzi Lenin, Stalin a Hitler.
Co tedy dělat? Nejlepším řešením je, aby vláda dluhu odmítla. Rabování by se zmírnilo, sociální napětí také. Banky skoro o nic nepřijdou, stejně provádí defraudaci a půjčují podvodně peníze vytvořené z ničeho. A soukromníci? Ať si příště pamatují, že se státní dluhopisy si nemají kupovat. O tom jsem již ale psal jinde.

Třetí světová válka

Stále více si zaděláváme na třetí světovou válku. Příznaky jsou stále zjevnější a žel potvrzují, co už jsem napsal.
Láska ke svobodě jednotlivce - hlavně ekonomické svobody - v Evropě a v USA už byla dávno odvržena. Pilíř euroamerické civilizace byl podkopán a tím uvolněn nástup antikapitalistické mentality. To bylo jediné, čím jsme se lišili od orientálních despocií. Mimo jiné proto máme problém odlišit dnes rozdíl mezi komunitami muslimů a námi. Stále jsme vyzývání našimi politiky, abychom se přestali odlišovat od muslimů a všech těch, kteří individuální svobodu nesnáší. Nevidíme nebezpečí v tom, když někdo neuznává individuální svobodu.
V prostoru orientálních despocií vyrostli takové režimy dokonce i v Evropě jako v Sovětském Svazu a jeho satelitech či v předválečném Německu nebo Itálii. O Japonsku nemluvím - to je přeci orient. A tzv. sociální státy “moderního” typu z dob Bismarcka s antikapitalistickou mentalitou většiny obyvatel jsou jen pokračováním despotické politiky pohrdající svobodou jednotlivce. Zánik starého Říma také souvisí s jeho pokusy o orientální typ vládnutí a zavedení nějaké podoby sociálního státu. Je skutečností, že mírová období v historii sociálních státu střídají její nevyhnutelné plody - období globálních válek či úpadků. Poválečné řešení pokaždé ještě více omezilo individuální a ekonomické svobody obyvatel nebo je alespoň nevrátilo na předválečnou úroveň. Proto jsou války a všechny druhy "válek" pro politiky tak přitažlivé. Získávají další moc a moc je pouze o demagogii získat na svou stranu horlivé stoupence vykonávající "špinavou práci".
Mnoho drobných symptomů nezákonnosti a nesvobody se slévají postupně do následujících dvou hlavních symptomů.


Za prvé čelní představitel koordinátorů zločinné státní manipulace s penězi - americký FED nejen že  vyhrožuje dalším paděláním peněz ale i plánováním hospodářských cílů. Socialismus v monetární oblasti se stává nepokrytě všeobecným socialismem. Komunistický manifest přeci požadoval zestátnění bank a tedy i peněz. Požadavek na světovou měnovou politiku je požadavek na všesvětový diktát socialistu bez možnosti úniku. Lze dosáhnout jen násilným zotročením většiny menšinou a zřejmě se bez světové války nepodaří. Už nyní američtí imperialisté mluví o “měnové” válce s Čínou. A ve válce na rozdíl od obchodu jde o poškození jednoho ve prospěch druhého.
Vidím například tento scénář: Američané nebudou mít peníze vůbec a zažijí hroznou frustraci a Číňané ztratí dolarové úspory, nic si za ně nekoupí. Všichni budou mít chuť se pomstít těm, kteří jejich bídu způsobili. A budou chudí a získají pocit, že válkou nemají co ztratit a mohou jen získat. Jakmile padne dolar, pak bude velmi nákladné ustanovit nové cenové poměry a to opět ochudí většinu lidí.


Za druhé američtí soudruzi v parlamentu, ve vládě, v centrálních bankách a v odborech, kteří padělají stále více peněz, cítí ohrožení od těch, kteří peníze tisknou v menší míře. A proti těm chtějí ochranná cla. To je další krok poškozující druhé a vedoucí k nenávisti a k válce. Před druhou světovou válku se takhle státy také poškozovaly. Clo je nejlepší příprava na válku, zbavuje se závislosti na druhých, kteří se lépe mohou stát cílem dobyvačné války. Zároveň cla ochudí většinu těch, kteří se clem údajně brání a jejich chudoba nepřinese větší toleranci k “nepřátelům”, na kterých už není tak závislá. Chudnou i sousedé a jsou také více ochotní zahájit válku proti těm, kteří je poškozují svými cly. Kladná zpětná vazba omezování obchodu a přátelské spolupráce rychle směřuje ke světové válce.

Nevím, co čekají mí bližní od budoucnosti, že jsou tak lehkomyslní a ukolébaní. Snad, že někdo za ně zase vybojuje jejich svobodu a dá jim jistotu jídla, bydlení, zdraví nebo "nesmrtelnosti".  Může se tak stát, že je opět někdo zachrání a nakrmí, aniž by sami cokoliv obětovali, ale spíše riskují při tom ztrátu nejen svých holých životů, ale i ztráty svých duší. Pohrdli svou svobodou a odpovědností jako ovce vedené na porážku a nerespektují svobodu ostatních a nárokují si jejich majetky a životy.  Rouhají se, protože otroctví a neodpovědnost velebí jako svobodu. Jako hříšníci zahynou strašnou a hanebnou smrtí a nikdy nenaleznou milost, pokud nezačnou znovu hledat co je správné a spravedlivé.

Mají konspirační teorie pravdu?

Podíval jsem se na dost dlouhý film "Podraz jménem Obama" od Alexe Jonese a můj dojem je tento:

Film ovlivněn "konspiračními teoriemi", které tvrdí, že vše špatné organizuje určitá skupina zlých chamtivců jako např. účastníci tzv. Bilderber skupiny. Dále propagátoři teorií neukazují na skutečné a zásadní příčiny vznikajících diktatur a tyranií. Těmi je hlavně opuštění principu osobní svobody a tedy i odpovědnosti každého člověka, která má odpovídající schopnost na sebe vzít odpovědnost poznání dobrého a zlého.

Ačkoliv autor filmu zřejmě nechápe, že sobečtí a zlí bankéři by nemohli provádět taková obrovská a nebezpečná spiknutí, kdyby neměli "právní" a legislativní oporu ve fungující státě jakožto institucí monopolního donucovacího násilí a s monopolem na tvorbu legislativy, jejího výkladu, soudu i trestání těch, co neposlechli rozkazu státních lidí. Bankéři jsou vyňati z trestního práva a mohou provádět podvodnou a nezákonnou úvěrovou expanzi, která vysává od ostatních jejich úspory a majetek stejně jako daně vybírané státními lidmi a narušují nechtěně struktury výroby. Z tohoto získaného pohádkového bohatství mohou státní lidé ve prospěch bankéřů "znárodňovat", zbrojit, válčit a zotročovat miliardy lidí. Je přitom jedno, zda při této symbióze státních lidí a bankéřů někteří jedinci mají roli státníka a bankéře najednou. Důležité je, že většina lidí na Zemi si neváží své faktické svobody a pohrdají jí. Jsou ignoranti a nevěří ve spravedlnost. Naopak, sami ostatní žádají o majetek jiné skupiny lidí a jsou tedy lehce vydíratelní státními lidmi, kteří nabízí "lupičské služby" ve prospěch některých skupin lidí na úkor jiných. A zároveň státní lidí jsou vydíráni všemi těmi, kterým pomáhají loupit a plundrovat společnost, při politické proceduře zvané "volby".

O proti konspiračním teoriím si nemyslím, že padouši např. z Biderberd skupiny mají vše pod kontrolou. Úvěrová expanzi působí chudobu sama o sobě bez ohledu, co si spiklenci přejí a zda jim to dočasně a částečně vyhovuje. Nerespektování Zákona má své nevyhnutelné důsledky, které si ani oni vždy přejí. Ale vidina zisku a celosvětové moci jsou velkými pokušeními a jen málokdo se ubrání podobně jako Ježíš pokoušen na hoře.

Film je koherentní s těmito mými názory i když je musím v mnohých bodech opravit:

1) Státní lidé - poslanci, politici ve vládě jsou zlí, chamtiví lidé rabující společnost jako zločinci a "paraziti". K tomu zaměstnávají za zločinně získané peníze plno dalších parazitů jako jsou úředníci, vojáci, policisté, celníci, žalářníci a kati, sociologové, filosofové a další humanitní "vědci", církevní hodnostáři a mnoho dalších pracovníků jako jsou např. učitelé, advokáti, exekutoři, . I soudci jsou jejich ponížení sluhové.

2) Státní lidé a bankéři protiprávně okrádají ostatní lidi a navíc dodávám, že hlavně úvěrovou expanzí a monopolem na "tvoření" peněz.

Co s tím? Každý musí začít u sebe a ptát se, zda je společenský tvor respektující práva druhých na jejich život a vše, co svým tělem získali a umím poznat dobré a zlé v následcích vlastních skutků, či zda jsem jen parazit a násilník požadují prostřednictvím státních lidí a jejich. donucovacího monopolního aparátu majetek bližních.

Bez ohledu na to, co říkáme platí, že strom se pozná podle ovoce a že přestupníci Zákona a ti, kteří pohrdají svou svobodou, nerespektují dokonalý zákon svobody a rouhají se tím, že se klaní modle zvané "stát" a obětují ji lidské oběti, nakonec neuspějí.

Žel ještě mnoho lidí bude obětováno či zahyne za to, že jejich otcové a dědové pohrdli svou svobodou a nebránili se modle zvané "stát" a kněžím této modly . Je řečeno asi toto: Změňte svou mysl, jinak zahynete. Hledejte nejdříve dominium tvůrce řádu vesmíru a jeho spravedlnost v tom, že každý člověk jako reálná osoba dostal své vlastní dominium k hledání vlastní cesty, které by měli všichni respektovat a vše ostatní bude přidáno k tomu jakoby samo od sebe.

Konspirační teorie nemají pravdu v tom, že někteří lidé jsou bozi, kteří se mohou donekonečna vzpírat zákonu svobody. Mají - alespoň "teorie" od Jonese - pravdu v tom, že pomoci ve věci svobody versus otroctví můžeš i Ty.