Návrh Ústavy společnosti

v kontextu návrhů M. Rothbarta, G. Molinara, R. Murphyho, R. A. Heinleina a dalších s přihlédnutím na vlastní názory a úvahy

Základním principem tohoto návrhu je aplikace přirozených práv, tak je je formulovali myslitelé jako např.:

Hugo Grotius (1583 - 1643) v díle "De jure belli ac pacis (On the Law of War and Peace)" z roku 1625,
Samuel von Pufendorf (1632 - 1694) v díle "De Jure Naturae et Gentium (The Law of Nature and of Nations)" z roku 1672,
John Locke (1632 - 1704) v "An Essay concerning the true original, extent and end of civil Government " z roku 1690,
Herbert Spencer (1820 -1903) v díle "Social Statics" z roku 1851,
Lysander Spooner (1808 - 1887) v díle "No Treason: The Constitution of No Authority" z roku 1867,
Murray Rothbard (1926 - 1995) v díle "The Ethics of Liberty" z roku 1975. O některých potížích legalismu na základě této etiky píše Frank van Dun v „Against Libertarian Legalism: A Comment on Kinsella and Block“ v roce 2006. Další otázky jsou tímto autorem řešeny v „Argumentation Ethics and The Philosophy of Freedom“ z roku 2009.
O logice zákona je v "The Logic of Law" od Frank von Duny z roku 2009.

Pojem „statek“ a související pojmy z ekonomie jsou probrány v knize od Ludwiga von Misese z roku 1949 ve znění 4. vydání: „Lidské jednání“ („Human Action“). Ekonomické statky jsou i nehmotné. Tedy i napadnutí dobrého jména z důvodů poškodit konkurenta lživým tvrzením nepravdou je útokem na člověka a zaslouží trest.

Správnými pravidly chování je označováno chování, které bere na vědomí, že člověk je svázán se svými přirozenými práva absolutně. Nemůže se jich vzdát nikdo pokud je člověkem. Nemůže jednat a přežit bez nich. Jsou jeho přirozeností. Každý tvor ve vesmíru či na Zemi, který má vědomí sebe sama, je inteligentní, je schopen s námi komunikovat a účastnit se dělby práce, má tatáž přirozená práva, jako lidé na Zemi.

V každém případě tato Ústava nejedná o utopii ale o pokus navrhnout uspořádání společnost podřízené předpokladu vzniku společnosti. Není utopií hlavně proto, že nepočítá s neomylnými a svatými lidmi jak to činí utopie. Jediný předpokladem společnost spolupracujících lidí je svoboda volby člověka. Stojíme před volbou zda se podřídíme se svými kořistnickými pudy a zlou povahou pravidlům správného chování za účelem pravděpodobnějšího dosažení svého štěstí anebo dáme své zlobě a zkaženosti průchod. Svoboda jednajících lidí povede k objevování dalších pravidel a principů správného chování, která na jedné straně ochraňuje jednotlivce takového jaký je, a na druhé straně ochraňují takové chování, které vede k mírovému společenskému životu spolupracujících jednotlivců.

Také tato Ústava nemá co do činění s anarchií, jak by se mnohým, kteří řád spojují pouze s výkonem násilné vlády, mohlo zdát. Společnost je vytvořena pouze tehdy, pokud se její členové podrobí společenskému řádu, který je ale spontánní. Nikdo vědomě nevymyslel pravidla společenského řádu. Ta vyplývají z absolutních přirozených práv člověka. Proto společnost může vzniknout dříve, než proběhne vlastní reflexe o pravidlech, jejich dodržování společnost vytváří a udržuji.

Tímto návrhem pouze chci omezit pouze ty nerozumné či zpupné, kteří chtějí jen své štěstí bez podřízení spravedlnosti. Nelze zavrhnout pravidla společenského chování a zachovat společnost.

Skutečnou utopií je však pokus zaměnit společnost s organizací (Lenin si přál např. společnost nahradit podobnou organizaci jako je poštovní úřad) s účelem dosažení spravedlnosti. Pokud se k tomu přidá pokus nahradit lásku a spravedlivé chování opatřeními státu, byť "sociálního" či socialistického státu, pak to není utopie, ale obyčejný zločin horší než ostatní. Zločin použití legislativního výtvoru povýšeného na zákon, který je vykonáván ve jménu spravedlnosti, ničí mírové soužití jinak nedokonalých lidí. Vznikne skutečná anarchie, bezpráví.

Tento návrh je myšlenkový experiment návrhu Ústavy. Každý člen společnosti by si mohl navrhnout jakýkoliv návrh a nabízet ho ostatním s podmínkou, že musí aplikovat přirozená práva člověka. Prosazení by záleželo na jeho výhodnosti pro ostatní. Je možné, i když asi nepravděpodobné, že prostorově by se překrývalo množství ústavních společností, pokud by se to ukázalo jako výhodné. Z již objevených právních principů a pravidel by plynulo, že by byly neplatné smlouvy např. o dobrovolném doživotním otroctví (i kvůli dluhům) protože nikdo by neměl právo na budoucí vůli jednotlivce.
Je ponechanou na vůli lidí, zda si přejí něco jako vládu a jakou podobu bude mít jejich stát. Nechceme tuto otázku rozhodnout za svobodné jednotlivce. Ale přitom ani vláda nemůže stát nad pravidly správného chování a právními principy a omezováním svobody jednotlivců dosahovat štěstí dle svého vlastního uvážení. Pokud se vláda vymkne kontrole, je z pohledu práva považována za zločineckou organizaci podobné mafiím či za tyrana. Jinými slovy, stát je chápán jen jako možný prostředek k dosažení ochrany svobodných jednotlivců a proto jako tento nástroj by měl být s relativně nízkými náklady kdykoliv odstraněn, pokud začne provádět nespolečenská opatření. K tomu může někdy nakonec posloužit neomezené právo každého jednotlivce se bránit, pokud sám nejedná nespolečensky a svou obranou bránit nakonec právo a celou společnost.

Dovětek pro věřící lidi: Nevěříme, že definované právo může být dlouhodobě v rozporu s logikou lidského jednání a mezilidských vztahů a s faktem, že existují neodstranitelné vzácné prostředky. Neumíme si představit, že by mohli mít jinou logiku i mimozemšťané či andělé. I oni mají omezené prostředky stejně jako my, pro cíle nikoliv jen živočišné ale lidské či andělské. Vypadá to, že i sám Hospodin se podřídil této logice vzácnosti stvořeného, kterou sám vytvořil. I Bůh obětoval sám sebe, aby dosáhl přátelství lidí. Ekonomie je pouze o upřednostňování či odkládání věcí, které nám Bůh dává "zadarmo" a tímto se stávají prostředky či prostředníky na naší cestě z minulosti do budoucnosti. Přítomnost je místo pro naše rozhodnutí a jednání. Ekonomie je pouze o směně našich stavů v budoucnosti. Odložení je oběť pro dosažení jiné životní situace.
Na tuto ekonomii Božího jednání obětování se pro zisk se nesmí zapomenout. Bez Boží spravedlnosti zahyneme a bez obětí nic nezískáme.
Mnozí lidé budou tvrdit, že vlastní logiku jsme podsunuli svému Bohu. Ale vzácnost prostředků nutných k mému jednání je nám dána. Tomu neutečeme a neuteče tomu nic a nikdo. Jinou logiku nemůžeme mít, není to jen problém naší představivosti. A víme, že jiné znamení nám už nebude dáno kromě vlastní Boží oběti sama sebe pro společenství lidí a Boha.

Křesťané i jiní věřící lide by měli chápat, že tvrdost zákona, který je dostatečně abstraktní aby mohl sloužit k předvídatelnému chování ostatních, nad lidmi v konkrétní situaci, může být zmírněn pouze milosrdenstvím jednotlivých lidí v konkrétní situaci. Odpouštějící milosrdenství nemůže nahradit žádná instituce porušující zákon tím, že násilím nutí jiné lidi být milosrdnými. Milosrdenství a láska zákon neruší, ale naplňuje a uvádí do života člověka v mírové společnosti.

Stojíme na hoře pokušení, a jako svou obranu před pádem máme jen rozum a specifickou znalost o nás samotných. Obstojíme? Stále platí tato slova: "Nebudete-li činit pokání, zahynete".


Ústava společnosti X
Článek I. Ústavní společnost a její členové
Odd. 1 Ústavní společnosti X

1. Ústavní společnost X je společenství jednotlivců, kteří se mohou snažit dosáhnout svých cílů a svého štěstí na základě svých přirozených práv a kteří souhlasí s touto ústavou.
2. Členové ústavní společnosti X jsou součástí reálné společnosti jednotlivců v daném fyzickém prostoru.
3. Tato ústava je smlouvou mezi členem ústavní společnosti X a ostatními členy ústavní společnosti X.

Odd. 2 Právo svobody

1. Každý jednotlivec má tato základní přirozená práva, které jsou odhalitelná lidským rozumem:
a. Každý člověk vlastní své fyzické tělo, identitu a vůli a všechny přírodou dané či opuštěné statky, které začne užívat za pomocí svého těla dříve, než tak učiní jiný.
b. Z tohoto vlastnictví vyplývá jeho právo využívat tyto zdroje dle svého uvážení, pokud tím bez souhlasu nezmění fyzickou integritu vlastnictví jiného člověka nebo bez souhlasu neomezí kontrolu jiného člověka nad jeho vlastnictvím.
c. Jakmile je jednou nějaký statek poprvé přivlastněn, pak je možné získat k němu vlastnictví pouze prostřednictvím dobrovolného (smluvního) převodu vlastnického titulu z původního vlastníka na vlastníka nového.
2. Základní přirozená práva jsou absolutní. Jakékoliv jejich narušení je po bezprostředním odvrácení útoku či donucení žalovatelné ze strany oběti nebo jejího zástupce a bude se řešit v souladu s principem plné odpovědnosti a proporcionality trestu.
3. Každý jednotlivec má právo chránit svá přirozená práva a jejich aplikaci na všechny oblasti lidského života, která tvoří jeho individuální doménu proti komukoliv, kdo útočí na integritu jeho vlastnictví či se snaží bez povolení kontrolovat jeho vlastnictví.
4. Agresivní útočný čin a donucení užitím násilí a hrozby proti fyzickému tělu, legitimnímu vlastnictví a zcizení vůle jiného člověka je zločin. Zločin je trestný čin zasluhující přiměřený trest.
5. Svoboda je právním principem ústavní společnosti X a je zákonem pro jednání pro konkrétní opatření. Svobodný člen společnosti je svobodný do té míry, zda své problémy může řešit vhodnými prostředky jednáním, která nejsou agresí proti životu a majetku jiných a zda má moc se bránit proti agresi a donucení jiných jednotlivců.

Odd. 3 Členové ústavní společnosti X

1. Členové ústavní společnosti X (dále jen členové) nadále zůstávají svobodnými jednotlivci reálné společnosti.
2. Členství v ústavní společnosti X je dobrovolné.
3. Členové ústavní společnosti X souhlasí s touto Ústavou.
4. Členství ústavní společnosti X se stvrzuje podpisem pod textem této Ústavy ve Smlouvě úmluvy mezi jednotlivcem a společností X (dále také jen Smlouva úmluvy), jejíž jedna kopie je uložena ve Schránce úmluvy. Člen ústavy se podílí na hrazení nákladů za provoz Schránky úmluvy dle smlouvy.
5. Členství ústavní společnosti X může zaniknout jen vyjádřením vůle člena ústavní společnosti X tak učinit. Ukončení nemá účinek na jeho potomky. Zánik členství nezbavuje jednotlivce žádných závazků vůči jiným lidem a nepovoluje jednat proti přirozeným právům jiných lidí. Odstupující člen svou vůli projeví předáním podepsané vůle do opatrování Sdružení pro Schránku.
6. Člen ústavní společnosti X může bez překážek jednat s jakýmkoliv člověkem bez ohledu zda je či není členem jiných ústavních společností s jakýmkoliv statutem.
7. Žádný člen či skupina členů ústavní společnosti není suverénní.
8. Členství ústavní společnosti X je odepřeno těm, kteří trvale utočí na vlastnictví ostatních. V tom případě se dávají na milost či nemilost postiženým.
9. Člen ústavní společnosti se zavazuje, že v případě kdy bude shledán vinným agresí proti přirozeným právům jiných lidí, se podřídí rozhodnutí soudu napadeného.

Odd. 4 Zákon

1. Zákony jsou aplikace přirozených práv na konkrétní situace. Jejich hlavním principem je, že nikdo nesmí iniciovat násilí proti vlastnictví těla, vůle a majetku kohokoliv jiného a nesmí kontrolovat majetek jiného člověka bez jeho souhlasů.
2. Soudy a soudní dvory zkoumají faktickou vinu obžalovaných z útoku na fyzickou integritu jiného člověka nebo kontrolu majetku jiného člověka bez jeho svolení.

Odd. 5 Obrana členů ústavní společnosti

1. Obrana členů společnosti X je čin, který používá násilí a hrozbu proti útoku na přirozená práva jiného jednotlivce. Obrana, která je vědomým útokem na jednotlivce, kteří neutočil, je zločinem. Obrana musí být namířena proti konkrétnímu nepříteli pokud to způsob útoku umožňují.
2. Hrozba agrese musí být zřetelná, bezprostřední a přímá. Jinak je obrana proti agresi neoprávněná.
3. Každý člen ústavní společnosti X má přirozené právo bránit své vlastnictví proti útočnému násilí a hrozbě. Napadený o vlastním odvrácení útoku může podat žalobu na útočníka, aby se vyšetřením útoku zbavil obvinění, že sám byl agresorem.

Odd. 6. Instituce ústavní společnosti X

1. Všechny další instituce ústavní společnosti vzniknou dle potřeb členů způsobem, který bude ve ve shodě s jejich přirozenými právy.

Odd. 7. Vznik a zánik ústavní společnosti

1. Ústavní společnost X vzniká vstupem alespoň dvou členů.
2. Právo svobody navazuje na právo společnosti, ze které pocházejí členové ústavní společnosti X pokud není v rozporu s přirozeným právem člověka.
3. Ústavní společnost zaniká až zapomenutím textu ústavy, kdy nebude možné podpisem stvrdit členství.
4. Tato ústava zaniká zničením všech záznamů jejího znění a zapomenutí lidmi.